Wikipedistka:Naďa Čel/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elizebeth Smith Friedman (26. srpna 1892, Huntington, Indiana – 31. října 1980, Plainfield, New Jersey) byla americká kryptoanalytička a spisovatelka, která rozluštila nepřátelské kódy v obou světových válkách a pomohla vyřešit mezinárodní případy pašování během prohibice.

Během své kariéry pracovala pro ministerstvo financí Spojených států, pobřežní stráž, námořnictvo a armádu a Mezinárodní měnový fond. Byla nazvána první americkou kryptoanalytičkou.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Elizabeth Smith se narodila v roce 1892 v Huntingtonu ve státě Indiana jako nejmladší z devíti dětí. Jejími rodiči byli bankéř a politik Johna Marion Smithe a Sophy Strock Smithov, která se starala o početnou rodinu. Po absolvování College of Wooster v Ohiu získala Elizebeth titul z angličtiny na Hillsdale College v Michiganu. Zajímala se o anglickou literaturu, zejména o Shakespearovo dílo. Kromě toho tato všestranná mladá žena studovala také cizí jazyky, jako je latina, řečtina a němčina.

Kariera[editovat | editovat zdroj]

Riverbank Laboratory[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z vysoké školy si Elizabeth Smith našla svou první práci v Newberry Research Library, knihovně v Chicagu, která je známá především originálem Shakespearova Folia. Začala se zde věnovat studiu Shakespearových děl a seznámila George Fabyanem (1867–1936), který byl přesvědčený, že díla Shakespeara napsal Francis Bacon, kancléř britské královny Alžběty I.. Tento bohatý obchodník s textilem ji nabídl práci v americkém městě Ženeva nedaleko Chicaga ve státě Illinois, kde založil soukromou výzkumnou instituci Riverban. Zaměstnával tam dvanáct výzkumníků, kteří pracovali na široké škále témat v přírodních, technických a humanitních vědách. Jednalo se o obory jako akustika, chemie, genetika a nové se věnovali také kryptologii.

Při přípravě zmíněných alžbětinských textů jí mladý kolega z genetické laboratoře William Friedman pomohl zvětšit a prozkoumat záhadné pasáže starověkých dokumentů. Oba mladí badatelé se nejen velmi dobře profesionálně sladili, ale sblížili se i v soukromém životě a nakonec se v květnu 1917 vzali. Slečna Smith se stala paní Elizebeth Friedman.

Kromě roční nepřítomnosti Williama kvůli válce, během níž školil americké důstojníky v kryptologii, pracovali novomanželé v laboratořích Riverbank další čtyři roky. V roce 1921 po sporu s Fabyanem se přestěhovali do Washingtonu, D.C., kde pracovali jako kryptoanalytici pro americké ministerstvo války.

Prohibice[editovat | editovat zdroj]

V době prohibice od roku 1920 do roku 1933 se Elizabeth Friedman připojila k americké pobřežní stráži, mezi jejíž povinnosti patřilo zabránit tehdy nelegálnímu pašování alkoholu z lodí na moři. Pašeráci komunikovali s pomocí tehdy nově vznikající rádiové technologie a šifrovali své rádiové zprávy, aby udrželi svou komunikaci v tajnosti. Kromě relativně jednoduchých postupů nahrazování a transpozice používali i složitější kódy. Elizebeth Friedman pracovala jako velitelka jednotky 387 pobřežní stráže Spojených států amerických (USCG Unit 387) a rozluštila více než 12 000 těchto zpráv. Tím rozhodujícím způsobem přispěla k odhalení ilegálních pašeráckých operací, stejně jako k usvědčení pachatelů a dokonce i celých pašeráckých kruhů, jako je Consolidated Exporters Company.

Po zrušení prohibice v roce 1933 pracovala Elizebeth Friedman jako kryptoanalytička pro americké ministerstvo financí a při několika příležitostech se objevila jako soudní znalec v důležitých soudních případech. Během druhé světové války pracovala pro různé kryptoanalytické služby armády a námořnictva Spojených států. Po druhé světové válce pracovala také jako konzultantka pro Mezinárodní měnový fond (MMF), pro který vyvinula bezpečný kryptosystém založený na One Time Pad.

Shakespear[editovat | editovat zdroj]

Elizabeth Friedman se během své kariery nikdy nepřestala zabývat otázkami Shakespearova autorství. Ve svém manželovi našla stejného nadšence pro tuto otázku. V roce 1957 společně vydali knihu The Shakespearean Ciphers examination. Dokázali, že v Shakespearově díle nejsou žádné kódované zprávy, které by poukazovaly na zahraniční autorství.

Po smrti svého manžela Williama v roce 1969 se Elizebeth Friedmanová po více než padesátileté kariéře kryptoložky stáhla do ústraní. Procházela a třídila bohatou vědeckou pozůstalost svého manžela. Snad nejrozsáhlejší soukromá sbírka kryptografického materiálu na světě nakonec našla své místo v knihovně města Lexington ve Virginii, pojmenované po Georgi C. Marshallovi, původci Marshallova plánu.

Elizebeth Friedmanová je považována za jednu z nejvýznamnějších kryptoanalytiček. Slavná věta, která je jí připisována, zní: "Naše kancelář z nich nedělá, pouze je lámeme německé."  Zemřela v roce 1980 ve věku 88 let.

Posmrtná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 byla Elizebeth Friedmanová uvedena do Síně cti německé Národní bezpečnostní agentury (NSA). Jedinečnost tohoto posmrtného ocenění podtrhuje fakt, že byla první ženou, která byla takto oceněna.

V roce 2002, u příležitosti oslav 50. výročí NSA, byla budova OPS1 oficiálně pojmenována "Budova Williama a Elizebeth Friedmanových".

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • William Friedman a Elizebeth Friedmanová: Výzkum Shakespearových šifer. Cambridge University Press, 1957.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Friedrich L. Bauer: Entzifferte Geheimnis. Metody a zásady kryptologie. 3., přepracované a rozšířené vydání. Springer, Berlin et al. 2000, ISBN 3-540-67931-6.
  • David Kahn: Lamači kódů – příběh tajného psaní. Macmillan USA, reedice 1974. ISBN 0-02-560460-0
  • Rudolf Kippenhahn: Šifrované zprávy, tajné písmo, záhada a čipová karta. Rowohlt, Reinbek bei Hamburg 1999. ISBN 3-499-60807-3 (anglicky)
  • G. Stuart Smith: Obavy o bezpečnost a kariéru Elizebeth Friedmanové před druhou světovou válkou, Cryptologia, 2017. doi:10.1080/01611194.2016.1257523
  • Wrixon: Kódy, šifry a další tajné jazyky – od egyptských hieroglyfů k počítačové kryptologii. Könemann, Kolín nad Rýnem 2000, s. 596 a násl. ISBN 3-8290-3888-7

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pyotr Kapitsa na anglické Wikipedii a Pjotr Leonidowitsch Kapiza na německé Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]