Chintz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Indický chintz z období 1710–1725

Chintz je bavlnářská nebo hedvábnická tkanina se zvláštním leskem způsobeným speciální úpravou.[1]

Používá se na dámské oděvy a bytové zařízení (nábytkové potahy, závěsy, tapety).[2]

Měděná tiskařská deska s chintzovým vzorem

Z historie chintzu[editovat | editovat zdroj]

V indické Kalkutě byl chintz známý už začátkem 16. století. Do Evropy a také do USA se začal dovážet koncem 17. století, kde byl velice oblíbený u zámožných zákazníků jako oděvní i bytová textilie. (Např. George Washington měl mít ve svém domě tapety z chintzové tkaniny).[3] Anglický výraz chintz se používá od konce 18. století (pravděpodobně odvozený z hindštiny, kde chint = lesklý).[4]

Evropský chintz se začal vyrábět teprve s vynálezem stálých barviv a měděné tiskařské desky v 18. století.[2]

V 19. století zájem o chintz upadl, ve 20. století se dostaly v 80. letech do módy zejména chintzové tkaniny na dámské oděvy. V 21. století se dostává znovu do popředí použití chintze na bytové zařízení (nábytkové potahy i na tapety).[3][2]

Způsob výroby[editovat | editovat zdroj]

Chintz z období 1770–1800 (pravděpodobně belgický výrobek)

Standardní bavlnářská tkanina v plátnové vazbě, barvená nebo potištěná, se kalandruje lehce navlhčená frikčním kalandrem při 180-210 °C. Válec hladí, odírá a zvětšuje povrch tkaniny, čímž se dosahuje charakteristický lesk. Jestliže má lesk být permanentní, impregnuje se tkanina před kalandrováním umělou pryskyřicí. Chintz z umělých vláken může mít při využití termoplastického tvarování trvalý lesk i po prádle.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Chintz; činz; šinz [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. 
  2. a b c A Brief History of Chintz [online]. The Inside, 2020 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b All About Chintz [online]. Nazmiyal Collection, 2020-05-13 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. chintz [online]. academic, 2020 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3 str. 61

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]