Strategická komunikace
Strategická komunikace (anglicky Strategic Communication) je vědní disciplína a organizační praxe zabývající se záměrným využíváním komunikace k dosažení cílů organizace.[1] Tato disciplína vznikla v reakci na proměny v oblasti komunikace s nástupem internetu, digitalizace a sociálních médií, stejně jako s technologickými změnami ve společnosti jako celku.[2] Formovala ji i nutnost reagovat na geopolitické a bezpečnostní změny, související s nárůstem bezpečnostních rizik v kyberprostoru, ohrožení ze strany hybridních či totalitních států, teroristických organizací a podobně.[3] Strategická komunikace se zaměřuje na prezentaci a propagaci organizací (komerčních, neziskových či státních) prostřednictvím cílených aktivit vedoucích pracovníků, zaměstnanců a komunikačních profesionálů.[4]
Vznik a vývoj oboru[editovat | editovat zdroj]
Strategická komunikace se vyvinula z potřeby organizací, ať už jsou to firmy nebo instituce, najít holistický přístup ke komunikaci, který zahrnuje různé součásti komunikace, jako je marketing, public relations, lobbying a sociální média. Jejím cílem je využít komunikaci aktivně k dosažení stanovených cílů organizace, například zvýšení tržního podílu, povědomí, důvěry, převzetí konkurence nebo změnu chování lidí. Její zapojení je předpokladem úspěšnosti krizové komunikace.[5]
Teorie[editovat | editovat zdroj]
Strategická komunikace je záměrná a řízená činnost, která monitoruje, analyzuje a využívá komunikaci k tomu, aby podpořila cíle firmy nebo organizace ve vztahu s různými skupinami zainteresovaných aktérů.[6] K implementaci strategie využívá různé taktiky, nástroje a prostředky komunikace. Strategická komunikace se v průběhu času vyvíjela a adaptovala na nové výzvy a technologické změny.[7] Důležitými aspekty strategické komunikace jsou integrace komunikace, proměna médií, přesvědčování a celkové vnímání značky organizace.[8] Pro efektivní strategickou komunikaci je nezbytné, aby byla záměrná, cílená, vykonávaná komunikačními profesionály a odehrávala se ve veřejné sféře.
Akademický výzkum a vzdělávání[editovat | editovat zdroj]
Akademický výzkum a vzdělávání v oblasti strategické komunikace se neustále rozvíjí. Existuje široká škála publikací, které se zabývají strategickou komunikací a poskytují teoretické základy a praktické příklady.[9] Akademické instituce (například Kolumbijská univerzita[10] nebo Lundská univerzita)[11] nabízejí kurzy a programy zaměřené na strategickou komunikaci, které připravují studenty na aplikaci strategických komunikačních principů v různých profesionálních prostředích. Od roku 2020 existuje magisterský obor Strategická komunikace na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, jeho garantkou je docentka Denisa Hejlová.[12] [13]
Praktické využití[editovat | editovat zdroj]
Strategická komunikace nachází praktické uplatnění v různých oblastech, včetně komerční, vládní, zdravotní a politické komunikace. Pomáhá organizacím dosahovat svých cílů, získávat a udržovat důvěru stakeholderů a podporovat inovace a změny. Důležitou součástí oboru je rozvoj aplikované etiky, zejména v kontextu digitálních technologií.[14]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HALLAHAN, Kirk; HOLTZHAUSEN, Derina; VAN RULER, Betteke. Defining Strategic Communication. International Journal of Strategic Communication. 2007-03-22, roč. 1, čís. 1, s. 3–35. Dostupné online [cit. 2023-07-13]. ISSN 1553-118X. DOI 10.1080/15531180701285244.
- ↑ HOLTZHAUSEN, Derina; ZERFASS, Ansgar. The Routledge Handbook of Strategic Communication. [s.l.]: Routledge 621 s. Dostupné online. ISBN 978-1-136-20712-9. (anglicky) Google-Books-ID: C42LBQAAQBAJ.
- ↑ HALLORAN, Richard. Strategic communication.. The US Army War College Quarterly: Parameters. 2007-01-01. Dostupné online.
- ↑ HEIDE, Jesper Falkheimer, Mats. Strategic Communication: An Introduction to Theory and Global Practice. 2. vyd. London: Routledge 268 s. Dostupné online. ISBN 978-1-003-16899-7. DOI 10.4324/9781003168997/strategic-communication-jesper-falkheimer-mats-heide. DOI: 10.4324/9781003168997.
- ↑ RYCHLÍK, Martin. Strategická komunikace: Proč je v krizové situaci potřeba?. www.ukforum.cz [online]. [cit. 2023-07-13]. Dostupné online.
- ↑ HOLTZHAUSEN, Derina; ZERFASS, Ansgar. The Routledge Handbook of Strategic Communication. [s.l.]: Routledge 621 s. Dostupné online. ISBN 978-1-136-20712-9. (anglicky) Google-Books-ID: C42LBQAAQBAJ.
- ↑ DAINTON, Marianne; LANNUTTI, Pamela J. Strategic Communication Research Methods. [s.l.]: Cognella Academic Publishing 312 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5165-7819-1. (anglicky) Google-Books-ID: 7FMbzgEACAAJ.
- ↑ BOTAN, Carl H. The Handbook of Strategic Communication. [s.l.]: John Wiley & Sons 394 s. Dostupné online. ISBN 978-1-118-85703-8. (anglicky) Google-Books-ID: kEUoEAAAQBAJ.
- ↑ NOTHHAFT, Howard; WERDER, Kelly Page; VERČIČ, Dejan. Future Directions of Strategic Communication. [s.l.]: Routledge 284 s. Dostupné online. ISBN 978-1-000-46825-0. (anglicky) Google-Books-ID: Q2bnDwAAQBAJ.
- ↑ https://sps.columbia.edu/academics/masters/strategic-communication Columbia University
- ↑ https://www.isk.lu.se/en/education/masters-programme-strategic-communication
- ↑ RYCHLÍK, Martin. Nový obor vychová experty na strategickou komunikaci. www.ukforum.cz [online]. [cit. 2023-07-13]. Dostupné online.
- ↑ THEIN, Filip. Denisa Hejlová po 12 letech předává vedení katedry MKPR [online]. 2023-02-01 [cit. 2023-07-13]. Dostupné online.
- ↑ LUKÁČ, Ondřej. Digitální komunikace začíná připomínat dystopické sci-fi. www.ukforum.cz [online]. [cit. 2023-07-13]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Holtzhausen, D., & Zerfass, A. (2013). Strategic Communication: Opportunities and Challenges of the Research Area. In L. L. Putnam & D. K. Krone (Eds.), Handbook of Crisis Communication (pp. 73-88). Wiley-Blackwell.
- Zerfass, A., Verčič, D., Pieczka, M., & Moreno, A. (2018). Strategic Communication: Stakeholders, Theory, and Practice. International Journal of Strategic Communication, 12(5), 488-505.
