Vyčiňování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Činění)
Jump to navigation Jump to search
Činění kůží v Marrákéši

Vyčiňování kůží nebo také činění kůží je postup v koželužství, kdy se z tzv. holiny (kůže zbavené chlupů a mázdry) vytváří useň. Při vyčiňování se kolagenová vlákna, která tvoří kůži, sráží do nerozpustného stavu a vzájemně se propojují.

Druhy činění[editovat | editovat zdroj]

Existují čtyři základní druhy vyčiňování, které se liší především použitým činidlem, výslednou barvou a odolností vůči vodě.

Chromočinění[editovat | editovat zdroj]

Jde o moderní metodu, relativně novou, již průmyslovou. Činidlo je síran chromitý. Výsledná useň je modrozelená. Nasakuje dobře vodu, proto se i snadno barví. Snáší dobře teplotu. Jde o nejčastější způsob činění. Činění trvá tři dny; ovšem za pohybu i jen několik hodin. Využívá se například jako oděvní kůže (kožené bundy) či pro svršky bot.

Třísločinění[editovat | editovat zdroj]

Prováděl koželuh. Činidlem jsou výluhy převážně z kůry stromů (dub, jilm ap.), které obsahují oxifenoly, tzv. třísloviny (synteticky vyrobený analog jsou syntany). Výsledná useň je hnědá, těžká a nepropustná pro vodu. Nesnáší teploty nad 50 °C. Činění trvá 6 - 9 týdnů. Výsledná useň je vhodná např. na podpatky bot (podešvová useň).

Jirchářské činění[editovat | editovat zdroj]

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo jirchářské činění. Pomozte Wikipedii tím, že pro heslo vytvoříte samostatný článek.

Prováděl jirchář. Činidlem je síran hlinitý, popř. síran draselno-hlinitý (kamenec hlinitodraselný). Výsledná useň je bílá jircha (ba až glazé). Ve vodě je málo stálá. Vyplavováním činidla useň tvrdne (nesmí se prát). Využívá se u jemných kůží (koziny, skopovice, jehnětiny, kozelčiny a králičiny), např. k výrobě rukavic.

Zámišské činění[editovat | editovat zdroj]

Prováděl semišník. Činidlem je rybí tuk, který se valchuje několik hodin do kůže. Zoxidované mastné kyseliny se váží na kolagen tvořící kůži, a proto se činidlo nedá vymýt, na rozdíl od jirchářského činění, výslednou useň je možno ji i prát. Výsledná useň je žlutá, zvaná zámiš či semiš. Používá se například na kůže k mytí oken (jelenice u aut, skenerů), oděvy, rukavice ap.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cvrček, Karel; Chalupný, Vladimír; Kynčil, Jaroslav: Zbožíznalství II.: pro obchodní akademie a ostatní střední školy. 4., upravené vydání, Praha: Fortuna, 2007. 200 s.