Českomoravská konfederace odborových svazů
| Českomoravská konfederace odborových svazů | |
|---|---|
 | |
| Zkratka | ČMKOS |
| Vznik | březen 1990 |
| Právní forma | odborová organizace |
| Sídlo | Politických vězňů 1419/11 110 00 Praha |
| Předseda | Josef Středula |
| Místopředsedové | Radka Sokolová Jiří Vaňásek |
| Oficiální web | www |
| Datová schránka | n8r6kbd |
| IČO | 00675458 (VR) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) je tzv. odborová centrála, tedy sdružení odborových svazů v Česku. Vznikla transformací bývalého Revolučního odborového hnutí a poté oddělením české a slovenské části po rozpadu Československa. Spolu s ASO ČR zastupuje odbory v Radě hospodářské a sociální dohody (tripartitě).
V roce 2018 bylo jejími členy celkem 29 odborových svazů vytvořených většinou podle profesní příslušnosti. Nejvyšším orgánem mezi sjezdy je Sněm ČMKOS a výkonným orgánem je Rada ČMKOS. Statutárním orgánem je vedení složené z předsedy a dvou místopředsedů. Sídlí v Praze na adrese Politických vězňů 1419/11, 110 00 Praha 1, kam se v roce 2021 přestěhovala z původního dlouholetého sídla v Domě odborových svazů na adrese náměstí Winstona Churchilla 1800/2, 130 00 Praha 3.
Program ČMKOS se soustředí na ochranu zaměstnanců v mnoha směrech, důchodovou politiku, propagaci odborové činnosti a mezinárodní spolupráci.[1] Vydává Revue Sondy.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]V březnu 1990 byla ukončena činnost ROH a 41 zakládajících svazů vstoupilo do nové Československé konfederace odborových svazů. Její českomoravská komora vznikla v dubnu téhož roku. Současný název nese od roku 1998.
Předsedové
[editovat | editovat zdroj]- 1990–1994 Vladimír Petrus
- 1994–2002 Richard Falbr
- 2002–2010 Milan Štěch
- 2010–2013 Jaroslav Zavadil
- 2013–2014 Václav Pícl (pověřen řízením)
- 2014–2024 Josef Středula[3][4]
- 2024 Vít Samek (pověřen řízením)[5]
- 2024 Radka Sokolová (pověřena řízením)[6]
- od 2024 Josef Středula[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Program ČMKOS pro období 2014 – 2018 [PDF]. ČMKOS, 2015-08-21. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-27.
- ↑ Archivovaná kopie. www.cmkos.cz [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-05.
- ↑ Důležitá data v historii ČMKOS [online]. ČMKOS, 2009 [cit. 2011-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-14.
- ↑ Rada ČMKOS svolala mimořádný sněm, Středula teď není šéfem odborů | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ VEINLICH, Jakub. Středula skončil v čele odborů! Odboráři svolají mimořádný sněm, zvolí si ho opět za předsedu?. Blesk.cz [online]. 2024-03-04 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Středulův zástupce vydržel v čele odborů týden. Svou rezignaci Vít Samek zdůvodnil zdravím a věkem. iROZHLAS.cz [online]. 2024-03-11 [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Středula je opět šéfem odborářů, získal 57 procent hlasů. ‚Slabý mandát,‘ hodnotí někteří. iROZHLAS [online]. 2024-03-25 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- POKORNÝ, Jiří, Alžběta KRATINOVÁ, Anna JONÁKOVÁ, Jaroslav ŠULC a Dušan MARTINEK. Historie, odbory a společnost: cesta k lepší budoucnosti. Praha: ČMKOS, 2020.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Českomoravská konfederace odborových svazů na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
