Wikipedista:Šárka Krupičková/Velkomoravský gombík

Dvoukorunová mince s vyobrazením gombíku. Autorkou návrhu je akademická sochařka Jarmila Truhlíková Spěváková.

Termínem gombík je v prostředí české archeologie označován kulovitý zpravidla dutý plechový knoflík či závěsek opatřený ouškem, spojovaný převážně s výskytem v rámci kulturního prostředí Velké Moravy (9. století). Objevy řady exkluzivních exemplářů gombíků, ke kterým se jen obtížně hledaly jakékoliv analogie, vedly k jejich zařazení mezi atributy charakteristické pro velkomoravskou archeologii. Jako zástupný symbol dobové elity je potom vnímáme doposud. Důkazem stále živého společenského významu těchto předmětů je i použití motivu gombíku na líci současné české dvoukorunové mince, uvedené do oběhu v roce 1993.

Pojmenování

Gombík je novodobým označením skupiny artefaktů, objevovaných od 20. let 20. století a do literatury je uvedl archeolog Jan Eisner. Od 50. do 70. let 20. století byly tímto termínem označovány pouze gombíky s tepanou výzdobou, zatímco ostatní gombíky v literatuře figurovaly jako knoflíky. Od 70. let 20. století se termín gombík přenesl na všechny nálezy kulovitých artefaktů s oušky bez ohledu na použitou výrobní technologii a materiál, a takto se s pojmem pracuje i v současné odborné literatuře. Označení, které používali pro gombíky obyvatelé Velké Moravy, nám zůstává s ohledem na absenci jejich popisu v písemných pramenech neznámý.

Konstrukce, tvar, velikost a materiál

Jednotícím prvkem většiny nacházených kovových gombíků je jejich základní konstrukce sestávající z kulovitého těla a závěsného systému. Tělo je složeno nejčastěji ze dvou nasedajících hemisfér (varianta 1), vzácněji potom z korpusu vytepaného z jednoho kusu plechu do výšky tří čtvrtin koule a překrytého kulovým vrchlíkem – tzv. límcem (varianta 2). Někdy se můžeme setkat s konstrukcí kombinující obě techniky (varianta 3).

K dutému kulovitému tělu bývá přichycen závěsný systém, který tvoří kruhové ouško držené poutkem s pojistným prstencem (varianta 1); alternativou je varianta záchytného systému tvořená protáhlým poutkem jištěným prstencem (varianta 2). Známe také kombinaci obou závěsných systémů dohromady (varianta 3). Rozměrově se gombíky pohybují v širokém rozmezí průměru pláště od 0,5 až po 5,5 centimetru. Ne všechny gombíky se drží striktně kulovitého tvaru, ale známe exempláře hruškovité, polyedrické či oválné. Také po stránce materiálového složení máme k dispozici více variant – známe exempláře z drahých kovů, ale také z pozlacené slitiny na bázi mědi, přičemž jednotlivé části gombíků se mohou ve složení kovové sloučeniny mírně lišit. Zcela samostatnou kapitolu představují po stránce výrobně-technologické, ale i funkční a symbolické gombíky vyrobené ze skla, do nějž je zataveno jednoduché kovové poutko.

Výzdoba gombíků

Na kovových gombících se uplatňuje několik náročných klenotnických technik v různých kombinacích – tepání, pájení, filigrán, granulace nebo vkládání skleněných vložek do kovových přihrádek. Častou variantou velkomoravských gombíků jsou exempláře s tepanou výzdobou. Mezi nimi potom převládají ty, které mají na povrchu vytepané rostlinné ornamenty. Charakteristickým rostlinným ornamentem je stylizovaný motiv palmového listu, který je ovšem na gombících uplatňován velmi variabilně. Častý je jeho výskyt zakomponovaný do výzdobného schématu tzv. arkády, připomínající architektonickou konstrukci tvořenou sloupovím krytým oblouky, do kterého jsou umísťovány rozviliny listů.

Mezi další motivy, které se objevují na gombících s tepanou výzdobou, patří zoomorfní ornamenty zachycující nejčastěji ptáky, výjimečně se objeví antropomorfní motiv v podobě lidských obličejů.

Pestrou kategorií gombíků jsou také exempláře s plastickou výzdobou pájenou na jejich povrch. Hojně rozšířené jsou gombíky pokryté granulací. Jednodušší exempláře mají hustou celoplošnou hrubší granulaci, kdy jsou jednotlivé granule posazeny do drobných kroužků z hladkého drátu. Méně častou alternativou je hrubší řídká granulace na povrchu gombíku. Nepoměrně složitější na výrobu byly gombíky, jejichž povrch pokrývá drobné, tzv. makové granulování uspořádané do podoby geometrických obrazců. Kromě granulí mohly být na povrch pájeny také filigránní komponenty v podobě stáčených plíšků, kroucených nebo prořezávaných (perlovaných) drátků, případně bývalo kulovité tělo gombíku pokrýváno polokulovitými pukličkami. Filigránní techniky byly obvykle kombinované s doplňkovou granulací. Efektní ozdobou povrchu jsou u některých gombíků skleněné vložky vsazené v kovových přihrádkách.

Výskyt

Velkomoravské gombíky jsou typickým hrobovým nálezem. Objevují se jako pozůstatek oděvu, ve kterém byli zemřelí pochováni, a to zpravidla v počtu 2 kusů v jednom hrobě. Častý je ale rovněž výskyt jednoho exempláře v hrobě, spíše výjimečně se najde v jednom hrobě větší množství gombíků (maximální známý počet je 6 kusů z jednoho hrobu).

Nejčastěji se nacházejí v místech hrudníku zemřelého, zpravidla v blízkosti klíčních kostí. Největší množství jich pochází z hrobů odkrytých kolem kostelních staveb v rámci největších centrálních aglomerací Mikulčice–Kopčany, Staré Město – Uherské Hradiště nebo na Pohansku u Břeclavi. Jen z těchto tří lokalit pochází více než 700 kusů gombíků; dalších téměř 200 exemplářů bylo nalezeno na pohřebištích navázaných na tehdejší lokální centra (např. Rajhrad, Přerov, Olomouc, Dolní Věstonice), ojediněle se gombíky objeví i na venkovských pohřebištích. Z území jihozápadního Slovenska, které bylo rovněž od 30. let 9. století součástí velkomoravského území, pochází dalších přibližně 140 exemplářů.

Mimo území Moravy se s gombíky velkomoravského typu setkáváme také v Čechách a na území Karpatské kotliny. V obou případech jejich výskyt souvisí s velkomoravskými kulturními vazbami na tato území. Čechy byly prokazatelně minimálně v 80. a 90. letech 9. století pod silným kulturním vlivem a posléze několik let pod přímou vládou velkomoravského knížete Svatopluka a úzké politické vztahy s Moravou se projevily mj. také v oblibě podobného šperku a oděvních součástí. V Čechách nicméně vzniká rovněž samostatná dílna na jemnou kovovýrobu, jejíž existenci nepřímo dokládá nové pojetí výzdoby nejen u gombíků, ale také u dalších druhů šperku. V Karpatské kotlině nacházíme gombíky velkomoravského typu koncentrované na pohřebištích na lokalitě Zalavár u Balatonského jezera, kde získal beneficium velkomoravským Mojmírem poražený nitranský kníže Pribina. Je možné, že jeho původ inicioval či umocnil kontakty mezi povodím Zály a Moravy, včetně distribuce gombíků. Ojediněle se velkomoravské gombíky objeví také ve staromaďarských hrobech, koncentrujících se v Karpatské kotlině, kde představují cizorodý kulturní prvek, který může být dokladem obchodu, daru či válečné kořisti.

Funkce

K identifikaci funkce gombíků by byly nejprůkaznější autentické písemné nebo ikonografické prameny, které ale postrádáme a je tedy nutné spolehnout se v této otázce na archeologickou nálezovou situaci. V hrobech se gombíky nachází nejčastěji v horních partiích hrudi zemřelých, tedy v blízkosti předpokládaného výstřihu oděvu. Obvykle se ale nedochová textil, který by prokazoval přesný způsob jejich uchycení k oděvu. Nejlépe zachovaný doklad textilu v blízkosti gombíků představuje nález z dětského hrobu 498 na pohřebišti u 3. kostela na hradišti Mikulčice-Valy. Dva silně pozlacené gombíky ze slitiny mědi zdobené granulací a skleněnou vložkou, které ležely u kostry v místech klíčních kostí, se dochovaly včetně textilních poutek z pleteniny. Jedná se o závěsný systém sestávající z poutek provlečených oušky obou gombíků a z dalších poutek, která obtáčejí plášť gombíku a pocházejí z textilie, kterou měl gombík spínat. V tomto případě byly tedy gombíky prokazatelně použity jako spínadla (oděvu) na způsob knoflíků. Doklady uchycení gombíků, které svědčí o jejich spínací funkci jsou vzácné a spojuje je fakt, že se ve všech případech jednalo o menší gombíky z pozlacené slitiny mědi, jejichž velikostní, tvarová a technologická charakteristika nevylučuje jejich praktické využití.

Početnou skupinu gombíků představují exempláře vyrobené z 0,1–0,4 mm tenkého stříbrného plechu, dosahující značných rozměrů (často nad 3 cm, ale někdy i více než 4 cm v průměru), které bývají zdobené tepaným ornamentem. Vzhledem k uvedeným parametrům jsou křehké a o jejich praktické funkci coby oděvního spínadla lze pochybovat. Žádný z těchto exemplářů zatím nebyl nalezen spolu se zachovaným textilem, takže způsob oděvní aplikace těchto velkých gombíků zatím neumíme rekonstruovat.

Ve velkomoravském kontextu byly dále zjištěny i doklady zavěšení gombíků v náhrdelníku. Tento způsob uchycení se váže výhradně na méně honosné gombíky nacházené zpravidla mimo elitní velkomoravská pohřebiště. Nejčastěji se jedná o gombíky vyrobené ze skla nebo menší kusy s pájenou výzdobou zhotovené ze slitiny mědi.

Původ a vývoj

Gombíkům byla věnována v odborné literatuře pozornost zejména v souvislosti s jejich objevy na elitních velkomoravských pohřebištích a jsou zpravidla považovány za specifický místní a dobový kulturní projev. Přesto je možné objevit analogické nálezy z jiných regionů, které nám mohou pomoci rekonstruovat původ gombíků na Velké Moravě. Blízké k velkomoravským gombíkům s pájenou výzdobou jsou díky použité šperkařské technice granulace a filigránu oděvní ozdoby zavěšované na elitní byzantský oděv i císařské koruny – tzv. pendilia. Setkáme se s nimi v ikonografických pramenech, např. jsou ztvárněny na mozaice zachycující byzantského císaře Justiniána a jeho ženu Theodoru v chrámu San Vitale v Ravenně. Známe je také z archeologického materiálu – různé tvarové i výzdobné typy pendilií obsahoval např. tzv. Preslavský poklad, objevený poblíž bulharského raně středověkého centra Veliki Preslav. Vůbec nejbližší analogie k velkomoravským gombíkům s pájenou výzdobou poskytla potom chorvatská pohřebiště na lokalitách Trilje a Brestovac, odkud pochází kulovité zlaté menší exempláře gombíkům podobných ozdob s granulovanou a filigránní výzdobou povrchu. Za významný lze považovat fakt, že nálezy z Chorvatska jsou datovány do závěru 8. století – časově tedy předchází velkomoravským nálezům.

Vzhledem k tomu, že minimálně část gombíků sloužila jako knoflíková oděvní spínadla, lze sledovat rovněž tuto vývojovou linii potenciálních analogií. Pro evropský středověk nebylo spínání oděvu pomocí knoflíků typické a v návzanosti na dlouhou tradici sahající až do doby bronzové se zde k jištění oděvů používaly spony a opasky. Knoflíky lze spojit s oděvy mající původ v Asii, kde byly aplikovány na oděv kaftanového střihu vypasovaný v linii trupu a rozšířený v místech sedu. S drobnými knoflíčky vyrobenými z jednoho nebo dvou částí nejčastěji technikou odlévání se setkáváme pravidelně v hrobech původem asijských etnik, která se usazovala především v kulturní zóně Byzantské říše, ale někdy zasáhla rovněž do Karpatské kotliny (např. Avaři, Chazaři).

Otevřenou otázkou zůstává, kde se zrodil z kombinace čistě funkčního knoflíku a z tradice šperkařskými technikami vyráběných oděvních závěsků nový předmět – ozdobný knoflík alias gombík. Podle výše zmíněných nálezů z Chorvatska by se tak mohlo stát již v prostředí Byzanského kulturního okruhu. Jedná se sice o ojedinělé nálezy, které ale časově předcházejí moravskému výskytu gombíků. Každopádně na Moravě narůstá enormě počet i typologické spektrum nalezených gombíků. Moravskou inovací je pravděpodobně aplikace výzdobné techniky tepání na povrch těchto artefaktů, se kterou se mimo velkomoravský kulturní okruh jinde nesetkáme. Doklady implikace zcela nového typu výzdoby v kombinaci se zvětšováním velikosti gombíků s tepanou výzdobou do rozměrů, které neumožňují jejich praktické využití coby oděvního spínadla, svědčí o postupné změně účelu tohoto artefaktu pro velkomoravskou společnost. Minimálně honosné varianty gombíků velkých rozměrů se tak významově posunuly do roviny statusového symbolu velkomoravské aristokracie.