Wikipedista:Marta Stohr/Pískoviště B

Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný jazyk tvořený specifickými vizuálně-morotickými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Znakové jazyky vznikaly spontánně v komunitách Neslyšících, kde se dále vyvíjejí. Členy této komunity mohou být kromě neslyšících a nedoslýchavých také tlumočníci, přátelé a rodinní příslušníci neslyšících. Znakový jazyk také mohou používat lidé s poruchou řeči, jako jsou například některé případy afázie.

Definice

Znakový jazyk, např. český znakový jazyk, je nezávislý plnohodnotný dorozumívací systém sice národní (např. český), ale bez přímé návaznosti na mluvený jazyk, jako je čeština. Stejně jako je tomu u mluvených jazyků, tak i znakové jazyky se liší podle oblastí, zpravidla zemí. Přesto, když se setkají uživatelé dvou různých znakových jazyků, je komunikace značně jednodušší, než když se setkají dva lidé hovořící různými mluvenými jazyky. V tomto ohledu znakový jazyk otevírá cestu k mezinárodní komunitě neslyšících. Znakový jazyk však není univerzální a existuje mnoho navzájem bližších nebo vzdálenějších znakových jazyků, které jsou často navzájem nesrozumitelné. Obecně vzato každý mluvený jazyk má vedle sebe ještě jazyk znakový, pokud v místě, kde se hovoří tímto mluveným jazykem, existuje komunita neslyšících. Znakové jazyky jsou izolovány stejně jako mluvené jazyky geografickými a kulturními hranicemi, které oddělují obyvatelstvo. Přesto nejsou tyto znakové jazyky závislé na jazycích mluvených. Proto se můžeme setkat s označením národní znakový jazyk, který spíše odpovídá oblasti, kde se daný znakový jazyk používá. Např.

• Český znakový jazyk,
• Americký znakový jazyk (používá se mimo USA také třeba i v anglicky mluvící části Kanady),
• Quebecký znakový jazyk, avšak např. i
• Britský znakový jazyk

Mezinárodní znakový systém

Mezinárodní znakový systém, dříve též "Mezinárodní znakový jazyk", vznikl přirozeným vývojem z mezinárodního souboru znaků Gestuno, který neměl žádná gramatická pravidla. Postupem času se z Gestuna a z gramatik znakových jazyků vytvořil pidžin, který se v současnosti již dá považovat za plnohodnotný znakový jazyk. Mezinárodní znakový jazyk se používá mimo jiné při Deaflympiádě a při setkáních Světové federace neslyšících. Mnoho neslyšících však mezinárodní znakový systém neovládá. Mladá generace již používá převážně znakový jazyk.

Lingvistika znakových jazyků

Znakový jazyk byly prvně uznán jako opravdový jazyk až poté, co William Stokoe dokázat přítomnost dvojího členění v americkém znakovém jazyce. Stokoe rozlišuje gesto od znaku znakového jazyka tak, že gesto označuje za dále neanalyzovatelný celek, kdežto znaky znakového jazyka jako dále dělitelné na menší jednotky. Znak je tedy ekvivalentem morfému, nejmenší jednotky nesoucí význam, a segmenty z kterých se znak skládá, tedy jednotky co význam nenesou, ale mají schopnost jej rozlišit, jsou ekvivalentní fonému. Původně Stokoe používal termíny "cherologie" a "cherémy" (z řeckého chéri - ruka), později se od této terminologie upustilo a v lingvistice znakových jazyků se dnes běžně hovoří o fonologii, fonetice, fónech a fonémech.

V mluvených jazycích v rámci fonologie hovoříme o souhláskách a samohláskách (případně ještě tónech, přízvuku, fonaci atd.), ve znakových jazycích jsou vyčleněny paramentry (někdy nazývané jako komponenty nebo aspekty). Stokoe původně vyčlenil tři parametry: tvar ruky, pohyb a místo artikulace.

Reference

• FULKA, J.: Když ruce mluví. Gesto a znakový jazyk v dějinách západního myšlení. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2017, ISBN 978-80-7308-747-0
• MACUROVÁ, Alena a Radka ZBOŘILOVÁ. Jazyky v komunikaci neslyšících: Český znakový jazyk a čeština. Praha: Karolinum Press. 2018, 2018. ISBN 9788024634128.
• BÍMOVÁ, P. Fonetika a fonologie znakového jazyka. ruce.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online