Analýza zainteresovaných stran
Analýza zainteresovaných stran (stakeholder analysis) je postup používaný při řízení projektů, řešení konfliktů[1] a podobně. Jedná se o identifikaci a analýzu subjektů, kteří jsou buď do projektu aktivně zapojeni, nebo jejich zájmy jsou ovlivněny jeho realizací. Často také mohou ovlivnit průběh nebo výsledky projektu. [2] Cílem je posouzení tohoto ovlivnění a naplánování strategie pro jednání se zainteresovanými stranami. Jde o činnost nutnou pro následné řízení zainteresovaných stran.
Identifikace[editovat | editovat zdroj]
Jednou z metod identifikace zainteresovaných stran je mapování podle otázek:
- Kdo chce úspěch(neúspěch)?
- Kdo může z výsledku těžit, nebo jej naopak výsledek poškozuje?
- Kdo sází na úspěch / neúspěch?
- Kdo disponuje užívacími nebo vlastnickými právy? [3]
- Kdo nebude moci velmi pravděpodobně uplatnit žádné zájmy?
- Kdo disponuje finančními zdroji, relevantními schopnostmi a informacemi?
- Kdo je pro výsledek nutný a čí podpory je zapotřebí?
- Kdo by mohl realizaci bránit/zabránit?
Zařadit je vhodné i strany, které fakticky kritériím neodpovídají, ale bylo identifikováno riziko, že by se mohly na základě nedostatečných nebo nesprávných informací samy řadit mezi zainteresované strany.
Popis zainteresovaných stran[editovat | editovat zdroj]
K popisu zainteresovaných stran je nutno zvolit kritéria. Kritéria popisu stran si volí ten kdo provádí analýzu. Možnými kritérii pro jejich popis je například:[3]
- Vztah
- Potenciální dotčenost
- Cíle
- Okruh působnosti
- Zájem a angažovanost
- Stupeň organizace
- Kapacity
- Povědomí
Doporučeným postup v rámci soupisu zainteresovaných stran je posoudit a zaznamenat jejich prioritu. Je nutné si uvědomit, že jedna zainteresovaná strana může mít několik cílů.[2]
Matice vlivu a zájmu[editovat | editovat zdroj]
Podle vlivu a zájmu lze rozdělit zainteresované strany do následujících kategorií. [2] Tyto kategorie jsou následně uplatnitelné například při volbě způsobu řízení zainteresovaných stran.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PLAMÍNEK, Jiří. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. [s.l.]: Copyright, 1994. 198 s. ISBN 80-85794-14-4.
- ↑ a b c Doležal, J., Máchal, P., Lacko, B. a kol. : Projektový management podle IPMA, Grada Publishing Praha (2012) , ISBN 978-80-247-4275-5
- ↑ a b Muro, M. (2006): Pilothafte Ermittlung und Analyse von Zielgruppen für die Information und Anhörung der Öffentlichkeit nach Art. 14 EG Wasserrahmenrichtlinie in einer Flussgebietseinheit. Umweltbundesamt, Texte 27/06 (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- R. Edward Freeman, Alexander Moutchnik (2013): Stakeholder management and CSR: questions and answers. In: UmweltWirtschaftsForum, Springer Verlag, Vol. 21, Nr. 1. http://link.springer.com/article/10.1007/s00550-013-0266-3
- Bryson, J.:What to do when stakeholder matter: A guide to stakeholder identification and analysis techniques, 2004, ISSN 1471-9045 (anglicky)
- Hausmann, Hojda, Řepa - Řízení projektů IS, 1997
- Rosenau, M. - Řízení projektů - příklady, teorie, praxe, 1.vydání, Brno: Computer Press, 2000
- Mitchell, R. K., B. R. Agle, and D.J. Wood. (1997). "Toward a Theory of Stakeholder Identification and Salience: Defining the Principle of Who and What really Counts." in: Academy of Management Review 22(4): 853 - 888 (anglicky)
- Fiala, P. - Řízení projektů, 2002
- Svozilová,A.: Projektový management, Grada Publishing, Praha 2011
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Analýza zainteresovaných stran na Wikimedia Commons - NÁRODNÍ STANDARD KOMPETENCÍ PROJEKTOVÉHO ŘÍZENÍ
- Stránky pro projektové manažery Archivováno 5. 12. 2020 na Wayback Machine.
- Portál pro projektové manažery
