Teorie sociální směny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Podle teorie sociální směny (teorie výměny, social exchange theory) je sociální chování výsledkem implicitních sociálních konstruktů, které zahrnují smlouvání o co nejvýhodnější podmínky. Sociální interakce tedy mají zajistit co nejvyšší interpersonální „zisk“ a minimalizovat interpersonální „ztráty“. Zisky a ztráty ve vztahu poměřujeme a podle toho se rozhodujeme, zda do nich vstoupit či z nich vystoupit.

Zisk ve vztahu k jiné osobě se definuje jako míra uspokojení potřeb, pozitivního emocionálního prožití a prospěchu, které jednotlivec ve vztahu dosahuje. Cena (ztráta) ve vztahu definuje míru vynaloženého úsilí, negativních emocí, apod., které jednotlivec do vztahu vkládá.

Základní pojmy[editovat | editovat zdroj]

Podle Thibauta a Kellyho jsou základními pojmy:

  • odměny, uspokojení, profit („rewards, gratification, satisfiers“) - lidské aktivity, která přispívají k uspokojení potřeb.
  • výdaje („cosi, dissatisfers“) – lidské aktivity, které zkracují možná výnos (zisk) i zisk alternativních aktivit.
  • výsledek, „netto-odměna“ („outcome“) – rozdíl mezi ziskem a náklady (vydáními).
  • srovnávací úroveň („comparison level“) – určena prostřednictvím potřeb, nároků a zkušeností a podobných vztahových situací. Úroveň je minimum, které osoba požaduje přiměřeně ke svým potřebám, schopnostem a výsledkům sociálních procesů se vztažnými osobami a skupinami.
  • srovnávací úroveň pro alternativy – určena atraktivitou jednoho nebo více alternativních sociálních vztahů.

Principy teorie výměny[editovat | editovat zdroj]

Společné principy teorie výměny (Homans, 1961, Thibaut a Kelley, 1959):

  • sociální vztah je navázán a udržován pouze když je pro oba partnery spojen se ziskem, když tento zisk převyšuje u partnerů interakce dosavadní zkušenosti se ziskem a není perspektiva interakce s jiným partnerem, která by přinesla vyšší zisk
  • při více alternativách interakce je zvolena ta nejvýhodnější
  • v interakci se uplatňuje kalkulace výdajů a zisků s tendencí k maximalizaci zisku – jsou zde však jisté citové výjimky vycházející z citové závislosti jednoho partnera interakce na druhého (např. matka s dítětem)
  • zisky a ztráty nemusí být reciproční a uplatňuje se i kombinace zisků obou partnerů

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Směna je zřejmě základem mnoha vztahů, ale neposkytuje plné vysvětlení. Lidé často zůstávají v nevyvážených vztazích – teorii směny je tedy třeba modifikovat, aby dokázala vysvětlit i takové jevy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Výrost, Jozef. Slaměník, Ivan. (1997). Sociální psychologie - Sociální psychologia. Praha. nakl. ISV. (str. 263 - 264)
  • Nakonečný, Milan. (2009). Sociální psychologie. Praha. nakl. Akademia (str. 327 - 330)
  • Hayesová, Nicky. (1998). Základy sociální psychologie. Praha. nakl. Portál (str. 88 - 89)