Irokézové

Šablona:Infobox etnické skupiny Irokézové (anglicky Iroquis; čteno jako /ˈɪrəkwɑː/) nebo také Haudenosaunee jsou jedni z původních obyvatel Severní Ameriky, je to sdružení kmenů s podobným jazykem, kulturou a zvyky.

V období kolem 16. století se uskupili do tzv. Irokézské ligy („Liga míru a moci“), která se sestávala z původních pěti kmenů (odtud jejich druhé jméno, pod kterým byli známější: „Pět národů“): Mohawkové, Oneidové, Onondagové, Cayugové a Senecové. V 18. století se k Lize přidal i kmen Tuscarorů a jejich jméno bylo tedy změněno na „Šest národů“. Ligu představuje sněm padesáti dědičně volených náčelníků na tzv. Velkém shromáždění. Důležitými osobnostmi, které sehráli významnou roli v sjednocování kmenů, byli bezpochybně Hiawatha a Deganawida (Velký mírotvůrce, usmiřovatel)

Zarytými nepřáteli Irokézů jsou kmeny Hurónů a Algonquinů - kmeny žijící v blízkosti Velkých jezer, na jihu Kanady nebo v některé z nedalekých provincií.

Když Evropané poprvé připluli do Severní Ameriky, Irokézové obývali oblast na severovýchodě Spojených států, v podstatě severní část dnešního státu New York. Dnes žijí Irokézové převážně na území Spojených států a jihu Kanady.

Irokézové (Iroquis)

České pojmenování	Irokézské pojmenování	Překlad	Teritorium kmene v 17. - 18. stol.
Senecové	Onondowahgah	Lidé velkého kopce	Seneca Lake a řeka Genesee
Cayugové	Guyohkohnyoh	Lidé velké bažiny	Cayuga lake
Onondagové	Onöñda'gega	Lidé kopců	Onondaga lake
Oneidové	Onayotekaono	Lidé stojícího kamene	Oneida lake
Mohawkové	Kanien'kehá:ka	Lidé křemene	Mohawk river
Tuscarorové	Ska-Ruh-Reh	Sběrači konopí	původem ze Severní Karolíny

Původ jména

Irokézský dlouhý dům nebo-li longhouse

Irokézové sebe nazývají Haudenosaunee neboli „Lidé dlouhého domu“ nebo „Ti, co staví dlouhý dům“. Tímto pojmem byli označení Velkým usmiřovatelem v době vzniku Ligy. Mělo to tedy v přeneseném významu znamenat jednotu Ligy a že je možné, aby všichni žili spolu v jednom domě (tedy v tzv. longhouse - dlouhý dům). Symbolicky pak byli Senecové na západě hlídači západní brány a Mohawkové na východě hlídači východní brány „kmenového domu“. Onondagové, kteří žili uprostřed Irokézského teritoria, byli (doslova i obrazně) hlídači středního plamene. (pozn.: Irokézský dlouhý dům je typické indiánské obydlí protáhlého tvaru. Domy byly z dřevěných kůlů, které tvořily kostru domů, a pak je pokryli pláty březové kůry nebo kůží. Je otevřené na obou svých koncích a uprostřed domu hoří velký plamen.)

Algonkinové jim též říkali irinakhoiw - opravdové zmije. Existovala i další Irokézská jména - například kmen Ottawů je nazýval Matchenawtowaig - zlé zmije, kmen Objibwů Nautowa - zmije. Je známý též název kmene Powhatan Massawomeck.

Jméno Irokézů (Iroquis, čteno: /ˈɪrəkwɑː/), jak ho známe dnes, bylo převzato z francouzštiny. Výraz „Iroquis“ je baskického původu a je to označení pro „zabijáka lid“í (původně Hilokoa). Baskičtí rybáři se totiž při svých zastávkách v Americe znepřátelili s Irokézy, ale obchodovali s místními Algonquiny. Ti ve svém jazyce (přesněji nářečí, kterým se mluvilo okolo zálivu sv. Vavřince) neměli písmeno "L" a vzniklá zkomolenina zněla „Hirokoa“. Tomuto výrazu Francouzi už rozuměli, jelikož používali podobná slova při dorozumívání s dalšími kmeny ze samé oblasti a upravili si jej podle tehdejších francouzských pravopisných pravidel na "Iroquis".

Historie

Počátky

Severovýchodně od mississippských kmenů žili v lesích Irokézové. Tato skupina jazykově příbuzných kmenů severoamerických Indiánů žijících v 16. století v oblasti Velkých jezer, řeky sv. Vavřince, řeky Potomac a v části povodí řeky Tennesse. V průběhu evropské kolonizace většina kmenů zmizela, vyhynula či jejich zbylí příslušníci splynuli se silnějšími kmeny. Za abnormální vyhubení Irokézů nenesou zásluhu evropské moderní zbraně nýbrž vir planých neštovic, který kolonisté přinesly s sebou. Imunitní systém Indiánů nebyl na novou nemoc připraven a Indiáni vymírali po tisících. Irokézové v době evropské kolonizace byli rozděleni do dvanácti kmenů: Neutrálové, Petuni, Huroni, Wenrové, Eriové, Susquehanncockové, Senecové, Cayugové, Onondagové, Oneidové a Mohawkové. Dominantní skupinou pak byli samotní Irokézové, kteří vytvořili patrně ve třetí čtvrtině 16. století svaz obývající kraj východně od Velkých jezer, nazývaný pak po roce 1722 Irokézskou ligou (v té době se kmen Tuscarorů už k ní připojil). Příslušníci svazu udržovali kontakty s nizozemskými a anglickými obchodníky, pod jejichž vlivem pomalu opouštěli animistické náboženství a poté přijímali křesťanství.

Život ve vesnicích

Opevněná vesnice Onondagů.

Irokézové byli lovci, zemědělci a také obchodníci, kteří žili v opevněných vesnicích v blízkosti svých polí. V okolních lesích muži lovili jeleny, medvědy a soby karibu. Chytali také menší zvířata, jako například králíky a bobry. Stále větší význam také získávály kožešiny vyměňované s bílými obchodníky za zbraně a potraviny.Ženy obdělávaly pole motykami a zahnutými holemi. Zasely semena a staraly se o mladé rostliny. Nejdůležitějšími pěstovaným plodinám se říkalo „tři sestry“ - byla to kukuřice, boby a dýně. Přibližně po 10 nebo 15 letech se půda vyčerpala, přestala plodit a bylo nutné ji opustit. Aby mohla být obdělaná nová pole, museli muži vyklučit další kus lesa a postavit novou vesnici. Z řemesel mělo největší význam košíkářství, tkalcovství a hrnčířství.

První vesnice postavili Irokézové na březích vodních toků a řek. Později když se začali obávat napadení sousedními kmeny, stavěli vesnice na kopcích a opevnili je trojitou dřevěnou kolovou hradbou se strážními věžemi: „... a ty v dobách války zásobily kameny, které vrhali na nepřítele, a vodou, aby uhasili oheň, který mohl být založen u hradeb“ (napsal Gabriel Sagard, pracující mezi Hurony jako misionář v 17. století).

Někdy Indiáni ve vesnicích utvořili válečné nebo obchodní svazy, ale jinak kmeny neměly žádnou jednotnou vládu. V čele každé vesnice stál volený náčelník a rada, která mu pomáhala udržovat klid a pořádek.

Dlouhé domy

Vesnice Irokézů se skládaly z několika dlouhých dřevěných domů, ve kterých společně žilo několik příbuzných rodin. Chýše stavěli Indiáni z dřevěných kůlů, které tvořily kostru domů, a pak je pokryly pláty březové kůry nebo kůží. Domy byly různě veliké; ty, ve kterých žilo 20 rodin, mohly být až 45 metrů dlouhé.

Uvnitř měla každá rodina svůj oddělený prostor, který byl tři až čtyři metry dlouhý. Uprostřed na podlaze se táhla řada ohnišť, jedno používaly dvě rodiny. Ve střeše byly otvory kudy unikal kouř. Na jednom konci domu byl prostor, kde se skladovaly potraviny a palivové dříví, a v jeho středu stály police, kam si Indiáni ukládali své věci - oděvy, lovecké zbraně, zemědělské nářadí, košíky, kuchyňské nádoby a jídelní misky z březové kůry. Podél zdí se táhly dřevěné lavice pokryté kůžemi, na kterých se sedělo nebo spalo. V zimě spali Indiáni pod lavicemi, poněvadž tam bylo větší teplo.

Obchod s kožešinami

Setkání Irokézů s kolonisty

Při svých obchodních cestách překonávali Irokézové vzdálenosti pěšky nebo se plavili po řekách v kánoích z kůry. Například Huroni obchodovali se sousedními kmeny a za kukuřici, tabák a rybářské sítě výměnou získávali maso a kožešiny.

Když se v 16. století ve východních pralesích objevují francouzští a angličtí obchodníci, obchod s kožešinami nabývá na významu. Výměnou za kožešiny dostávali Indiáni od evropských obchodníků korálky, látky, kovové nástroje a zbraně. Jak obchod s kožešinami rostl, začaly irokézské kmeny mezi sebou soupeřit o to, kdo bude ovládat obchodní trasy. Nejvýznamnější trasou pořád zůstávala mohawská stezka (irokézská stezka, cesta Seneků či velká cesta Genesee) - komunikace v dnešní Spojených státech, spojující řeku Hudson a východní pobřeží kontinetnu s jezerem Erie (a tudíž i celou oblast Velkých jezer). V bojích o ovládnutí stezek přišlo mnoho Indiánů o život a mnoho dalších zemřelo na neštovice nebo jiné evropské nemoce. Počet indiánských obyvatel se snížil natolik, že když na počátku 17. století do východních pralesů přišli francouzští a angličtí osadníci, nalezli ohromná území téměř neobydlená.

Irokézská liga

Irokézská liga byla též známá pod jménem Irokézské sdružení ale dnešní moderní učenci rozlišují mezi těmito pojmy. Podle tohoto výkladu Irokézská liga odkazuje na ceremoniální a kulturní instituci zakotvenou na Velkém shromáždění, zatímco Ikorézské sdružení byla politicky a diplomaticky decentralizovaná entita, která se objevila v odpověď na evropskou kolonizaci. Liga pořád existuje, zatímco se Sdružení rozpadlo v Americké válce za nezávislost.

Irokézská liga bylo uskupení kmenů, které na sobě závisely minimálně (podobně jako Aztékové). Každý kmen rozhodoval sám o sobě a pouze záležitosti, které se týkaly celé Ligy, byli rozhodovány náčelníky (sachemi) každého kmene. Každý irokézský kmen byl rozdělen na klany (nebo též rody), které byly egzogamní. Muž se po narození prvního dítěte stěhoval do domu manželky. Senecové, Onondagové a později Tuscarové měli osm klanů, Cayugové pět a Mohawkové a Oneidové tři. Kromě Oneidů a Mohawků, každý kmen byl rozdělen na dva bratrstva; bratrstva Seneců měla po čtyřech klanech, první bratrstvo Cayugů a Oneidů pět klanů a druhé tři klany. Uzavírání sňatků uvnitř bratrstva bylo zakázáno, bratrstvo tedy bylo egzogamní. Bratrstva mezi sebou soupeřila v různých činnostech, mimo jiné i v sportovních hrách.

Irokézové v Buffalu, stát New York, rok 1914

Politika kmenů

Každý kmen vybíral náčelníky pro sebe; ti je pak měli zastupovali na Velkém shromáždění. O tom, zda je budou opravdu zastupovat, rozhodovali náčelníci na úřadujících místech. Z toho vyplývá, že vybraný náčelník mohl, ale nemusel, být zvolen a přijat. V případě, že by náčelník nebyl přijat, kmen musel vybrat dalšího kandidáta na jeho místo. Postupovalo se tak dlouho, dokud jeden náčelník nebyl zvolen. Vždycky bylo důležité, aby náčelník patřil k dotyčnému kmenu, jelikož po zvolení ztrácel své staré a dostával jméno nové, které sloužilo zároveň jako jméno a hodnost. Irokézové byli tolerantní i k ženám a tak náčelnicí mohla být zvolena i žena – což se dost často i stávalo. Každý kmen zastupoval určitý počet náčelníků, dohromady jich bylo 50. Mohawkové a Oneidové měli 9 náčelníků, Onondagové 14, Cayugové 10 a Senecové 8. Tuscarové neměli právo mít svého náčelníka na Shromáždění, byli však přijati do Ligy. Při sečtení všech náčelníků dostáváme počet 48 osob – dvě zbývající místa patřila významným osobám z historie Irokézů: Hiawathovi a Deganwidovi. I přestože byli po smrti, zůstala po nich jejich dvě místa a Velké shromáždění se chovalo jako by tam byli (na jejich místa nebyl nikdo volen). Všichni náčelníci byli z různých kast ale vždy patřili tomu samému kmenu.

Klany

Senecové	Cayugové	Onondagové	Oneidové	Mohawkové	Tuscarorové
Vlk	Vlk	Vlk	Vlk (Thayú:ni)	Vlk (Okwáho)	Vlk (Θkwarì•nę)
Medvěd	Medvěd	Medvěd	Medvěd (Ohkwá:li)	Medvěd (Ohkwá:ri)	Medvěd (Uhčíhręˀ)
Želva	Želva	Želva	Želva (A'no:wál)	Želva (A'nó:wara)	Želva (Ráˀkwihs)
Sluka	Sluka	Sluka	-	-	Sluka (Tawístawis)
Jelen	-	Jelen	-	-	-
Bobr	-	Bobr	-	-	Bobr (Rakinęhá•ha•ˀ)
Volavka	Volavka	-	-	-	-
Jestřáb	-	Jestřáb	-	-	-
-	-	Úhoř	-	-	Úhoř (Akunęhukwatíha•ˀ)

Mohawkové

Náčelníci I. kasty byli příslušníci klanu Želvy; II. kasty klanu Vlka; III. kasty klanu Medvěda

I. 1. Da-gä-e’-o-gă („Neutrální“ nebo „Štít“) 2. Hä-yo-went’-hä ( „Člověk, který se češe“) 3. Da-gä-no-we’-dä („Nevyčerpatelný“). První kasta připadala klanu Želvy.

II. 4. So-ä-e-wä’-ah („Tichá řeč “) 5. Da-yo’-ho-go („U rozcestí“) 6. 0-ä-ä’-go-wä („U Velké řeky“). Druhá kasta připadala klanu Vlka.

III. 7. Da-an-no-gä’-e-neh („Ten, který táhne své rohy“) 8. Sä-da’-gä-e-wä-deh („Dokonce zmírněný“) 9. Häs-dä-weh’-se-ont-hä („Věšící chřestýše“). Třetí kasta připadala klanu Medvěda.

Oneidové

První kasta připadala náčelníkům klanu Vlka; II. klanu Želvy; III. klanu Medvěda

I. Ho-däs’-hä-teh („Člověk, který nese břemeno“) 2. Ga-no-gweh’-yo-do („Člověk překrytý kočičí srstí“) 3. Da-yo-hä’-gwen-da („Otvor skrz les“). První kasta připadala klanu Vlka.

II. 4. So-no-sase’ („Dlouhý řetěz“) 5. To-no-ä-gǎ’-o („Člověk, kterého bolí hlava“) 6. Hä-de-ä-dun-nent’-hä („Člověk, který se polyká“). Druhá kasta připadala klanu Želvy.

III. 7. Da-wä-dä’-o-dä-yo („Místo (poloha) ozvěny“) 8. Gä-ne-ä-dus’-ha-yeh („Válečná hůl na zemi“) 9. Ho-wus’-hä-da-o („Člověk, který se kouří“). Třetí kasta připadala klanu Medvěda.

Onondagové

Kmen Onondagů měl 4 nebo 5 kast náčelníků. Tady náčelníci stejných kast patřili různým klanům.

I. 1. To-do-dä’-ho („Zašmodrchaný“) 2. To-nes’-sa-ah. 3. Da-ät-ga-dose. („Na stráži“). První kasta patřila klanu Medvěda.

II. 4. Gä-neä-dä’-je-wake („Hořké tělo“) 5. Ah-wä’-ga-yat. 6. Da-ä-yat’-gwä-e. 4. náčelník připadal klanu Sluky; 6. náčelník připadal klanu Želvy

III. 7. Ho-no-we-nă’-to. Tento náčelník měl dědičný titul hlídače od pásu „wampuma“; připadal klanu Vlka.

IV. 8. Gä-wǎ-nǎ’-san-do. 9. Hä-e’-ho. 10. Ho-yo-ne-ä’-ne. 11. Sa-dä’-kwä-seh. 8. a 9. náčelník připadal klanu Jelena; 10. náčelník připadal klanu Želvy; 11. náčelník připadal klanu Medvěda.

V. 12. Sä-go-ga-hä’.(„Mající tušení“) 13. Ho-sa-hä’-ho. („Široká ústa“) 14. Skä-no’-wun-de. („Přes potok“) 12. náčelník připadal klanu Jelena; 13. a 14. náčelník připadal klanu Želvy

Cayugové

Kmen Cayugů měl smíšené kasty náčelníků.

I. 1. Da-gä’-ă-yo. („Vystrašený člověk“) 2. Da-je-no’-dä-weh-o. 3. Gä-dä’-gwä-sa. 4. So-yo-wasé. 5. Hä-de-äs’-yo-no. 1. náčelník připadal klanu Jelena; 2. náčelník připadal klanu Sluky; 3. a 4. náčelník náčelník připadal klanu Medvěda; 5. náčelník připadal klanu Želvy.

II. 6. Da-yo-o-yo’-go. 7. Jote-ho-weh’-ko. („Velmi studený“) 8. De-ä-wate’-ho. 6. náčelník není přesně určen; 7. náčelník připadal klanu Želvy; 8. náčelník připadal klanu Sluky.

III. 9. To-dä-e-ho’. 10. Des-gä’-heh. Třetí kasta patřila klanu Sluky.

Senecové

Kmen Seneců měl čtyři kasty náčelníků.

I. 1. Ga-ne-o-di’-yo („Krásné jezero“) 2. Sä-dä-gä’-o-yase („Rajská rovina“) 1. náčelník připadal klanu Želvy; 2. náčelník připadal klanu Sluky.

II. 3. Gä-no-gi’-e 4. Sä-geh’-jo-wä („Velké čelo“) 3. náčelník připadal klanu Jestřába; 4. náčelník připadal klanu Želvy

III. 5. Sä-de-a-no’-wus („Pomocník“) 6. Nis-hä-ne-a’-nent ( „Den, který mizí“) 5. náčelník připadal klanu Medvěda; 6. náčelník připadal klanu Sluky.

IV. 7. Gä-no-go-e-dä’-we („Spálené vlasy“) 8. Do-ne-ho-gä’-weh („Otevřené dveře“) 7. náčelník připadal klanu Sluky; 8. náčelník připadal klanu Vlka.

Tuscarové

Tuscarorové měli také klany podobné Irokézům (Medvěd, Bobr, Sluka, Úhoř) ale měli dva Vlky (žlutý a šedý, oba ve stejném bratrstvu), dvě Želvy (velkou a malou). Tuscarorům chyběl klan Jelenů, jelikož ten byl již dávno vyvražděn.

Související články

• Smuteční války

Odkazy

Literatura

JOSEF, Opatrný. Amerika v proměnách staletí. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-42-7. S. 840. 
MARION, Woodová. Předkolumbovská Amerika. Praha: Nakladatelský dům OP, 1994. ISBN 80-85841-10-X. S. 96.