Přeskočit na obsah

Zélóti (Soluň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan VI. Kantakuzenos, úhlavní nepřítel zélótů

Zélóti (řecky Ζηλωταί) byl protiaristokratický politický spolek se sociálními požadavky, který dominoval politickému vývoji v Soluni v letech 13421349.[1] Tehdejší zprávy o zélótech, většinou zaujaté proti nim, přinášejí jen krátký souhrn informací. Zélótům se ve městě podařilo vytvořit efektivní občanskou samosprávu, která se udržela po osm let. Majetek šlechticů byl zkonfiskován a jejich bohatství rozděleno mezi obyvatelstvo. Během trvání povstání v Soluni došlo několikrát k nepokojům a rabování zaměřeným nejen proti aristokracii, ale i majetným příslušníkům střední vrstvy.[2] Když se císař Jan V. Palaiologos spojil s Janem Kantakuzenem, proti němuž bylo povstání původně organizováno,[2] rozhodli se soluňští předat město do rukou srbského státu,[3] kterému v té době vládl panovník Štěpán Dušan.[1] Kantakuzenos se však díky zradě soluňského spoluvladaře Jana Metochita[3] do města na přelomu let 1349 a 1350 dostal a povstání zlikvidoval. Povstání zélótů se stalo, kromě několika menších neúspěšných pokusů na Peloponésu,[4] poslední snahou docílit obrody byzantského společenského systému.[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zealots of Thessalonica na anglické Wikipedii.

  1. a b ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8. S. 502. Dále jen [Zástěrová]. 
  2. a b Zástěrová, str. 320
  3. a b Zástěrová, str. 321
  4. a b Zástěrová, str. 322

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8. 
  • HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-192-1.