Honovačka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Honovací stroj, hovorově honovačka je obráběcí stroj na jemné dokončovací práce.

Principy práce honovacích strojů[editovat | editovat zdroj]

Cílem honování je snížit drsnost povrchu a zvýšit přesnost obráběné plochy, toho dosahuje především tvářením vrcholků nerovností podobně jako superfinišování. Honováním se nedá změnit ani korigovat nepřesnost v umístění díry. Používá se na vnitřní válcové plochy, kde kombinací nesynchronizovaných pohybů koná svou práci. Honování se provádí po broušení, velmi jemnými brusnými kameny upnutými v honovací hlavě. Honuje se při dokončovacích pracích na vodících plochách např. vedení křižáku u nezkráceného klikového mechanismu, jako úprava pracovních prostorů pístových strojů jako jsou hydraulické písty, čerpadla, kompresory a zejména válců spalovacích motorů.

Podle polohy vřeten se honovací stroje dělí na svislé a vodorovné, podle počtu vřeten na jednovřetenové a vícevřetenové.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PAVÉZKA, Vladimír. Analýza dokončovacích způsobů obrábění. Brno, 2011 [cit. 2019-12-30]. Diplomová práce. VUR, Fakulta strojního inženýrství. Vedoucí práce Karel Osička. s. 13–14. Dostupné online.