Wikipedista:Pavla Panovská/Pískoviště
Katedrála Panny Marie z Nazareta byla první katedrála města Orange ve Vaucluse. Jako historická památka byla klasifikována 4. ledna 1921. Nyní je to jednoduchý farní kostel, který byl až do roku 1801 sídlem diecéze Orange.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Katedrála Panny Marie z Nazareta byla postavena v VI. století na základech starší římské svatyně. Stalo se tak pod vedením galského prefekta Patrizie Libera. Vysvěcení proběhlo v roce 528. Arcibiskup z Arles a biskup oranžský Vindemialis věnovali svatyni Panně Marii Nazaretské.
O tři století později bylo biskupské sídlo přemístěno a chrám „barbaři“ postupně přeměnili v ruiny. Ve XII. století se Orange opět stalo sídlem Biskupství. Byla zahájena výstavba nové katedrály, realizovaná na původních základech. Vysvěcení proběhlo v roce 1208.
Po dobu následujících staletí docházelo k dalším přestavbám. V roce 1563 byla rekonstruována chrámová loď a zvonice, až roku 1827 byla vybudována severní brána. Věž byla přestavována v průběhu téměř čtyř set let.
Za velké Francouzské revoluce byla katedrála Notre-Dame přeměněna v chrám Bohyně rozumu, poté v roce 1795 znovu vysvěcena.[1]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Katedrála je postavená v provensálském románském slohu XII. století, později mnohokrát rekonstruována.
Exteriér[editovat | editovat zdroj]
Dominantní čtyřboká věž obsahuje zvony. Na jižní fasádě je portál orámován předním tělem, zdobeným rozetami a figurkami lidí a zvířat, které ukazují přechod umění z XII. do XIII. století. Západní brána je završena štítem v antickém slohu a byla přestavěna v XIX. století.
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Chrámová prostora je tvořena velkou klenutou lodí a sedmi připojenými kaplemi. Již od roku 1608 dominuje pozadí chóru velký kříž. Ze stejné doby jsou zde dochovány lavice. Varhany byly vystavěny roku 1862. V katedrále Panny Marie Nazaretské váží největší zvon 1 100 kg.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Cathédrale Notre-Dame-de-Nazareth d'Orange. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky) Page Version ID: 171432481.
- ↑ TKÁČ, Vladimír. Průvodce pokladnicemi UNESCO. první. vyd. Opava: Grafis s.r.o., 1999. ISBN 80-238-4718-X. S. 209.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BUTLER, Stuart, a kol. Jižní Francie. první. vyd. Praha 3 - Královské Vinohrady: Svojtka, 2015. 568 s. ISBN 978-80-256-1623-9.