Smil z Kunštátu
| Smil z Kunštátu | |
|---|---|
| Choť | Eliška z Hradce[1] |
| Děti | Erhart starší z Kunštátu[1] |
| Rodiče | Gerhard z Kunštátu[1] a Klara[1] |
| Příbuzní | Erhart mladší z Kunštátu a Eliška z Kunštátu[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Smil z Kunštátu byl moravský šlechtic, který pocházel z rodu pánů z Kunštátu, pokračovatel kunštátské větve.
První písemná zmínka o Smilovi pochází z roku 1349. Byl jedním z pěti synů Gerharda z Kunštátu. Samotný Smil nebyl zajímavou postavou, spíše se neprojevoval. V historických pramenech se uvádí vlastně jen dvakrát. Naposledy vystupuje v roce 1353 a v roce 1360 se připomíná jako nebožtík.
Byl jednou ženatý a to s nejstarší dcerou Oldřicha II. z Hradce paní Eliškou I. z Hradce. Jediným jejich synem byl Erhart starší z Kunštátu, jedinou dcerou Kunka.
Rodokmen kunštátské větve[editovat | editovat zdroj]
Smil z Kunštátu (1349–1360) – manželka Eliška I. z Hradce
- Kunka (1373–1391) – manžel Zdeněk ze Šternberka na Lukově
- Erhart starší z Kunštátu (1360–1406) – manželka Jitka z Meziříčí
- Jan (Boček) (1398–1402)
- Erhart mladší z Kunštátu (1398–1414)
- Jiří (Jurg) (1404–1410)
- Žofka (1404–1414) – manžel Albrecht ze Šternberka a Holešova
- Eliška (1407–1447) – manžel Jan z Boskovic a Sebranic
- Jitka (1407–1419) – 1. manžel Jan Ptáček z Pirkštejna, 2. manžel Jan ze Soutic
- Markéta (1408–1419) – manžel Hynek z Ronova a Letovic
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PLAČEK, Miroslav; FUTÁK, Peter. Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 705 s. ISBN 80-7106-683-4.