Prajazyk

Prajazyk (též protojazyk) je jazyk, který je společným předchůdcem všech jazyků tvořících jazykovou rodinu (resp. nějakou samostatnou větev jazykové rodiny).

Většina prajazyků dnešních jazykových rodin a jejich větví se nám nedochovala v písemných záznamech. Nicméně některé prajazyky byly v nedávné době jazykovědci rekonstruovány pomocí tzv. komparativní metody (např. praindoevropština).

V některých výjimečných případech se nám písemné záznamy nějakého prajazyka dochovaly (obvykle se jedná o prajazyk nějaké větve jazykové rodiny). Například latina je prajazyk románských jazyků.

Tato část článku není dostatečně ozdrojována a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Zde je obecný přehled vývoje jazykových skupin během posledních 70 000 let:

• 70-60 tisíc let: dělení jazyků na kojsanské a nekojsanské.

• 60-50 tisíc let: z nekojsanských jazyků se vydělují dálněvýchodní jazyky, zbytek zůstává coby blízkovýchodní.

• 50-40 tisíc let: kojsanské jazyky se dělí na východoafrické a středoafrické, z blízkovýchodních se stávají dvě fýly pra-nostarické a pra-severoasijské. Dálněvýchodní se dělí na austrické jazyky, australské a indopacifické.

• 40-30 tisíc let: další rozpadání středokojsanských jazyků a vznik zimbabwské skupiny. Diferenciace dálněvýchodních jazyků dále podle geografických oblastí, ze severoasijských jazyků vznikají kavkazsko-baskické a paleosibiřské, začíná exodus budoucích indiánů do Ameriky, z tohoto důvodu vzniká jejich vlastní jazyková skupina. Ze zbytku se část obyvatelstva vrací do Afriky - vznik nilosaharské skupiny, zbytek zůstává jakožto nostratické jazyky.

• 30-20 tisíc let: kojsanské jazyky již víceméně rozděleny na jednotlivé skupiny, jak je známe dnes, pouze zimbabwské se ještě štěpí na větve hadza a sandawe, v této fázi vznikají jejich rané formy. Podobně dálněvýchodní jazyky již na základě geografického ustálení obyvatelstva prodělávají další svůj vývoj bez štěpení na další fýly. Vznik kavkazských jazyků a pra-baskičtiny, z pra-sibiřské větve vznikají jazyky pra-indické a východosibiřské. Diferenciace indiánských jazyků na severní, střední a jižní. Nostratické se rozpadají na větev uralsko-altajskou, eskimo-kamčatskou, gilyak-ainu, evropskou a drávidsko-africkou.

• 20-10 tisíc let: kojsanská a dálněvýchodní větev bez dalšího štěpení, kavkazské se jenom geograficky rozpadají na severní, střední a jižní. Vznik skupiny čínsko-tibetské, na-dené a ketsko-jenisejské z východosibiřské větve a z větve pra-indické vznikají větve burušaskí a pama-nvungan. Pro americké další rozdělení nezavádíme. Vznik moderních nostratických fýl: indoevropské a kartvelské (jihokavkazské) z evropské fýly, rozpad drávidsko-africké skupiny na drávidskou, elamitskou a afroasijskou. Vznikají samostatně fýly uralská, altajská, dále pak gilyak a ainu.