Fotografická paměť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Fotografická paměť nebo eidetická paměť (z řeckého είδος – dívat se, podoba) je akt vnímání, při kterém po krátké expozici předmětů nebo jevů jsou lidé schopni si je nadále zapamatovat a vybavit ve všech podrobnostech, detailech a konturách.

Mezi těmi, kteří poprvé eidetismus popsali, byl srbský vědec Viktor Urbančič (1907). V roce 1920 to byl v Německu psycholog Erich Rudolf Jaensch, který spolu se svými žáky prováděl základní výzkum eidetismu.

Skutečně doložených případů fotografické paměti je však pozoruhodně málo, pokud vůbec nějaký.[1] Jsou proto pochybnosti, zda tento jev vůbec existuje. Např. americký kognitivní vědec Marvin Minsky označil fotografickou paměť za "nepodložený mýtus". [2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FOER, Joshua. Kaavya Syndrome: The accused Harvard plagiarist doesn't have a photographic memory. No one does. [online]. April 27, 2006, [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Minsky, Marvin(1998). Society of Mind. Simon & Schuster, 153. ISBN 978-0-671-65713-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]