Tchaj-ťi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Každodenní cvičení taiči v pekingském parku Tchien-tan

Tchaj-ťi, celým názvem tchaj-ťi čchüan (čínsky: 太極拳; pinyin: tàijíquán), je označení pro čínské bojové umění, jež v současnosti pěstuje mnoho lidí jako cvičení pro zdraví a zlepšení kvality života. U nás se často označuje zjednodušeným termínem taiči. V širším smyslu označuje pojem Tchaj-ťi tzv. Velký předěl, znázorněný čínskou monádou .

Historie[editovat | editovat zdroj]

S tchaj-ťi čchüan jakožto dítkem taoistické filozofie jsou nerozlučně spjata dvě jména - Lao-c' (6.st.př.n.l.) a Čang San-feng (12.stol.n.l.), patřící dvěma velikým legendám taoistické tradice. I když o těchto osobách dnes nemůžeme říci nic historicky zcela prokazatelného, přesto zůstávají v povědomí lidí jako důležité postavy taoistických dějin; mistr Lao-c‘ jako duchovní otec, zakladatel taoismu a autor základního a nejznámějšího taoistického díla Tao te ťing, a potom "nesmrtelný" Čang San-feng jako tvůrce taoistického (wu-tangského) cvičebního systému tchaj-ťi čchüan a autor spisů, též přiřazených k hlavní sbírce taoistického kánonu. Většina stylů tchaj-ťi, které se dnes cvičí, jsou však laickými (rodinnými) styly, jen nepřímo spojenými s taoistickým tréninkem, i když se prvky taoismu stále dají najít v některých teoriích a terminologii, které používají. Nejsou však známé historické záznamy, které by doložily, jak se původně tchaj-ťi začalo cvičit lidmi mimo taoistické klášterní komunity.

Během vlády dynastií Sung, Jüan a Ming (od 12. do 17. stol.) znali Čang San-fengovo tchaj-ťi čchüan hlavně v provincii Šen-si. V klášterech bylo tchaj-ťi čchüan prostředkem duchovní alchymie neboli metodou duchovní přeměny uvnitř těla s cílem navrátit a upevnit zdraví a prodloužit věk. Čili ve svých taoistických počátcích bylo tchaj-ťi čchüan především prostředkem k dosažení „tchaj-ťi“ (v překl. „nejzazší mez“, přeneseně „vesmír“) a stavu rovnováhy jin a jang v těle. Cílem tchaj-ťi čchüan bylo přeměnit tělo a mysl tak, aby bylo možné dosáhnout duchovního osvícení.

Časem se sestavu tchaj-ťi čchüan postupně učili i laici. Toto stěhování tchaj-ťi z klášterů způsobily dvě příčiny. První byla, že císař a šlechta si všimli taoistického výcviku z hlediska bojového umění. Buddhističtí mniši z chrámu Šao-lin i taoisté z oblasti Wu-tang začali být zaměstnáváni jako cvičitelé v císařské armádě. Druhou příčinou bylo, že dynastie Čching zakázala osobní vlastnictví zbraní a ponechala tak lidi bez možnosti bránit se lupičům a vetřelcům. Obyčejní lidé obdivovali schopnosti vlastní sebeobrany mnichů a doprošovali se v klášterních komunitách, aby je také učili. A tak začali mniši přijímat nezasvěcence ze soucitu jako své žáky.

Je všeobecně akceptované, že rodina Čchen z provincie Che-nan udržovala cvičení tchaj-ťi čchüan v rámci klanu jako účinné bojové umění po generace před tím, než se ho zde naučil Jang Lu-čchan (1799-1872). Jang Lu-čchan se poté přestěhoval do Pekingu a stal se hlavním instruktorem bojových umění císařské armády dynastie Čching. A tak se tchaj-ťi jako slavné bojové umění začalo šířit a zároveň se větvit do mnohých stylů nazývaných podle rodin, které je vyučovaly, např. Čchen, Jang, Wu, Li, Chao, Sun a další. Laické podání tchaj-ťi čchüan (tzv. rodinné styly) od svého začátku zdůrazňovalo především využití principů tchaj-ťi pro účely bojových umění. Teprve Jang Lu-čchanův vnuk Jang Čcheng-fu (1883-1936) upravil způsob cvičení tak, aby v první řadě zlepšovalo fyzickou kondici a bylo vhodné pro všechny vrstvy obyvatelstva. Dnes znají miliony lidí po celém světě a především na západě tchaj-ťi čchüan jako cvičení pro zdraví. Tak položil mistr Jang Čcheng-fu základ pro moderní cvičení tchaj-ťi.

Styly tchaj-ťi čchüan[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější styly tohoto bojového umění jsou následující:

  • Čchen (陳氏) - Zakladatelem je Čchen Wang-tching
  • Jang (楊氏) - Zakladatelem je Jang Lu-čchan
  • Wu (吳氏) - Zakladatelem je Wu Ťien-čchüan
  • Wuu (武氏) - Zakladatelem je Wu Jü-siang
  • Sun (孫氏) - Zakladatelem je Sun Lu-tchang

Dále je několik stylů pojmenovaných Wu-tang a San-feng, které se svými názvy odvolávají daleko do historie tohoto bojového umění. Čínský taoistický mnich a alchymista Čang San-feng je totiž považován za legendárního (staršími autory dokonce za historického) zakladatele, který přebýval v pohoří Wu-tang. Přesto přinejmenším některé z těchto stylů vznikly až ve 20.století a jsou tedy mladší než tzv. laické (rodinné) styly.

Strom tchaj-ťi čchüan[editovat | editovat zdroj]

Legendární postavy
   |
Čang San-feng
   |
NEJ-ŤIA ČCHÜAN
   |
Tchaj I-čen-žen
   |
Ma Jün Čcheng
   |
Wang Cung-jüe
   |
TCHAJ-ŤI ČCHÜAN
   |
Čang Sung-si
   |
5 hlavních tradičních rodinných stylů
   |
Čchen Wang-tching
(1600-1680) 9. generace rodiny Čchen
původní (starý) styl Čchen
   |
   +---------------------------------------------------+
   |                                                   |
Čchen Čchang-sing                                 Čchen Jou-pen
(1771-1853) 14. generace rodiny Čchen             (cca 1800) 14. generace rodiny Čchen
starý styl Čchen, velký styl                      nový styl Čchen 
   |                                                   |
Jang Lu-čchan                                     Čchen Čching-pching
(1799-1872)                                       (1795-1868)
starý styl Jang                                   styl Čao-pao, malý styl 
   |                                                   |
   +---------------------+-------------------------+   |
   |                     |                         |   |
Jang Ťien-chou       Jang Pan-chou                Wu Jü-siang
(1839-1917)          (1837-1892)                  (1812-1880)
střední forma Jang   malá forma Jang              styl Wuu
   |                     |                           |
Jang Čcheng-fu       Wu Čchuan-jou                Li I-jü
(1883-1936)          (1834-1902)                  (1832-1892)
velká forma Jang         |                           |
   |                 Wu Ťien-čchüan               Chao Wej-čchen
   |                 (1870-1942)                  (1849-1920)
   |                 styl Wu                         |
   |                     |                        Sun Lu-tchang
   |                 Wu Kung-i                    (1861-1932)
   |                 (1900-1970)                  styl Sun
   |                     
   |                       
MODERNÍ SESTAVY        
   |                                  
   |                     
   +---------------------+
                         |
              Čínská sportovní komise
              1956 Peking - 24 forem (zjednodušená sestava) tchaj-ťi čchüan
              .
              .
              1989
              42 Forem (soutěžní sestava) tchaj-ťi čchüan
              (soutěžní sestava kombinuje prvky ze stylů Sun, Wu, Čchen a Jang)
              .
              .
              další zkrácené a zjednodušené sestavy jako 8, 16, 40, 48, 88 forem
              .

Systém výcviku[editovat | editovat zdroj]

Tchaj-ťi praktikují lidé všech generací

Umění tchaj-ťi se vyučuje pomocí pěti základních metod, které se navzájem prolínají a podporují. Jsou to:

  • základní uvolňovací cvičení (čchi-kung)
  • sólové formy - sestavy (tchao-lu)
  • aplikace pohybů ze sestavy (san-šou)
  • vnímavé ruce neboli přetlačování s partnerem (tchuej-šou)
  • cvičení se zbraněmi (wu-čchi)

Všech těchto pět forem cvičení je potřeba brát v potaz, jestliže chcete znát kompletní systém a tím dosáhnout vyšší úrovně tchaj-ťi čchüan.

Zbraně[editovat | editovat zdroj]

V tchaj-ťi čchüan nevyučují všichni učitelé tytéž zbraně. V některých školách se zbraně nevyučují vůbec. Pravdou je, že oproti vnějším stylům Kung-fu, jako např. šaolin-čchüan, se v tchaj-ťi používá pouze omezený počet zbraní. Výběr z široké řady čínských zbraní sestává z klasického rovného (dvousečného) meče ťien, zakřiveného (jednosečného) meče tao, hole kun, kopí čchiang a ojediněle i dalších zbraní. Moderní je poslední dobou například vějíř šan.

Formy se zbraněmi mají jisté, snad i poněkud nedoceněné výhody. Avšak vzhledem k jejich náročnosti a také potřebě mnohonásobně většího prostoru pro jejich cvičení, se jim do hloubky věnuje pouze poměrně malý počet lidí.

Zdravotní efekt cvičení tchaj-ťi[editovat | editovat zdroj]

Zkušenosti a výsledky vědeckého výzkumu ukazují, že tchaj-ťi má vynikající zdravotní účinky. Je prospěšné zvláště duševně pracujícím středního a vyššího věku. Dlouhodobé cvičení tchaj-ťi uvolňuje stres a je prevencí proti mnoha nemocem. Např. snižuje hladinu tuků v krvi (hyperlipidemie), zpomaluje řídnutí kostí (osteoporóza), zlepšuje funkci srdečně-cévního systému, synchronizuje a zlepšuje mozkovou činnost.

V nejedné výzkumné zprávě se dále např. uvádí, že toto cvičení zbavuje nervozity, je efektivní v oblasti prevence a rekonvalescence kardiovaskulárních chorob. Pozitivně ovlivňuje také centrální nervový systém a jeho prostřednictvím působí na zlepšení a soulad funkcí ostatních systémů v organizmu. Hluboké přirozené dýchání stimuluje činnost orgánů umístěných v břišní dutině a při správném provádění cviků přispívá i ke zlepšení látkové výměny a zásobování organizmu krví a kyslíkem. Nelze opomenout ani příznivý vliv cvičení na kloubní a svalový systém a řadu dalších, i chronických onemocnění. Má i výrazné antistresové a antineurotizační účinky.

Všechny tyto efekty jsou přičítány dodržování souboru specifických zásad a principů tchaj-ťi. Cvičící by se měl nacházet “ve stavu taiji”, který je charakterizován příjemným pocitem fyzického pohodlí, klidnou a tichou myslí, volným prouděním vitální energie a rovnováhou jinu a jangu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vojta, Vít: Umění tchaj-ťi čchüan. Vodnář. Praha 2001.
  • Wong, Kiew Kit: The Complete Book Of Tai Chi Chuan. Rider. London 1996.
  • Yang, Jwing Ming: Yang Style Tai Chi Chuan. Unique Publications, Inc. Hollywood 1982.
  • Wile, Douglas: T´ai-chi Touchstones: Yang Family Secret Transmissions, překlad: Krůta, Miroslav; Zoubková, Gabriela: Prubířské kameny ověřující pravost umění Tchaj-ťi čchuan neboli Tajná předání rodiny Jangů

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]