Ľadový hrebeň
| Ľadový hrebeň | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Stát | Slovensko |
| Souřadnice | 49°11′32″ s. š., 20°11′25″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ľadový hrebeň ( polsky Lodowa Grań je vedlejší, poměrně dlouhý pozvolný hřeben, který se odpojuje od Hlavního hřebene Vysokých Tater v hlavním severozápadním vrcholu Malého Ľadového štítu, vybíhá do Malé Studené doliny a odděluje Kotlinu Pěti spišských ples od Dolinky pod Sedielkom ve Vysokých Tatrách. Jeho první elevací je jihovýchodní vedlejší vrchol Malého Ľadového štítu. [1]
Objekty na hřebeni[editovat | editovat zdroj]
- Ľadové vrátka (s objekty: Zadné Ľadové vrátka, Zadná ľadová jehla, Prostredné ľadové vrátka, Predná ľadová jehla, Predné ľadové vrátka)
- Velká ľadová kopa
- Ľadový zárez
- Prostredná ľadová kopa
- Malá ľadová štrbina
- Malá ľadová kopa
- Ľadový zub
- Zadná ľadová škára
- Ľadový hrb
- Predná ľadová škára
- Pfinnova kopa [1]
Prvovýstupy[editovat | editovat zdroj]
Část hřebene od jeho ústí po Pfinnovu kopu první prošel Jozef Déry pravděpodobně v srpnu roku 1900. V zimě po téže cestě Jenő Serényi a Zoltán Votisky 13. května 1914. Celý hřeben první prošl Janusz Chmielowski, Karol Jordán, Jan Nowicki a horští vůdci Klemens Bachleda, Pavel Spitzkopf a nosič Stanisław Stopka 14. srpna 1903 . V zimním horolezeckém období byli první Valéria Kovárová, Edita Křenová, Manicová, Maňa Mičiková, Bárdoš a Alexander Houba 19. května 1946. [2]
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Na hřeben nevedou značené chodníky. Výstup je možný jen s horským vůdcem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ľadový hrebeň na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Od A po Z o názvoch Vysokých Tatier. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-967522-7-8. S. 457.
- ↑ Tatry słowackie. Przewodnik.. [s.l.]: [s.n.] ISBN 83-901580-8-6. (po poľsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- horolezectví Archivováno 22. 1. 2021 na Wayback Machine.
- přechod hřebene