Wikipedista:Oljawo

Senioři a moderní technika

Ti, kdož pamatují první republiku, moc dobře vědí, že život dnešních lidí v produktivním věku se podstatně liší od generace jejich prarodičů. Tehdy nebyly pračky, mixéry, mrazničky, ledničky, napařovací žehličky apod. vymoženosti dnešní doby v každé domácnosti. Pokud tyto vymoženosti již byly známy, byly v majetku leda velmi bohatých a zároveň pokrokových domácností. Týden měl svůj řád, jídelníček i domácí práce byla přesně rozvrženy. Odstoupení id zavedeného řádu se konalo jen za velmi vzácných příležitostí, do školy se chodilo pěšky i několik kilometrů, školní jídelny nebyly, do družiny chodily jen děti z velmi chudých rodin,na středních školách se platilo školné , sociálně slabí byli osvobozováni od řady poplatků a v každé nové učebnici pro obecnou školu byla poukázka, za něž škola dostávala volné výtisky učebnic, v učebních byl portrét našeho prezidenta Masaryka, kterého jsme si velmi vážili. Velmi mnoho lidí v neděli chodilo do kostela a na návštěvy, telefon byl vzácností, poštovné na odpovídající úrovni a listonoš naprosto spolehlivý a přesný. Na rozdíl od dnešních doručovatelek znal číslice i písmenka. Pravidelně se posílaly gratulace k vánocům a jiným svátkům, lidé si dopisovali, byli uctiví a pracovití, neb tehdy pečení holubi do úst nelétali a každý mohl doložit původ svého majetku… Aut bylo málo, v ulicích měst se dalo dýchat…

Také nebyly mobily, počítače, Internet, odposlechová zařízení, magnetofon, bylo soukromí …

Dnes je vše jinak. Mobil zvoní zásadně u pokladny v hypermarketu nebo na eskalátoru v metru, kde stojíte se dvěma taškami a nemáte třetí ruku pro držení se a čtvrtou pro obsluhu výše zmíněného přítelíčka. Nákupní střediska v nedohlednu, výlet na půl dne. Čtyři hokynáří v jedné ulici! Chá, chá, to není pravda. Dnes opravdu již ne. Psát dopisy už nikdo neumí, pošta je stejně nemusí ani za ty dvě pětky doručit. Nezbývá tedy než si pořídit mobila, ach jo, a počítač, abychom věděli, že naši přátelé a příbuzní ještě jsou, že je nezabil nějaký vrahoun pro dvě stovky nebo nepřejel opilý či neurvalý řidič. Chudáci, teď jim budou muset při každé kontrole foukat. To je panečku nějaká buzerace těch vzorných řidičů!

Nu což, život jde dál, musíme se přizpůsobit moderní době, a tak si pořizujeme počítače a studujeme, jak s nimi žít. Jen se něco konečně jakžtakž naučíme, přijde nový operační systém a jsme zase tam, kde jsme byli před pár lety a učíme se dál, abychom to již za dva tři roky nepotřebovali a mohli se učit znovu. Já osobně tuto počítačovou hru hraji už asi osmnáct let a dospěla jsem tak již tak daleko, že si dokážu na Internetu najít popis nového programu, který je určen spíše odborníkům, kteří ho potřebuji rozhodně méně než našinec. A tak chodíme do různých kurzů, ptáme se vnoučat , sbíráme zkušenosti od přátel a vzděláváme se, jak můžeme. Možná, že to je docela dobrý lék proti stárnutí. Ať žije počítač.