Slévárna oceli Vítkovických železáren

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Slévárna oceli byl jeden ze závodů Vítkovických železáren, který byl technologicky navázán na ocelárnu. Samotné lití oceli byla jen jedna z operací. Na provozu slévárny se podílely další provozy: modelárna, formovna a čistírna odlitků.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Stavba tzv. „Továrny na litou ocel“ začala roku 1887[1]. V roce 1889 byly dostavěny dvě výrobní haly a slévárna zahájila výrobu. Velký podíl na výrobě měla ruční práce. Dokonce i některé jeřáby byly poháněny lidskou silou, prostřednictvím klik, kterými otáčeli čtyři muži. Další jeřáby byly parní: pět otočných konzolových a dva pojízdné. Provoz těchto jeřábů v uzavřených halách zhoršoval pracovní podmínky.

Rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Zlepšení podmínek se projevilo v roce 1898 po zrušení parních a zavedení elektrických jeřábů. Byl to další krok ke zlepšení podmínek, po výstavbě oddělené čistírny odlitků v roce 1895. Největší změny se během desetiletí udály na poli formovacích směsí. Změny byly vyvolány potřebou odstranit fyzicky namáhavou práci (pěchování) a potřebou zlepšit hygienické podmínky (prašnost). Také čištění odlitků prodělalo změny. Vystřídalo se zde několik generací brokových a vodních tryskačů.

Výrobní program[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku vyráběly slévárny výrobky pro železnicí: křižovatky, výhybky a kola parních lokomotiv. Následně si pracovníci závodu osvojili technologie umožňující výrobu těžkých odlitků pro stavbu lodí: lodní šrouby, lodní vaznice, kýly, kozlíky lodních šroubů. V letech 1937 - 1938 se vyráběly střílny pro pohraniční opevnění Československa v počtu 90 kusů denně. Po druhé světové válce jsou to odlitky pro hutní průmysl: stojany válcovacích stolic Kvarto (Ždanov, nyní Mariupol)[2], stojany lisů, vysokopecní zvony, struskové pánve.

Unikátem bylo odlití největší části kovárenského lisu. Byla to vlastně obrovská kovadlina (šabota), na které lis koval výkovky. Váha 640 tun by byla výjimečná i dnes, k tomuto výkonu došlo již v roce 1912. Odlitek se zhotovil na místě lisu; nemusel se převážet. Po odlití se však musel otočit o 180°.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAŇÁK, Jan. 100 let slévárny oceli VŽKG. 1. vyd. Ostrava: VŽSKG, 1989. 36 s. 
  2. KOTMEL, Ladislav. Ohnivá řeka: ke 150. výročí založení národního podniku Vítkovice. 1. vyd. Ostrava: Propagace podniku VŽSKG, 1979.