Wikipedista:Sabina.junova/Pískoviště

Predátorské publikování je neprofesionální business praktika založená na zneužívání "author-pays" modelu v open access publikování, tedy autor platí za otevřený přístup ke svému textu. Problém predátorského publikování se dotýká jak publikování článků v časopisech, tak i kapitol v knihách nebo prezentování na konferencích.

Predátorské časopisy

Predátorské, neboli podvodné časopisy, jsou vlastněny komerčními subjekty, které se vydávají za relevantního poskytovatele služeb ve vědecké komunitě. Časopisy ovšem nesplňují etické standardy v této oblasti a jejich obsah je nekvalitní. Tyto pseudovědecké publikace neprocházejí žádným nebo fiktivním recenzním řízením (peer review) a nemají tedy odbornou kvalitu, jelikož fakta v nich nejsou nijak ověřena. V odborné komunitě jsou tyto zdroje nedůvěryhodné. Jedná se o vydavatele, kteří zneužívají principu open access pro svůj vlastní zisk, jehož zdrojem jsou samotní autoři publikovaných článků. Samotný pojem predátorské časopisy vznikl v roce 2010 a pojmenoval je tak Jeffrey Beall na svém blogu, kde chtěl upozornit veřejnost na neetické chování těchto časopisů a autorů, kteří v nich publikují.

Vznik predátorských časopisů

Společně s rozvojem otevřeného přístupu ve vědecké komunitě, tedy zpřístupnění vědeckého publikování všem pod podmínkou, že za publikování článku platí vydavateli sám autor, se vedle kvalitních vědeckých časopisů našli i vydavatelé, kteří tohoto principu zneužili. Zajisté se objevili i autoři, kteří se k podvodným vydavatelům přidali. Členové vědecké obce mají povinnost publikovat svoji činnost za určité období a pokud si za svoji publikaci zaplatí, tak vždy najdou vydavatele, který jim vědecký článek okamžitě publikuje i bez řádného recenzního řízení, kontroly a schválení.

V roce 2008 Gunther Eysenbach, vydavatel open access časopisu, upozornil na to, co nazval černou ovcí mezi vydavateli a časopisy s otevřeným přístupem a ve svých blozích upozornil na vydavatele a časopisy, kteří se uchýlili k nadměrnému spamu, aby přilákali autory. V červenci 2008 série rozhovorů Richarda Poyndera upozornila na praktiky nových vydavatelů, kteří byli tzv. lépe schopni využít příležitosti nového prostředí. Další pochybnosti o poctivosti a podvodech v podskupině časopisů s otevřeným přístupem se v roce 2009 nadále objevovaly. Obavy z těchto podvodných praktik nakonec přiměly přední vydavatele založit sdružení Open Access Scholarly Publishers Association.

Označení predátorský vydavatel představil v roce 2010 americký knihovník Jeffrey Beall z University of Colorado, kdy na svém blogu publikoval seznam predátorských vydavatelů a popsal jejich praktiky. V roce 2017 byl blog jeho autorem ukončen.

Jak odhalit predátorské časopisy

Prvním krokem, jak ověřit, zda je časopis podvodný či ne, by mělo být ověřování pravdivosti informací v jeho obsahu, ověřování členů redakční rady, zda existují a jaká je jejich publikační činnost. Druhým krokem by měla být kontrola dostupných informací o recenzních řízeních a požadavcích na autora. Dále je možnost získat informace z těchto následujících znaků.

Znaky predátorských časopisů

• Nesplňují základní pravidla nastavená Open Access Scholarly Publishers Association.
• Někdy jsou v konfliktu s pravidly od Committee on Publication Ethic (COPE) - nedodržují tedy zavedené standardy vědecké komunikace a etiky.
• Jejich obsah neprochází žádným nebo jen fiktivním recenzním řízením.
• Lživé informace o svých službách vědecké obci.
• Lživé informace o indexaci ve významných databázích.
• Nejasné platební podmínky.
• Agresivní způsob oslovení vědců (nevyžádané emaily – spam).
• Cílí na mladé a nezkušené vědce.
• Publikování bez kontroly.
• Sliby rychlého publikování.
• Vypisování akademiků jako členů redakčních rad bez jejich svolení a neumožnění akademiků odstoupit z redakčních rad.
• Jmenování falešných akademiků do redakčních rad.
• Napodobování názvu nebo stylu webových stránek zavedenějších časopisů.
• Vytváření zavádějících tvrzení o publikační operaci, jako je falešné umístění.
• Nesprávné používání ISSN.
• Používání falešných, nebo neexistujících citačních metrik.

Kauzy v ČR

Jednou z nejznámějších tuzemských kauz je případ Alice Němcové Tejkalové, která je od února 2018 děkankou Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) v Praze. Doc. PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D. je spoluautorkou textů v časopisech, které byly na tzv. Beallově seznamu, který je považován za známou černou listinu odhalených podvodných vědeckých časopisů. K odhalení této skutečnosti došlo v roce 2016, kdy se proti jejímu zvolení na post děkana fakulty obrátilo několik pedagogů téže fakulty, akademiků AV ČR, a i představitelé zahraničních univerzit. Alice Němcová Tejkalová na svou obhajobu prohlásila, že v časopisech publikovala nevědomě.

Predátorské konference

V návaznosti na business model predátorského publikování se ve vědecké komunitě objevily také takzvané predátorské konference, které operují na podobném principu. Predátorské konference jsou setkání vydávající se za legitimní vědecké konference. Rozdílem je, že predátorské konference neposkytují kvalitní přínos vědecké komunitě. Jejich hlavním účelem je finanční zisk, který vzniká především z registračních poplatků účastníků.
Model predátorských konferencí operuje na základě zneužívání akademické touhy výzkumníků po prezentování svých výzkumů a výsledků. Nejčastějšími oběťmi predátorských konferencí bývají mladí nezkušení vědci. Ti se za účelem nastartování své kariéry potřebují účastnit mezinárodních konferencí a prosadit své jméno, čehož predátorské konference využívají.
Někteří si mohou myslet, že by i tak mohlo být prezentování na takové konferenci hodnotným profesním úspěchem. Je ale důležité ověřit si důvěryhodnost konference. Účast na predátorských konferencích, i pokud omylem, nejenže vědcům nepomůže v budování reputace ve vědecké komunitě, naopak ji může i poškodit.

Druhy predátorských konferencí

Predátorské konference se objevují ve dvou hlavních formách:

1. Konference, které se vůbec nekonají - Informace o konferenci se objeví na webových stránkách a často v nevyžádaných e-mailech. Zažádají si o zaplacení poplatku, po kterém organizátor přestává komunikovat. Akce nikdy neproběhne.
2. Konference, které se konají ve špatné kvalitě - Jedná se o skutečně probíhající akce imitující legitimní vědecké konference. Kvalita neodpovídá běžným standardům (chybějící přednášející, časté změny v programu, chabá organizace, atp.).

Znaky predátorských konferencí

Centrum pro podporu open science Univerzity Karlovy na svém webu zveřejňuje seznam znaků, které mohou značit predátorskou konferenci a na které by si vědci měli dát pozor:

• Mají se konat v turisticky lákavých destinacích (Paříž, Dubai, Řím, Tokyo apod.).
• V názvu mají obecná slova jako global, international apod.
• Pozvánky a komunikace s organizátory obsahují četné gramatické chyby a překlepy.
• Pozvánky jsou rozesílány jako nevyžádané zprávy (spam) či přes soukromé zprávy na sociálních sítích (LinkedIn, Facebook apod.).
• Pozvánky jsou rozesílány z veřejného e-mailového účtu bez afiliace k instituci (Gmail, Hotmail, Seznam, Centrum apod.).
• V pozvánce jste vyzváni, abyste na konferenci přizvali své kolegy (i k aktivní participaci).
• Jste zváni na konferenci, jejíž téma se neshoduje s Vaší oblastí výzkumu a expertízou.
• Konference se věnuje velkému počtu tematických oblastí, které na sebe nijak logicky nenavazují.
• Konference se koná pouze online (tzv. virtuální konference) – POZOR: V reakci na epidemii COVID-19 i legitimní konference přechází do online prostředí.
• Často a opakovaně se mění důležité termíny (zaslání abstraktů, termín konference, registrace).
• Konferenci předchází neobvyklý proces přijímání příspěvku (bez výběrového a recenzního řízení).
• Způsob platby registračního poplatku je jiný než platba kreditní kartou, často se k platbě váže „non-refundable policy“, tedy v případě zrušení nevrací peníze nebo je vrací formou kreditu na další z jejich konferencí.
• Organizátor konference uvádí lživé informace o indexaci či organizaci významným vydavatelem či službou.
• Informace o programu konference jsou nejasné a často se mění.
• V e-mailu pozvánky je uvedeno "you are invited" v předmětu zprávy.
• Organizátor Vám zašle certifikát o účasti po zaplacení registračního poplatku.

Iniciace proti predátorskému publikování

Plakát iniciativy Think. Check. Submit.

Think. Check. Submit.

Think. Check. Submit. je globální kampaň, jejímž smyslem je výpomoc výzkumníkům identifikovat důvěryhodná periodika a vydavatele, se kterými publikovat. Skrze různorodé nástroje a praktické prostředky míří ke vzdělávání výzkumníků, podpoře integrity a budování důvěry ve věrohodný výzkum a publikování.
Tříkrokový program nabádá výzkumníky ke kritickému přemýšlení o tom, zda se chystají předložit svůj výzkum důvěryhodnému periodiku, prověření periodika podle daných kritérií a až poté ověření důvěryhodnosti a vhodnosti zdroje publikovat.
Stránky iniciativy jsou aktuálně přístupné ve 41 jazykových verzích.

Vimkdepublikuji.cz

Stránka Vím, kde publikuji slouží jako volný český překlad webových stránek iniciativy Think.Check.Submit. Vznikla za spolupráce Ústřední knihovny VUT v Brně a Iniciativy otevřeného přístupu AKVŠ ČR v rámci propagační akce Open Access Week 2016. Stránka nabízí postup a prověřovací otázky, na které by si měl každý publikující vědec odpovědět před tím, než se rozhodne časopisu důvěřovat. Jedná se o rozhodování za pomocí tří kroků „Přemýšlím-Prověřím-Publikuji“, díky nimž se může každý ujistit, zda si vybral správný časopis pro publikování své práce.
Přemýšlím: pro začátek je důležité přemýšlet o tom, kde by měl být článek vydáván a jak zjistit, zda je časopis věrohodný.
Prověřím: tím se přechází k druhému kroku, který obsahuje více otázek, na které je potřeba aby si akademik zodpověděl. Např.:

• Znám nebo znají moji kolegové vybraný časopis?,
• Lze jednoduše identifikovat a kontaktovat vydavatele?,
• Je jasně určeno, jaký typ recenzního řízení časopis využívá?,
• Je časopis indexován službami nebo databázemi, které běžné používám a znám?,
• Je na webových stránkách jasně uvedeno, kolik stojí publikování v daném časopise?,
• Znám členy redakční rady?
• Je vydavatel členem některé ze známých iniciativ? (Committee on Publication Ethics (COPE), Open Access Scholarly Publishers’ Association (OASPA), Directory of Open Access Journals (DOAJ),...)

Pokud je na většinu otázek kladná odpověď, mělo by se jednat o opravdový vědecký časopis a je bezpečné do něj publikovat. V druhotné řadě je také důležité, zda časopis přinese výzkumníkovi to, co od publikování své práce očekává. Bude indexován? Zlepší mu publikace v tomto článku reputaci a prestiž? Je spokojen s tím, že jeho práce a jméno bude spojováno s tímto časopisem?...apod.

Think. Check. Attend.

Think. Check. Attend. je iniciativa, která se snaží asistovat výzkumníkům při výběru důvěryhodných konferencí pro zúčastnění se a prezentování své vědecké práce. Jejím iniciátorem je organizace Knowledge E.
Jako jeden z nástrojů stránka nabízí tzv. kontrolor konferencí (conference checker) - on-line formulář napomáhající k ověření důvěryhodnosti konference. Ten nejen že radí výzkumníkům v tom, jaké otázky si klást při ověřování důvěryhodnosti konference, ale zároveň jim napomáhá i v jejich vyhodnocení.
Think. Check. Attend. má také svou českou formu v podobě stránky Vím, kde konferuji. Ta neexistuje samostatně, ale pouze jako součást webu Vím, kde publikuji.

Beall's List

Beall's List byla pomůcka v oblasti predátorského publikování vytvořená americkým knihovník Jeffreym Beallem a zveřejněna na jeho blogu Scholarly Open Access.V listu byly zdokumentovány časopisy a vydavatelé, kteří dle něho měli potenciál být predátorští. Jednalo se o ty v oblasti open access publikování, kteří neprováděli peer review v řádné formě a prakticky tedy publikovaly jakýkoliv článek, za který byl autor ochoten zaplatit poplatek za publikování. Beall začal list sepisovat v roce 2008 z osobního zájmu, v roce 2016 se již na něm objevilo téměř tisíc vydavatelů.
Beall svůj blog s listem deaktivoval v lednu roku 2017. Údajně k tomu byl donucen z důvodu výhrůžek na jeho osobu. Beallův list obklopovala kontroverze, protože se na něm mohli potenciálně objevit i vydavatelé, kteří nejsou predátorští, a být tak poškozeni. Toto doprovázely i žaloby od vydavatelů zmíněných na listu nebo oficiální stížnosti na Beallova zaměstnavatele University of Colorado.
Někteří jedinci z vědecké komunity označili zrušení Beallova listu za tragédii. Na internetu však stále existuje archivovaná verze listu, kterou anonymní správce nadále doplňuje o potenciální predátorské vydavatele.

Ulrichsweb

Jedná se o elektronický zdroj, který poskytuje podrobné informace o všech různých typech všech možných periodik z celého světa. Databáze poskytuje např.: název, vydavatel, země vydání, periodicita, datum zahájení publikování, ISSN tištěné verze, ISSN elektronické verze (pokud existuje), jazyk, cena předplatného, status (aktivní, zrušený, chystaný). Podle všech polí lze vyhledávat. Díky této databázi a dostupným informacím je možné najít pravý vědecký časopis, za který by se mohl někdo vydávat a případně ten podvodný odhalit.

Odkazy

Související články

• Open Access
  
• Peer review
  
• Publikace
  

Externí odkazy

• Archivovaný Beall's list
• Vím, kde publikuji!
• Think. Check. Submit.
• Think. Check. Attend.