Luddité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Luddité byli angličtí řemeslníci a dělníci, kteří utvořili sociální hnutí zvané luddismus za účelem zničit stroje a překazit jejich zavádění v továrnách, poněvadž se domnívali, že je okrádají o práci. Toto hnutí bylo nejrozšířenější mezi textilními řemeslníky v Anglii, kteří ničili tkalcovské stroje.[1] Pro dnešní dobu je aktuální pojem neoluddité, který vychází z tradice odmítnutí modernizace. Stoupenci neoluddismu usilují o odstranění moderní technologie, která má špatný vliv na lidstvo a o její nahrazení alternativními a šetrnějšími technologiemi.

Sociální a filosofický kontext

Průmyslová revoluce, která začala v druhé polovině 18. století ve Velké Británii, vyvolala několik sociálních změn v tehdejší společnosti. Dříve se výroba soustředila na venkov a dělníci se živili domácí výrobou, která nyní přestala být produktivní. Rolníci se stali nekvalifikovanou pracovní silou. Kolem roku 1820 se dělníci začali přesouvat do měst za prací v továrnách. Nastala tak velká vlna urbanizace.[2] Mezi dělníky převládal ale pocit, že stroje je okrádají o práci a viděli je jako příčinu jejich bídy. Začali tedy manifestačně rozbíjet stroje – aktivita, která získala název luddismus podle mytologické postavy anglického tkalce Neda Ludda. Toto hnutí vyvrcholilo v Anglii počátkem 19. století a ve zbytku Evropy během 30. a 40. let. V této době také vzniklo několik dělnických hnutí následována odbory a později také dělnickými stranami.[3]

Luddité jsou v postmoderní společnosti často idealizováni různými ekologickými hnutími, jsou vnímáni jako předchůdci naší potřeby chránit přírodu (a sebe samého) před průmyslovým rozvojem, čehož dříve dosahovali ničením strojů a celkovou nevolí k technologii. Tuto teorii vyvrací americký univerzitní profesor Steven E. Jones v knize Against Technology: From the Luddities to Neo-Luddism (2006). Podle Jonese byli luddité sami o sobě technology, každý z nich byl odborníkem na určité specializované techné (řemeslo), které jim zajišťovalo obživu. S příchodem průmyslové revoluce luddité čelili tváří v tvář nahrazení vlastní kvalifikované pracovní síly stroji, které vyráběly rychleji a levněji. Důvodem ničení strojů byla tedy potřeba ochrany a zachování jejich řemeslné zručnosti (jež s příchodem průmyslové revoluce již nebyla třeba) z důvodů spíše ekonomických (boj s chudobou, zajišťování obživy) než environmentálních.[4]

Historie

Jméno tohoto uskupení pochází od imaginárního vůdce Neda Ludda, poté, co měl údajně v roce 1779 v Leicesteru rozbít pletací stroj. Paměť, dialekt a vyprávění pravděpodobně udržely tuto postavu na živu v jejím původním regionu, než se pro něj našlo využití během nepokojů 1811–12. Do dalších regionů se postava rozšířila díky ústnímu předávání nebo vlivu novin.[5]

K hlavním nepokojům začalo docházet v Nottinghamu v březnu 1811, kde bylo zničeno na šedesát mechanických pletacích strojů.[6]

Jeden z nejvýraznějších projevů Luddismu se stal večer 4. listopadu 1811, v malé vesnici Bulwell, zhruba čtyři kilometry severně od Nottinghamu, kde se shromážděná skupina mužů rozhodla se svými sekyrami a kladivy pochodovat k domu tkalcovského mistra.[7] Od listopadu 1811 se luddité prezentovali více disciplinovaněji. Rozbíjení strojů již nebylo prací výtržníků, ale menších organizovaných skupin, které se v noci rychle přemisťovaly z vesnice do vesnice. Z Nottinghamshire se nepokoje dále rozšířily do dalších regionů, zejména do Leicestershireu a Derbyshireu, až do února 1812.[8] K důležitým centrům nepokojů patřily i hrabství Lancashire a Yorkshire. Mezi lety 1811 až 1812 způsobili luddité svojí činností škodu v řádu sta tisíc liber.[9]

Britská vláda se touto situací musela zaobírat. Na Luddity byly, jako na každou jinou kriminální skupinu, vypisovány odměny za účelem zjištění informací, které by vedly k jejich usvědčení.[10] Vláda se uchýlila k využívání vyzvědačů, kterým se podařilo proniknout do určitých oblastí ovládaných luddity.[11] Postupem času přijala britská vláda tvrdší opatření, revolty byly násilně potlačovány, luddité zatýkáni a souzeni. Zákon klasifikoval ničení strojů jako velice závažný zločin. Dělníci byli násilně přinuceni, aby ustoupili průběhu dějin a pokroku technologie.[9]

Neoluddismus

Související informace naleznete také v článku Neoluddismus.

Neoluddismus je filozofický proud, který se staví na odpor moderním technologiím. Mezi jeho představitele se řadí zejména americký spisovatel Kirkpatrick Sale a americká psycholožka Chellis Glendinning.[12]

Hlavní zásady neoluddismu vytyčila Chellis Glendinning v článku Notes towards a Neo-Luddite manifesto (1990) publikovaném ve čtvrtletníku Utne Reader. Neoluddismus dle jejích slov není proudem ryze odmítajícím moderní technologie, nýbrž usilujícím o jejich nápravu. Ačkoliv toho má být dosaženo úplným odstraněním technologií, jež mají devastující vliv na lidský život a společnost (podle Glendinning technologie nukleární a chemické), a jejich postupným nahrazováním alternativními technologiemi (založenými na obnovitelných zdrojích).[13]

Poněkud radikálněji přistupuje k vizi neoluddismu americký matematik a filozof Theodore Kaczynski (známý rovněž jako Unabomber). V manifestu Industrial Society and Its Future (1995) upozorňuje na nevyhnutelné omezení svobody v průmyslové společnosti- nikdy v ní nedojde ke shodě mezi svobodou a technologií. Kaczynski vidí jediné řešení v technologické revoluci, která, nikoli nutně ozbrojená, přinese fundamentální změnu v charakteru společnosti.[14]

I přesto, že je název tohoto filozofického proudu odvozen od hnutí britských ludditů, jsou mezi jeho zastánci – neoluddity – a textilními řemeslníky 19. století podstatné rozdíly. Zatímco důvody povstání ludditů proti technologiím byly čistě ekonomického a sociálního charakteru, neoluddité mají strach a nedůvěru v technologii jako takovou, zejména pak ze všech nevyhnutelných změn, které by eventuální technologický pokrok s sebou přinesl. Tam, kde ničením stroje luddita sledoval svůj individuální záměr (znovunabytí řemeslnické hrdosti) a problém (chudobu), neoluddita prostřednictvím odborných publikací, přednášek či veřejných akcí poukazuje na problém celospolečenský (např. geneticky modifikované potraviny).[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Hroch, Miroslav, ed. a kol. Encyklopedie dějin novověku 1492-1815. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 415 s. ISBN 80-7277-246-5. S. 176–177
  2. ↑ KULHÁNEK, Ivan. Klopýtání přes budoucnost: dějiny Evropy od Vídeňského kongresu 1815 do roku 2005 : Evropa 19. a 20. století v politických a sociálně-ekonomických souvislostech. 1. vyd. Praha: Academia, 2008, 362 p. ISBN 80-200-1608-2. S. 30.
  3. ↑ Sirůček, Pavel a kol. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie: (vývoj, současnost, výhledy). Vyd. 1. Slaný: Melandrium, 2007. 511 s. ISBN 978-80-86175-53-9. S. 28.
  4. ↑ JONES, Steve E. Against technology: from the Luddites to neo-Luddism. CRC Press, 2006, 288 stran. ISBN 978-0-415-97868-2. S. 20.
  5. ↑ NAVICKAS, Katrina, 2005. The search for ‘General Ludd’: the mythology of Luddism. Social History. 8., roč. 30, č. 3, s. 284. ISSN 03071022.
  6. ↑ THOMPSON, E. P. The making of the English working class. [New ed.]. Harmondsworth: Penguin, 1980. ISBN 978-014-0136-036. s. 604–605.
  7. ↑ SALE, Kirkpatrick, 1999. The achievements of „General Ludd": A brief history of the Luddites. The Ecologist. 9., roč. 29, č. 5, s. 310. ISSN 02613131.
  8. ↑ THOMPSON, The making of the English working class, s. 605
  9. ↑ a b ANON., 2011. Here’s Where the Word Luddite Really Comes From History]. Gizmodo [Gizmodo - Blog] [online]. 5.9. [vid. 8. prosinec 2014]. Dostupné z: http://search.proquest.com.ezproxy.is.cuni.cz/pqcentral/docview/887537266/25AD281794F4F4EPQ/1?accountid=15618 – Stránka vyžaduje přihlášení pomocí Centrální autentizační služby UK!
  10. ↑ THOMPSON, The making of the English working class. s. 533.
  11. ↑ THOMPSON, The making of the English working class. s. 538.
  12. ↑ JONES, Against technology: from the Luddites to neo-Luddism. S. 16–17.
  13. ↑ GLENDINNING, Chellis. "Notes towards a Neo-Luddite manifesto". Utne Reader, 1990. http://theanarchistlibrary.org/library/chellis-glendinning-notes-toward-a-neo-luddite-manifesto.
  14. ↑ KACZYNSKI, Theodore. The Unabomber Manifesto: Industrial Society & Its Future. Jolly Roger pr., 1995. ISBN 0-9634205-2-6 http://cyber.eserver.org/unabom.txt.
  15. ↑ JONES, Steve E. Against technology: from the Luddites to neo-Luddism. CRC Press, 2006, 288 stran. ISBN 978-0-415-97868-2. S. 16–17.

Literatura

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luddité&oldid=16070632“