Wikipedista:Yarmuk/Pískoviště
Střední ž-Ž Střední ž-Ž je specifický znak, který byl navržen jako 85. písmeno moderní české abecedy, čítající dosud 42 malých a 42 velkých písmen (znak ž-Ž zastupuje font pro toto písmeno, který zatím v české Wikipedii schází). Písmeno bylo zavedeno v r. 2021 jako řešení jednoho problematického aspektu českého pravopisu – rozdíl mezi velkým a malým písmenem je totiž závazně používán k signalizaci toho, zda pisatel má na mysli skupinovou identitu náboženskou (žid) nebo národní, resp. národnostní (Žid). S poukazem na to, že tato dichotomizace nevystihuje komplexnost židovských identit, a v konkrétních textech je tedy často nepoužitelná nebo zavádějící, vznikla pravopisná podoba slova ž-Žid, zahrnující jak náboženskou, tak národní identitu v jednom slově.
Problém správného psaní slova ž-Žid v češtině je zmiňován už v roce 1887.[1] Ve smyslu národním měl být tento výraz stejně jako dnes psán s velkým Ž, zatímco žid jako příslušník náboženské skupiny se měl psát s malým ž. Aplikace tohoto pravidla však působí problémy při přepisu mluvené řeči, překládání z jiných jazyků nebo snaze vyjádřit souběžně oba významy. Židé samotní obvykle vnímají obě identity jako neoddělitelné, neboť moderní koncepty národa a náboženství se zformovaly až dlouho po vzniku židovstva. V návaznosti na tento spor upřednostňovali českoslovenští sionisté ve 20. století ve svých novinách, tiskovinách a interních dokumentech psaní s velkým písmenem, zatímco českožidovští asimilacionisté nebo židé vymezující se striktně nábožensky (charedim) často volili psaní s písmenem malým.
Osobitě byl tento problém vyřešen v českém vydání publikace Martina J. Weina[2] History of the Jews in the Bohemian Lands / Dějiny ž-Židů v českých zemích, které připravilo Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci.[3] Uplatněním klasického postupu teze, antiteze a syntézy ve vizuální a grafické rovině byl vytvořen nový glyf, kombinující horní část malého písmene ž s dolní částí velkého písmene Ž, čímž vzniklo „střední“ písmeno coby vizuální kompromis. Autorkou znaku je typografka Veronika Burianová a výslednou podobu knihy s využitím uzpůsobeného fontu Edita UPO navrhla grafička Markéta Cole.[4]
Nové písmeno podnítilo akademickou i veřejnou diskusi. Hebraista a odborník na blízkovýchodní studia Zbyněk Tarant ze Západočeské univerzity v Plzni se problematice psaní slova ž-Žid v češtině podrobně věnoval už v roce 2020.[5] Jazykovědec Jiří Nekvapil z Univerzity Karlovy v Praze považuje zavedení středního ž-Ž ve Weinově knize za další doklad toho, že česká jazyková situace se stala příznivou pro utváření variantního pravopisu češtiny, specifického pro různé funkční oblasti spisovného jazyka.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku neznámého jména na neurčené Wikipedii (číslo revize nebylo určeno).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kdy jest psáti v češtině na počátku slov písmena veliká? / za účelem, aby pravopis ve příčině té byl ustálen, přesně stanoví Frant. Bačkovský. V Praze, 1887, p. 16 https://www.databazeknih.cz/zivotopis/frantisek-backovsky-125441
- ↑ https://www.researchgate.net/scientific-contributions/Martin-J-Wein-2060593951
- ↑ Czech version: https://www.vydavatelstviupol.cz/cz/978-80-244-5779-6, English version by Koninklijke Brill, Leiden, Netherlands, 2015: https://brill.com/view/title/31886
- ↑ https://askdesigners.eu/ and https://cz.linkedin.com/in/marketacole
- ↑ Poznámka k pravopisu a transkripci cizojazyčných pojmů, pp. 11-12 https://veda.fhs.cuni.cz/FHSVEDA-157-version1-habilitaciniu_prauce.pdf
- ↑ "How to write about Jews in Czech: The new letter “middle ž” as an avoidance strategy," by Jiří Nekvapil. In Sherman, T., Sloboda, M. & Vuković, P. (eds.) (2021). 7th International Language Management Symposium. Standardization as Language Management. Program and Abstracts. Zagreb, Prague: Faculty of Humanities and Social Sciences, University of Zagreb & Faculty of Arts, Charles University, Prague. Abstract on p. 28 http://languagemanagement.ff.cuni.cz/system/files/Book-of-abstracts-7thILMS-2021.pdf