Sebepercepce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Teorii sebepercepce vytvořil v roce 1967 americký sociální psycholog Daryl J. Bem. Sebepercepce je důležitou součástí lidského sebepojetí, tedy chápání sama sebe. Podle této teorie znalosti a informace o sobě získáváme stejným způsobem jako o ostatních lidech. Pozorujeme vlastní chování a naše reakce na různé podměty. Dále si interpretujeme naše jednání stejně jako jednání druhých.

Experimentální důkaz: Experiment s karikaturami[editovat | editovat zdroj]

Účastníci výzkumu byli nejdříve tázáni na jednoduché osobní otázky. Jejich rozhovor byl nahráván na diktafon. V instrukcích stálo, že když bude diktafon svítit oranžově, mají odpovídat pravdivě, při zelené barvě mají lhát. Dotazovaný se tedy naučil, že může věřit svým výrokům, pokud svítí oranžová, ale nikoli při barvě zelené. Takto došlo k lehké manipulaci s vlastní důvěryhodností. Druhým úkolem bylo označit různé karikatury za velmi zábavné či velmi nezábavné. Dotazování proběhlo znovu s diktafonem, ale barva světla neměla být zohledňována. Všechny zkoumané karikatury byly předem prozkoumány a označeny za neutrální, aby neovlivnily výsledek výzkumu. Přesně, jak hypotéza sebepercepce předpovídala, tak jedinci, co označili karikaturu za velmi zábavnou pod vlivem oranžového tedy pravdivého světla, tak ji vnímali i po skončení dotazování jako zábavnější, než ti, kteří ji tak označili pod vlivem zeleného - lživého světla.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie. Praha: Portál, 2003. 165 s.
  • BEM, D.J.: Advances in experimental and social psychology, vol. 6. [online] New York and London: Academic Press, 1972. [cit. 2013-01-09]. Dostupné z <http://www.dbem.ws/SP%20Theory.pdf>.