Wikipedista:Martin Srb/Pískoviště
Biochemická spotřeba kyslíku (BSK) je údaj, který se používá především při analýze vod (povrchových, odpadních apod.). Udává množství kyslíku, které je třeba k úplné oxidaci biologicky odbouratelných látek obsažených ve zkoumané vodě. Obecně platí, že čím vyšší je hodnota BSK, tím je voda z hlediska rozpuštěných organických látek znečištěnější.
Chemická spotřeba kyslíku[editovat | editovat zdroj]
Chemická spotřeba kyslíku (CHSK) oproti BSK udává spotřebu kyslíku potřebnou k oxidaci všech látek, tedy nejen těch, které mohou být odbourány biologickou cestou.
Jde o uzanční stanovení míry znečištění vody organickými a oxidovatelnými anorganickými látkami.
Vyjadřuje se jako hmotnostní koncentrace kyslíku ekvivalentní spotřebě manganistanových iontů za definovaných podmínek.
Manganometrické stanovení CHSK[editovat | editovat zdroj]
Manganometrické stanovení CHSK (stanovení dle Kubela) probíhá v prostředí okyseleném kyselinou sírovou. Vzorek se zahřívá při teplotě 96 – 98 °C po dobu 10 minut s roztokem manganistanu draselného v prostředí kyseliny sírové. Část manganistanu se redukuje oxidovatelnými látkami přítomnými ve vzorku. Toto množství manganistanu se stanoví přídavkem roztoku šťavelanu sodného a následnou titrací jeho přebytku (ekvivalentní množství manganistanu spotřebovaného na oxidaci látek ve vzorku) roztokem manganistanu draselného.
Pokud vzorek obsahuje větší množství chloridů (> 300 mg/l), způsobujících pozitivní chybu stanovení (oxidace na chlor), může se použít modifikovaná metoda dle Schulze-Pappa. Vlastní oxidace látek ve vzorku manganistanem draselným probíhá v alkalickém prostředí – nedochází k oxidaci chloridů.
Použití[editovat | editovat zdroj]
Prakticky se stanovení CHSK provádí např. titrací manganistanem draselným (KMnO4).
Jako ukazatele kvality vody se BSK a CHSK používají například při sledování povrchových vod.
Reference[editovat | editovat zdroj]