Frontální výuka
Frontální výuka je nejčastěji využívaná[1] výuková metoda, která probíhá především ve formě vyprávění a vysvětlování. Slovní projev učitele je často doplňován zápisem na tabuli, demonstrací obrazů a předváděním.[2] Učitel při frontální výuce řídí, usměrňuje a kontroluje aktivity žáků[3]. Je pro ni typické hromadné předávání informací.
Frontální výuka se taktéž občas nazývá jako „klasická výuka“ nebo jako „hromadná výuka“.
Základní znaky frontální výuky[editovat | editovat zdroj]
Učitel při frontální výuce pracuje hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou, se stejným obsahem činnosti.[1] Vyznačuje se společnou prací žáků ve třídě s dominantním postavením učitele (učitel je středem dění, je mu věnována pozornost). Frontální výuka nejčastěji sestává z úseků vedených frontálně a z momentů individuální práce žáků. Komunikace probíhá zejména jednosměrně od učitele k žákům. Učitel stanovuje tempo a učební úlohy, které jsou stejné pro celou třídu. Žáci řeší úlohy podle instrukcí učitele, který hodnotí jejich práci. Uspořádání třídy je stálé.[2]
Metody frontální výuky[editovat | editovat zdroj]
Ve frontální výuce je využito zejména transmisivních (předávajících) výukových metod. Tedy metod slovních: vyprávění, vysvětlování, přednáška, práce s textem, rozhovor. Metod názorně demonstračních: předvádění, práce s obrazem, instruktáž. A metod dovednostně praktických: napodobování, manipulování, vytváření dovedností, produkční metody a jejich kombinacemi.[4]
Výhody frontální výuky[editovat | editovat zdroj]
Mezi výhody frontální výuky se řadí:
- Menší náročnost na pedagogické vědomosti, dovednosti a zkušenosti pedagoga
- Časová efektivnost výuky
- Jasná struktura, systematičnost
- Schopnost předat velké množství informací
- Zjednodušení diagnostických činností při výuce
- Jednoduchost procvičování a upevňování učiva
- Menší nároky na myšlenkovou činnost žáka[5]
Nevýhody frontální výuky[editovat | editovat zdroj]
Mezi nevýhody frontální výuky se řadí:
- Nedostatečný rozvoj tvořivosti, představivosti, fantazie
- Málo povzbuzuje zájem žáka o učení
- Nezprostředkuje sebepoznání
- Nedává žákům prostor k vyjádření vlastních názorů [5]
- Obtížnost naplňování výchovně vzdělávacích cílů
- Obtížnost osvojování vědomostí, dovedností návyků a postojů
- Menší rozvoj logického myšlení, představivosti, aktivity, tvořivosti a samostatnosti
- Malý rozvoj kooperace, komunikace, zodpovědnosti za práci, schopnosti týmové práce
- Neumožňuje individualizaci výuky
- Hůře se přizpůsobuje potřebám nadaných a podprůměrných žáků[4]
- Motivuje méně než jiné metody
- Neposkytuje tolik prostoru pro zpětnou vazbu
- Neaktivizuje dostatečně žáka
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b 1934-, Průcha, Jan,. Pedagogický slovník. [s.l.]: Portál Dostupné online. ISBN 978-80-262-0403-9, ISBN 80-262-0403-4. OCLC 859736821
- ↑ a b Žák, V. (2012) Metody a formy výuky. Hospitační arch. Praha: Národní ústav pro vzdělávání.
- ↑ 1924-, Maňák, Josef,. Výukové metody. [s.l.]: Paido Dostupné online. ISBN 80-7315-039-5, ISBN 978-80-7315-039-6. OCLC 56862670
- ↑ a b 1977-, Pecina, Pavel,. Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. [s.l.]: Masarykova univerzita Dostupné online. ISBN 978-80-210-4834-8, ISBN 80-210-4834-4. OCLC 436261355
- ↑ a b LUCIE., Zormanová,. Výukové metody v pedagogice : tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky, klasifikace výukových metod. [s.l.]: Grada Dostupné online. ISBN 978-80-247-4100-0, ISBN 80-247-4100-8. OCLC 791319312