Štítovka jelení
 Štítovka jelení | |
|---|---|
_P._Kumm_10099_crop.jpg) Štítovka jelení | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (Basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | štítovkovité (Pluteaceae) |
| Rod | štítovka (Pluteus) |
| Binomické jméno | |
| Pluteus cervinus (Schaeff.) P. Kumm. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štítovka jelení (Pluteus cervinus) je jedlá houba patřící do čeledi štítovkovité.[1] Klobouk má v mládí zvoncovitý až polokulovitý, šedohnědé, hnědé až černohnědé barvy. Roste od května do listopadu.[2]
Vědecká synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Agaricus atricapillus Batsch[1]
- Agaricus cervinus Schaeff.[1]
- Agaricus cervinus var. bullii Cooke[1]
- Agaricus curtisii Berk. & Broome[1]
- Agaricus pluteus Batsch[1]
- Agaricus pluteus var. pluteus Batsch[1]
- Agaricus pluteus ß rigens Pers.[1]
- Hyporrhodius cervinus (Schaeff.) Henn.[1]
- Pluteus atricapillus (Batsch) Fayod[1]
- Pluteus bullii Berk. ex Rea[1]
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Klobouk je 40-120 mm široký, šedohnědý, hnědý až černohnědý.[3] V mládí zvoncovitý až polokulovitý, později vyklenutý až téměř plochý.[2] Uprostřed s nepatrným hrbolem, na okraji hladký nebo trochu rýhovaně zvrásněný.[4]
Lupeny jsou 8-15 mm vysoké[4], husté, tenké a měkké, od třeně odsedlé, zprvu bílé, později masově růžové.[5]
Třeň je válcovitý, dlouhý 60-120 mm a tlustý 10-15 mm,[6] na bělavém podkladě černohnědě vláknitý.[2] Dužnina je měkká, bílá, pach má zemitý či ředkový. [3] Výtrusy jsou 8-9x5-6 µm velké, hranatě okrouhlé, hladké.[6] Výtrusný prach je masově růžový.[4]
V hymeniu jsou vyvinuty lahvicovité cystidy, které jsou na vrcholu ukončené zpravidla třemi zašpičatělými a zahnutými háčky.[5]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Roste hojně, většinou jednotlivě,[6] od května do listopadu na tlejících pařezech a kmenech různých listnáčů,[1] ale i na pilinách a kůře.[1]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Štítovka jelení je jedlá houba[4], sama o sobě je chuťově málo výrazná, a proto se doporučuje přidávat do směsí s jinými houbami, kde její chuť lépe vynikne[4]. Vzhledem k tomu, že roste od května až do pozdního podzimu, oceníme její dostupnost v údobí, kdy jiné houby nerostou.[6]
Štítovka jelení není uvedená v seznamu tržních hub ČSN a nesmí se prodávat na trhu.[6]
Možná záměna[editovat | editovat zdroj]
Štítovka černolemá (Pluteus atromarginatus) má tmavší klobouk, až černohnědý.[5] Lupeny mají černá ostří.[6] Růst zahajuje na o něco později[4], a to na pařezech, kmenech a kořenech jehličnatých stromů. [6]
Štítovka vrbová (Pluteus salicinus) se od štítovky jelení pozná podle šedého, zelenošedého až modrošedého klobouku, který je na středu jemně šupinkatý. Třeň má podobné zbarvení.[4]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Vzrostlá P. cervinus -
Mladé P. cervinus -
Cystidia v netypickém zobrazení -
Výtrusy štítovky jelení -
Pluteus cervinus
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m ZICHA, Ondřej. 13.03.2005, rev. 23.05.2013. Dostupné online.
- ↑ a b c HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. [s.l.]: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. ISBN 80-7360-334-9. S. 241.
- ↑ a b HAGARA, Ladislav; JINDŘICH, Oldřich; VÍT, Aleš. Atlas jedlých hub s osvědčenými recepty. [s.l.]: Ottovo nakladatelství s.r.o-, 2015. ISBN 978-80-7451-236-0.
- ↑ a b c d e f g SOCHA, Radomír; VÍT, Aleš. Dřevní houby v přírodě a kuchyni. [s.l.]: Eminent, 2014. ISBN 978-80-7281-480-0. S. 198.
- ↑ a b c GARIBOVOVÁ, L.V.; BAIER, Jiří; SVRČEK, Mirko. Houby. 2. vyd. [s.l.]: Praha: Lidové vydavatelství; Planeta, 1985.
- ↑ a b c d e f g SMOTLACHA, Miroslav; MALÝ, Jiří. Smotlachův atlas hub. 5. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o-, 2005. ISBN 80-7181-311-7. S. 240.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu štítovka jelení na Wikimedia Commons
