ZIL 111

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ZIL 111
ZIL 111 G
ZIL 111 G
Výrobce Zavod imeni Lichačeva
Roky produkce 1958–1967
Místa výroby Moskva
Předchůdce ZIS 110
Nástupce ZIL 114
Karoserie limuzína, faeton
Technické údaje
Délka 6 139 mm
Šířka 2 040 mm
Výška 1 641 mm
Rozvor 3 760 mm
Pohotovostní hmotnost 2900 kg
Motor
Motor V8 OHV
Objem 5980 cm³
Výkon 147 kW (200 k)
Převodovky
Převodovka automatická 2+Z
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ZIL 111 je osobní automobil vyráběný v Sovětském svazu. Byl určený pro nejvyšší vládní představitele a o jeho přidělování osobně rozhodoval nejvyšší sovětský představitel, jímž v době výroby vozidla byl nejprve Nikita Sergejevič Chruščov a po něm Leonid Iljič Brežněv.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj automobilu započal roku 1955 z rozhodnutí tehdejšího nejvyššího sovětského představitele Nikity Sergejeviče Chruščova, jemuž se do té doby užívaný automobil ZIS 110, produkovaný stejnou automobilkou,[p 1] zdál příliš archaický.[1] Následující rok (1956) na moskevské Výstavě úspěchů národního hospodářství představili konstruktéři prototyp. V průběhu dalších prací se členem vývojářského týmu stal i Lev Jeremějev z konkurenční automobilky GAZ, který pro ni pracoval na automobilech čajka či volha. Dosavadní autor projektu Valentin Rostkov se ale s touto změnou nemohl smířit.[3] Nový konstruktérský tým pak skupoval americká luxusní auta, například Cadillac Fleetwood či Lincoln Cosmopolitan nebo Buick Roadmaster, a při vývoji vlastního vozu se jimi inspiroval.[3]

První automobily ZIL 111 opustily továrnu roku 1957, aby mohly být ověřeny jejich vlastnosti. Vlastní výroba začala na přelomu let 1958 a 1959. Průměrná roční výroba činila dvanáct automobilů.[3] Vzhledem k tomu, že vývoj automobilového designu se na přelomu padesátých a šedesátých let živě měnil, reagovali na změny i návrháři nejluxusnějšího sovětského automobilu.[4] Roku 1961 rozhodli nejvyšší představitelé země o modernizaci vozu a následující rok (1962) bylo vozidlo představeno. Vůči svému předchůdci měl hranatější karoserii a vpředu měl na masce chladiče namísto původních dvou nově čtyři světlomety. Podle konstruktérů to zajistí, že v případě krizové situace ostřelování vozidla roste šance, že alespoň jeden ze světlometů zůstane ušetřen a řidič automobilu tak bude moci lépe z místa nebezpečí ujet.[4]

Po celou dobu produkce vozidla ZIL 111 jich úhrnem vzniklo 112 kusů.[4] Po úspěšném návratu z vesmíru (roku 1961)[5] v něm po Sovětském svazu absolvoval triumfální turné Jurij Gagarin,[3] při své návštěvě automobilky jej od Chruščova osobně dostal také kubánský vůdce Fidel Castro, roku 1960 jej k narozeninám dostal darem československý prezident Antonín Novotný a disponoval jím i papež Jan Pavel II.[4] Prvním sovětským představitelem, který opustil vozidla značky ZIL, byl Boris Jelcin, který, coby prezident Ruska, zvolil v devadesátých letech 20. století vůz Mercedes-Benz S600 Pullman.[4] Roku 1967 uvedla automobilka ZIL na trh nový typ limuzíny, ZIL 114.[6]

Konstrukční varianty[editovat | editovat zdroj]

Faetony ZIL 111 V na prvomájové přehlídce v Moskvě, 1964

Vozidlo se vyrábělo v následujících konstrukčních variantách:

  • prvotní produkce:[3]
    • ZIL 111 A – limuzína
    • ZIL 111 V – kabriolet odvozený od modelu ZIL 111 A (v jedné z nich absolvoval Jurij Gagarin své turné)
  • po modernizaci na počátku šedesátých let 20. století:[4]
    • ZIL 111 G – limuzína (jednu vlastnil rovněž Antonín Novotný)
    • ZIL 111 D – kabriolet odvozený od modelu ZIL 111 G (jeden z nich dostal darem Fidel Castro)

Popis[editovat | editovat zdroj]

Automobil má samonosnou sedmimístnou ocelovou karoserii. Na délku měří 6140 milimetrů, na šířku 2040 milimetrů a jeho výška činí 1640 milimetrů, přičemž světlá výška je 210 milimetrů. Rozvor náprav dosahuje hodnoty 3760 milimetrů. Pohání ho čtyřtaktní benzinový vidlicový osmiválcový motor o objemu válců 5980 kubických centimetrů a výkonu 200 koní při 4200 otáčkách za minutu. Maximální rychlosti dosahuje automobil 170 kilometrů v hodině.[7] Díky tomu neměl ve své době na sovětských silnicích v tomto kritériu konkurenci.[3] Při rychlosti na úrovni 60 kilometrů v hodině činí spotřeba jeho motoru 19 litrů paliva na 100 kilometrů jízdy. Palivové nádrže jsou navrženy na maximální obsah 80 litrů. Pohotovostní hmotnost vozidla činí 2680 kilogramů a celková přípustná hmotnost je na úrovni 3340 kilogramů.[7]

V interiéru měl vůz sedadla čalouněna nejjemnějšími kůžemi, navíc dvě ze sedadel je možné rozložit. Auto má dále elektricky stahovatelná okénka a mezi řidičem se nachází jedno sklo, které ho odděluje od převážených pasažérů. K výbavě ZIL 111 patří posilovač řízení, elektronkový radiopřijímač a elektricky výsuvná anténa.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Původně se továrna jmenovala Zavod imeni Stalina (ZIS).[1] Po odhalení Stalinova kultu osobnosti, k němuž došlo roku 1956,[2] změnila firma svůj název na Zavod imeni Lichačeva (ZIL) podle svého někdejšího dlouholetého ředitele Ivana Alexejeviče Lichačeva.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d RYSOVÁ, Miluše; GRÜNER, Filip. Speciál do vládní garáže. Legendární automobily minulé éry. 2020, čís. 69, s. 3. [Dále jen Speciál do vládní garáže]. ISSN 978-3-96044-365-0. 
  2. PACNER, Karel. Jak se přísně tajný projev o Stalinových zvěrstvech dostal na veřejnost. iDNES.cz [online]. 2016-02-25 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g Speciál do vládní garáže, s. 4.
  4. a b c d e f Speciál do vládní garáže, s. 5.
  5. TOUFAR, Pavel. Z Gagarinova těla nenašli skoro nic. Zbyl kus kombinézy a v kapse lístky. iDNES.cz [online]. 2018-03-27 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  6. ZIS a ZIL – Symboly moci. Automobil [online]. 2008-09-04 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  7. a b Speciál do vládní garáže, s. 11.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]