Přeskočit na obsah

Římské katakomby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Katakomby Domitilly, chodba
Agapé
Kristus se sv. Petrem a Pavlem
Židovské katakomby na Via Appia

Římské katakomby jsou podzemní chodby a prostory, vyražené v měkké hornině, které ve 2. až 5. století sloužily k pohřbívání a křesťanským bohoslužbám. V Římě je známo přes 60 komplexů katakomb, některé jsou přístupné veřejnosti. Nejznámější katakomby jsou podél Via Appia Antiqua na jihovýchodním okraji města.

Římané obvykle pohřbívali žehem, ale Etruskové měli podzemní hroby a hrobky. Od 2. století byly katakomby v Římě pohřebištěm židů a křesťanů, kteří spalování odmítali, v katakombách u baziliky San Sebastiano jsou však i pohanské hroby z 1. století. Za městem vznikaly podzemní chodby, někde až v pěti patrech nad sebou, a ve výklencích ve stěnách byli pohřbíváni zemřelí. V křesťanských katakombách na hrobech mučedníků vznikaly i větší prostory pro bohoslužbu a stěny byly zdobeny malbami i reliéfy. Katakomby však nesloužily jako úkryty před náboženským pronásledováním, protože byly obecně známé a přístupné.

V 5. století je vyplundrovali Germáni a jako pohřebiště se přestávaly užívat. V 8. a 9. století dali papežové ostatky mučedníků přenést do kostelů, zejména do kostela Santa Prassede, a katakomby upadly v zapomenutí. Byly znovu objeveny až v 16. století a důkladně prozkoumány až v 19. století (Gian Battista de Rossi).

Nejznámější katakomby

[editovat | editovat zdroj]
  • Kalixtovy katakomby (Catacombe di San Callisto, Via Appia Antica 110) leží na rozloze asi 15 ha a v chodbách o celkové délce asi 20 km bylo pohřbeno asi 500.000 osob, z toho řada papežů.
  • Catacombe di Santa Domitilla nedaleko odtud (Via delle Sette Chiese 280) patří mezi největší. Chodby jsou zde pět metrů vysoké a leží ve čtyřech patrech nad sebou.
  • Catacombe di Santa Priscilla na Via Salaria jsou známé kvůli nástěnným malbám, kde je také patrně nejstarší zobrazení Madony s dítětem.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • K. Baedeker, L'Italie. Leipzig 1900, str. 342-345.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]