Lloviu virus: Porovnání verzí
přesunuto z pískoviště značky: nevyplněný taxobox nevhodná syntaxe v nadpisu editace z Vizuálního editoru |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 22. 5. 2021, 21:05
 Lloviu virus | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lloviu virus (LLOV) patří do rodu Cuevavirus z čeledi Filoviridae. Jeho jméno bylo odvozeno z jeskyně, ve které byl poprvé nalezen.[1] LLOV je fylogeneticky odlišný od jiných filovirů a je vzdálený příbuzný běžně známých virů Ebola a Marburg.[2] Podle Baltimorovy klasifikace patří LLOV do V. třídy.
Historie
LLOV byl objeven v roce 2011 u netopýrů dlouhoprstých Schreibersových (druh Miniopterus schreibersii), kteří byli nalezení uhynulí již v roce 2002 v Cueva del Lloviu ve španělské Asturii. Dále pak byli nalezení také ve španělské Kantábrii a v jeskyních ve Francii a Portugalsku.[2] Dosud nebylo prokázáno, že virus je etiologickým původcem nové choroby netopýrů. U zdravých Schreiberových netopýrů s dlouhými prsty totiž nebylo zjištěno, zda-li obsahují stopy tohoto viru. Pitva mrtvých netopýrů neodhalila žádné makroskopické změny, ale mikroskopické vyšetření naznačilo virovou pneumonii. Nejsou k dispozici žádné informace o tom, zda LLOV infikuje lidi. Cueva del Lloviu je však často navštěvována turisty a dosud nebyly pozorovány žádné lidské infekce ani nemoci, což naznačuje, že LLOV může být druhým filovirem, který není pro člověka patogenní (prvním z nich je virus Reston (RESTV)).[3]
V roce 2010 byl druh a rod Cuevavirus navržen jako nezávislý.[1] V červenci 2013 ratifikoval druh a rod Cuevavirus Mezinárodní výbor pro taxonomii virů (ICTV), a proto je nyní název kurzívou.
Od roku 2015 byla ze severního Španělska hlášena séroreaktivita dalších Schreibersových netopýrů s dlouhými prsty, což naznačuje cirkulaci viru mezi těmito koloniemi netopýrů. Zvířata pozitivní na PCR detekci však nebyla nalezena.[4]
V letech 2013, 2016 a 2017 byly z Maďarska hlášeny další úhyny netopýrů. Přítomnost LLOV byla potvrzena u jatečně upravených těl netopýrů z roku 2016, což mělo hemoragické příznaky.[5]
Aktualizovaná data genomu byla získána z maďarských vzorků v roce 2020 pomocí techniky sekvenování Nanopore.[6]
Strukutura
Struktura LLOV virionů dosud nebyla popsána. Stejně jako u všech ostatních filovirů se předpokládá, že viriony LLOV budou vláknité částice, které se mohou objevit ve tvaru připomínajícím špagetu, či ve tvaru „U“ nebo „6“, a mohou být stočené nebo rozvětvené. Očekává se, že jejich průměr bude 80 nm na šířku, ale budou se lišit v délce.[7] Genom LLOV naznačuje, že částice LLOV se skládají ze sedmi strukturních proteinů. Ve středu je spirálovitá nukleokapsida, která sestává z genomové RNA obalené kolem polymeru nukleoproteinů (NP). S nukleoproteinem je spojena RNA-dependentní RNA polymeráza (L) s polymerázovým kofaktorem (VP35) a transkripčním aktivátorem (VP30). Nukleoprotein je zabudován do matrice, tvořené hlavními (VP40) a vedlejšími (VP24) matricovými proteiny. Tyto částice jsou obklopeny lipidovou membránou odvozenou z membrány hostitelské buňky. Membrána ukotvuje glykoprotein (GP1,2), který vyčnívá 7-10 nm hroty na povrchu buňky. I když jsou ve struktuře téměř identické s ebolaviriony a marburgviriony, mohou být lloviuviriony od obou odlišné (stejně jako od sebe navzájem).[2]
Organizace genomu
LLOV ještě nebyl izolován v tkáních nebo v živých zvířatech, ale jeho genom již byl stanoven.[2] Stejně jako všechny ssRNA viry, obsahují viriony LLOV neinfekční lineární nesegmentovaný jednořetězcový genom RNA negativní polarity, který s největší pravděpodobností obsahuje inverzně komplementární 3' a 5' konce. Nemá 5' čepičku, neobsahuje poly(A) konec a není kovalentně spojen s proteinem.[8] Genom LLOV je pravděpodobně přibližně 19 kbp dlouhý a obsahuje sedm genů v pořadí 3'-UTR-NP-VP35-VP40-GP-VP30-VP24-L-5'-UTR. Na rozdíl od ebolavirů a marburgvirů, které syntetizují sedm mRNA k expresi sedmi strukturních proteinů se zdá, že LLOV produkuje pouze šest mRNA, tj. jedna mRNA (VP24 / L) je považována za bicistronickou. LLOV místa genomové transkripce jsou identická s místy genomů ebolaviru, ale liší se od genomů marburgviru. LLOV transkripční iniciační místa jsou jedinečná.[2]
Replikace
Předpokládá se, že životní cyklus LLOV začíná připojením virionu ke specifickým receptorům na buněčném povrchu, vniknutím do buňky, fúzí virionového obalu s endosomálními membránami a současným uvolněním virové nukleokapsidy do cytosolu. Glykoprotein LLOV (GP) je štěpen endosomálními cysteinovými proteázami (katepsiny). Tento štěpený glykoprotein interaguje s intracelulárním vstupním receptorem, Niemann-Pick C1 (NPC1).[9] Virus RdRp částečně odkrývá nukleokapsid a transkribuje geny na pozitivně vázanou mRNA, a tyto geny jsou pak transkribovány do strukturních i nestrukturních proteinů. LLOV L se váže na jediný promotor umístěný na 3' konci genomu. Transkripce buď skončí za genem, nebo pokračuje k dalšímu genu. To znamená, že geny blízko 3' konce genomu jsou transkribovány v největším množství, zatímco ty směrem k 5' konci jsou nejméně pravděpodobně transkribovány. Z tohoto důvodu je pořadí genů jednoduchou, ale účinnou formou transkripční regulace. Nově syntetizované strukturní proteiny a genomy se samy shromažďují v blízkosti buněčné membrány. Viriony se uvolňují z buňky a získávají své kapsidy z buněčné membrány, ze které pučí ven. Nové zralé částice pak infikují další buňky, a cyklus se opakuje.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ a b KUHN, Jens H.; BECKER, Stephan; EBIHARA, Hideki. Proposal for a revised taxonomy of the family Filoviridae: classification, names of taxa and viruses, and virus abbreviations. Archives of Virology. 2010-12, roč. 155, čís. 12, s. 2083–2103. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 0304-8608. DOI 10.1007/s00705-010-0814-x. PMID 21046175. (anglicky)
- ↑ a b c d e NEGREDO, Ana; PALACIOS, Gustavo; VÁZQUEZ-MORÓN, Sonia. Discovery of an Ebolavirus-Like Filovirus in Europe. PLOS Pathogens. 2011-10-20, roč. 7, čís. 10, s. e1002304. Dostupné online [cit. 2021-05-16]. ISSN 1553-7374. DOI 10.1371/journal.ppat.1002304. PMID 22039362. (anglicky)
- ↑ FELDMANN, Heinz; FELDMANN, Friederike; MARZI, Andrea. Ebola: Lessons on Vaccine Development. Annual Review of Microbiology. 2018-09-08, roč. 72, čís. 1, s. 423–446. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 0066-4227. DOI 10.1146/annurev-micro-090817-062414. (anglicky)
- ↑ RAMÍREZ DE ARELLANO, Eva; SANCHEZ-LOCKHART, Mariano; PERTEGUER, Maria J. First Evidence of Antibodies Against Lloviu Virus in Schreiber’s Bent-Winged Insectivorous Bats Demonstrate a Wide Circulation of the Virus in Spain. Viruses. 2019-04-19, roč. 11, čís. 4, s. 360. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 1999-4915. DOI 10.3390/v11040360. PMID 31010201. (anglicky)
- ↑ KEMENESI, Gábor; KURUCZ, Kornélia; DALLOS, Bianka. Re-emergence of Lloviu virus in Miniopterus schreibersii bats, Hungary, 2016. Emerging Microbes & Infections. 2018-12-01, roč. 7, čís. 1, s. 1–4. Dostupné online [cit. 2021-05-20]. ISSN 2222-1751. DOI 10.1038/s41426-018-0067-4. (anglicky)
- ↑ https://twitter.com/gaborkemenesi/status/1267104764925534211. Twitter [online]. [cit. 2021-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Differentiation of filoviruses by electron microscopy. Virus Research. 1995-12-01, roč. 39, čís. 2-3, s. 129–150. Dostupné online [cit. 2021-05-16]. ISSN 0168-1702. DOI 10.1016/0168-1702(95)00080-1. (anglicky)
- ↑ a b INTERNATIONAL COMMITTEE ON TAXONOMY OF VIRUSES. Virus taxonomy : ninth report of the International Committee on Taxonomy of Viruses. Oxford: Elsevier/Academic Press, 2011. 1 online resource (1 volume) s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-384684-6, ISBN 0-12-384684-6. OCLC 767516716 S. 653–657.
- ↑ NG, Melinda; NDUNGO, Esther; JANGRA, Rohit K. Cell entry by a novel European filovirus requires host endosomal cysteine proteases and Niemann–Pick C1. Virology. 2014-11, roč. 468-470, s. 637–646. Dostupné online [cit. 2021-05-21]. DOI 10.1016/j.virol.2014.08.019. PMID 25310500. (anglicky)