Klínový řemen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Klínový řemen je součástí Převodu klínovým řemenem.

Klínové řemeny byly a jsou normalizované[kým?] strojní součásti, a i když tato normalizace není povinná a je toho zneužíváno k jedinečnosti náhradních dílů, tak většina výrobců toto dodržuje.

Přesto je v řemenech částečně chaos[zdroj?], jelikož jsou normovány jak v metrické, tak i v palcové soustavě.

Vyrábí se s různými průřezy např. klasický, úzký, variátorový, mohou být například vícenásobné, nebo pro několikatinásobné řemenice sadové.

Na výrobu řemene se většinově používá pryž a polymery.

Řemeny nejsou jednolité, ale obsahují nosné jádro, často jsou to kevlarové provazce, výplň může být technická pryž nebo nějaký polymer, a vnější obalovou část, která má za úkol řemen chránit proti vnějším vlivům.

Dle konstrukce je lze dělit na obalované a řezané.

U klínových řemenu se používá různý vrcholový úhel řemene 60°, 40°, 36°.

Zuby na klínovém řemeni nepřenáší kroutící moment, ale prodlužují životnost řemene.

Klínový řemen přenáší kroutící moment z hnací řemenice na hnanou, jestliže řemen se začne dotýkat řemenice svým vnitřním průměrem, dochází ke ztrátě přenášeného momentu a k prokluzu, zahřívání součástí převodu a jejich degradaci. Přenos momentu je realizován třením šikmých ploch řemene o řemenici.

Původní myšlenka byla využít vlastnosti svěrného kužele a s menším napnutím řemene dosáhnout větší třecí síly než u plochých řemenů.

Tím, že se zvětšil profil řemene, tak se zvýšila jeho setrvačnost. Proto maximální pracovní otáčky klínových řemenů jsou nižší než řemenů plochých a jsou závislé na jeho průřezu.

Převodový poměr je dán poměrem hnací řemenice ku hnané a převod klínovým řemenem je konstantní.

Převod klínovým řemenem tlumí rázy a snižuje hlučnost soustavy, tím zvyšuje životnost hnací a hnané části.

Životnost řemenů je závislá na dodržování rozsahu otáček, pro které jsou určeny, velikostí momentů a rázů, které mají přenášet, prostředí v kterém pracují (prašnost, chemické namáhaní řemene), rovnoběžnosti os řemenic (radiální a axiální přesnosti usazení), drsnosti funkčních ploch, teploty při které pracují. A také na dodržení napínací síly.

Příliš velká síla poškozuje strukturu řemene přílišným namáháním v tahu a překračováním maximálních povolených tlakových napětí materiálu. Velkou napínací silou také trpí ložiska hřídelí obou řemenic.

Malá napínací síla způsobuje prokluz, následné zvýšení teploty a mechanické poškozovaní funkčních ploch třením.

Řemen může být součástí motoru, která spojuje hnací hřídel s hřídelem hnaným.

Řemen bývá vyráběn z odolné gumy s tkaninovým jádrem, které zvyšuje pevnost v tahu. Tím umožňuje přenést větší kroutící moment (výkon).

Řemen může být odolný vůči teplotám, olejům, rázovému zatížení apod.

Existují řemeny i jiné než klínové (ploché, zubové. s (kruhovým, čtvercovým ...) průřezem).