Patent o zrušení nevolnictví: Porovnání verzí
m Robot: Doplnění informací do šablony Porušení autorských práv |
Doplněn text a zdroje |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Problém s autorským právem|uživatel=Fanoušek kopané|revize=14004136}} |
{{Problém s autorským právem|uživatel=Fanoušek kopané|revize=14004136}} |
||
'''Patent o zrušení nevolnictví''' byl výnos [[Svatá říše římská|římského]] císaře [[Josef II.|Josefa II.]] z 1. listopadu 1781, který pro české země zrušil |
'''Patent o zrušení nevolnictví''' byl výnos [[Svatá říše římská|římského]] císaře a českého krále [[Josef II.|Josefa II.]] z 1. listopadu 1781, který pro české země zrušil [[nevolnictví]], či jak je psáno v patentu „tělesné poddanství neboli člověčenství", a nahradil je „mírným poddanstvím podle příkladu zemí rakouských".<ref>BUTVIN, Jozef a [[Jan Havránek (historik)|HAVRÁNEK, Jan]]. ''Dějiny Československa: učebnice pro pedagogické fakulty.'' 3. díl. 1. vyd. Praha: SPN, 1970. 759 s. cnb000452302. S. 24–25.</ref> Byla zrušena bezprostřední osobní závislost poddaných na vrchnosti, poddaný se stával osobně svobodným. Poddaní tak nově získali právo uzavírat manželství bez souhlasu vrchnosti, svobodně se stěhovat, odcházet pracovat a studovat i mimo hranice panství.<ref>''Malá československá encyklopedie''. Svazek 4. Praha : Academia, 1986. 989 s. cnb000125650. S. 814.</ref> |
||
Poddaní však zůstali zavázáni vůči vrchnosti poslušností, vrchnostenské úřady byly i nadále nejbližší autoritou, jejímž prostřednictvím stát vykonával svou moc.<ref>BUTVIN, Jozef a [[Jan Havránek (historik)|HAVRÁNEK, Jan]]. ''Dějiny Československa: učebnice pro pedagogické fakulty.'' 3. díl. 1. vyd. Praha: SPN, 1970. 759 s. cnb000452302. S. 24–25.</ref> Beze změny zůstala zachována povinnost [[Robota|roboty]] i naturální a peněžní závazky rolníků vůči [[Feudální systém|feudálním]] pánům, a to až do roku 1848.<ref>''Malá československá encyklopedie.'' Svazek 4. Praha : Academia, 1986. 989 s. cnb000125650. S. 814.</ref> |
|||
Vydání patentu mělo značný význam pro hospodářský rozvoj Česka v 19. století. Byl to také jeden z faktorů, který ovlivnil [[české národní obrození]], když zvýšil mobilitu obyvatelstva a umožnil přesun venkovského obyvatelstva (zhusta česky mluvícího) do velkých měst (na konci 18. století silně germanizovaných). Na [[Slovensko|Slovensku]] byl podobný patent vydán roku 1785.<ref>http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=71022&s_lang=2&detail=1</ref> |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 29. 4. 2017, 17:02
Patent o zrušení nevolnictví byl výnos římského císaře a českého krále Josefa II. z 1. listopadu 1781, který pro české země zrušil nevolnictví, či jak je psáno v patentu „tělesné poddanství neboli člověčenství", a nahradil je „mírným poddanstvím podle příkladu zemí rakouských".[1] Byla zrušena bezprostřední osobní závislost poddaných na vrchnosti, poddaný se stával osobně svobodným. Poddaní tak nově získali právo uzavírat manželství bez souhlasu vrchnosti, svobodně se stěhovat, odcházet pracovat a studovat i mimo hranice panství.[2]
Poddaní však zůstali zavázáni vůči vrchnosti poslušností, vrchnostenské úřady byly i nadále nejbližší autoritou, jejímž prostřednictvím stát vykonával svou moc.[3] Beze změny zůstala zachována povinnost roboty i naturální a peněžní závazky rolníků vůči feudálním pánům, a to až do roku 1848.[4]
Vydání patentu mělo značný význam pro hospodářský rozvoj Česka v 19. století. Byl to také jeden z faktorů, který ovlivnil české národní obrození, když zvýšil mobilitu obyvatelstva a umožnil přesun venkovského obyvatelstva (zhusta česky mluvícího) do velkých měst (na konci 18. století silně germanizovaných). Na Slovensku byl podobný patent vydán roku 1785.[5]
Reference
- ↑ BUTVIN, Jozef a HAVRÁNEK, Jan. Dějiny Československa: učebnice pro pedagogické fakulty. 3. díl. 1. vyd. Praha: SPN, 1970. 759 s. cnb000452302. S. 24–25.
- ↑ Malá československá encyklopedie. Svazek 4. Praha : Academia, 1986. 989 s. cnb000125650. S. 814.
- ↑ BUTVIN, Jozef a HAVRÁNEK, Jan. Dějiny Československa: učebnice pro pedagogické fakulty. 3. díl. 1. vyd. Praha: SPN, 1970. 759 s. cnb000452302. S. 24–25.
- ↑ Malá československá encyklopedie. Svazek 4. Praha : Academia, 1986. 989 s. cnb000125650. S. 814.
- ↑ http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=71022&s_lang=2&detail=1