Starý Jičín (zámek)
| Starý Jičín | |
|---|---|
 bývalý starojičínský zámek | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1724 – 1726 |
| Přestavba | 1875 |
| Stavebník | Antonín Kašpar Zeno z Danhausenu |
| Další majitelé | Zenové z Dannhausenu, Seilern-Aspangové |
| Současný majitel | obec Starý Jičín |
| Poloha | |
| Adresa | Starý Jičín 1, Starý Jičín,  Česko |
| Souřadnice | 49°34′39,09″ s. š., 17°57′39,94″ v. d. |
  Starý Jičín (zámek) Starý Jičín (zámek), Česko | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bývalý zámek Starý Jičín se nachází pod Starojickým kopcem se zříceninou hradu a pod kostelem sv. Václava v obci Starý Jičín, v okrese Nový Jičín. Po necitlivé přestavbě dnes již zámeckou budovu nepřipomíná.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zámek nechal v letech 1724 – 1726 postavit svobodný pán Antonín Kašpar Zeno z Danhausenu. V roce 1745 panství převzal jeho bratr Václav Zeno a po něm zadlužené panství zdědil jeho bratr Sebastián Zeno. Ten však kvůli dluhům musel panství prodat a tak jej v roce 1772 odkoupil místodržící v Dolních Rakousích hrabě Kristián August Seilern-Aspang a majetky spravoval poručník Josef Jan Seilern. V letech 1798 – 1801 panství vlastnil Karel Jakub August Seilern, jehož manželka a později vdova Maxmiliána Wurmbrandtová-Seilernová, byla poslední příslušnicí Seilernů, která se na zámku delší dobu zdržovala. Další příslušníci rodu již o zámek nejevili zájem a tak jej v roce 1875 od Karla Maxmiliána Seilerna, přidělence c.k. vyslanectví v Cařihradě, odkupují za 2500 zlatých obce Starý Jičín, Vlčnov, Jičina a Kojetín. Následně proběhla přestavba zámku na školu, při které ztratil většinu historických architektonických prvků.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Původně se jednalo o nevelkou jednopatrovou barokní budovu s venkovním schodištěm. Římsy zámku zdobila balustráda a alegorické sochy. Mobiliář byl přenesen z hradu. S nedalekým kostelem zámek spojovala krytá pavlač. V okolí zámku se rozkládala zahrada s plastikami svatých od hranického sochaře Gallaše. Tyto sochy byly umístěny při vjezdu z aleje směřující k arendě. U panského skleníku se nacházela malá fontána.
Během adaptace na školu došlo k likvidaci architektonických prvků a k celkovému potlačení zámeckého charakteru stavby. Zcela zmizely barokní fasády, štuky, schodiště i balustráda, v interiérech byly zničeny nástěnné malby a vytrhány parkety. Odstraněny byly i sochy ze zámecké zahrady. Na zámeckou minulost tak upomíná již jen korunní římsa a několik klenutých místností v interiéru.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- J. Tichánek: Šlechtická sídla na Novojičínsku, 2003