Holubinka sličná
 Holubinka sličná | |
|---|---|
 Russula lepida | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Řád | holubinkotvaré (Russulales) |
| Čeleď | holubinkovité (Russulaceae) |
| Rod | holubinka (Russula) |
| Binomické jméno | |
| Russula lepida Fr. 1836 | |
 Rozšíření holubinky sličné | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Holubinka sličná (Russula lepida), je nejedlá houba z čeledi holubinkovitých.[1] Vůně holubinky sličné připomíná ovoce, její lupeny chutnají hořce.[2]
Vědecká synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Agaricus lacteus Pers.[1]
- Russula incarnata sensu Rea[1]
- Russula lactea (Pers.) Fr.[1]
- Russula lepida var. lactea (Pers.) F.H. Møller & Jul. Schäff.[1]
- Russula linnaei sensu auct.[1]
- Russula rosea Pers.[1]
Další názvy[editovat | editovat zdroj]
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Klobouk má v průměru 50-120 milimetrů,[3] polokulovitý, vyklenutý až plochý, časem se v jeho středu vytváří prohlubeň. Povrch klobouku je hladký, suchý, tvrdý, za sucha odlupující. Barva je světle růžová až načervenalá, vybledající.
Lupeny bohatě větvené, tenké, bílé až smetanové, při okrajích načervenalé,[3] přímo srůstají se tření.
Třeň 50-100 × 10–25 milimetrů,[3] válcovitá, bílá, ve spodní části načervenalá, u starších exemplářů vrásčitá.[2]
Dužnina bílá, pevná, nepoddajná, se slabě pryskyřičnou chutí.[3]
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusný prach má bílou až krémově bílou barvu.[2] Spory jsou elipsoidní, bradavčité, velikost přibližně 8–10 × 7-8 µm.[4]
Výskyt a ekologie[editovat | editovat zdroj]
Hojně se vyskytující téměř v celé Evropě, jednotlivě nebo ve skupinách, ve všech lesích.[3] Typická ektomykorhizní houba. Najdeme ji z pravidla v blízkosti jehličnatých i listnatých stromů, převážně pod buky, často na prosvětlených místech.[3] Vyskytuje se i za suchého počasí, od léta do podzimu.[2]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Holubinka sličná je v některých publikacích uváděna jako jedlá,[5] nepříliš chutná, v malém množství vhodná do směsí.[4] Kvůli jejímu obtížnému odlišení od ostatních hořkých druhů nelze její používání doporučit.[2]
Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]
- Holubinka nejhořčejší (R. amarissima) má podobnou barvu klobouku, střed bývá okrově skvrnitý. Její dužina chutná obzvláště hořce. S holubinkou sličnou žije často ve společenstvu.[2]
- Holubinka ruměná (R. pseudointegra) má podobnou barvu klobouku. Lupeny dlouho bělavé, ve stáří světle okrové. Třeň není načervenalá. Voní po ovoci, chuť je však velice hořká.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i NOVÁK, Jiří. biolib.cz, 6.1.2007, rev. 21.5.2013. Dostupné online. 299800.
- ↑ a b c d e f g h GRÜNERT, Helmut; GRÜNERT, Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-7176-183-4.
- ↑ a b c d e f HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 1999. ISBN 80-7151-131-5. S. 314.
- ↑ a b SVOBODOVÁ, Věra. botany.cz, 8.12.2008. Dostupné online.
- ↑ ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. Praha: Libri : Academia, 2006. 472 s. ISBN 80-7277-164-7, ISBN 80-200-1476-4. S. 109.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka sličná na Wikimedia Commons - Galerie holubinka sličná na Wikimedia Commons
