Wikipedista:Olenocinovakl/Pískoviště

Psychologie médií

Psychologie médií je odvětví psychologie, které se zabývá zkoumáním interakce člověka a médií. Jedná se o interakci dvou základních subjektů komunikace: komunikátora – médií, recipienta - média.

Za médium lze považovat doslova cokoliv, co lidé používají ke sdělení nějaké zprávy, třeba zeď jeskyně v době kamenné nebo dnešní nalepovací vzkaz.

Psychologie médií se neomezuje pouze na masmédia nebo mediální obsah; zahrnuje všechny formy zprostředkované komunikace a chování související s mediálními technologiemi, jako například chování při používání, navrhování, vlivu a sdílení. Toto odvětví je relativně novým studijním oborem kvůli pokroku v technologii. Využívá různé metody kritické analýzy a zkoumání k vytvoření funkčního modelu uživatelského vnímání mediální zkušenosti. Tyto metody se používají pro společnost jako celek a na individuální bázi.

Mediální psychologové se zabývají činnostmi, které zahrnují poradenství, design a produkci v různých médiích, jako jsou televize, videohry, filmy a zpravodajství.

Mediální psychologové se nepovažují za ty, kteří jsou prezentováni v médiích (poradci-psychoterapeuti, kliničtí lékaři atd.), spíše se zabývají výzkumem a odborně vstupují do prostoru interakce člověka a médií.

Historie

Rutledge (2008) ve studiu What is Media Psychology? uvádí, že psychologie médií i přesto, že se intenzivně rozvíjí posledních 50 let a je o ni velký zájem, není jednotně definována.

Dochází k překrývání s mnoha oblastmi, jako jsou mediální studia, komunikační věda, antropologie, vzdělávání a sociologie, nemluvě o těch v rámci samotné psychologie. Velká část výzkumu, který by se dal považovat za „psychologii médií“, pochází z jiných oblastí, akademických i aplikovaných. Ve 20. letech 20. století začali odborníci na marketing, reklamu a styk s veřejností provádět výzkum chování spotřebitelů a motivace pro komerční aplikace.

Division 46, Media Psychology Division (nyní APA Society for Media Psychology and Technology), je jednou z nejrychleji rostoucích v Americké psychologické asociaci. Dnešní mediální psychologové studují staré i nové mediální formy, které se v posledních letech rozmohly, jako jsou technologie mobilních telefonů, internet a nové žánry televize. Mediální psychologové se také podílejí na tom, jak jsou lidé ovlivněni, a mohou těžit z navrhování technologií, jako je rozšířená realita (AR) a virtuální realita (VR) a mobilní technologie, jako je například používání VR na pomoc obětem traumatu.

Předmět psychologie médií

Předmětem zájmu psychologie médií jsou dva základní prvky masové komunikace - komunikátor a příjemce (recipient). Třetím prvkem masové komunikace vytvářející vazbu mezi komunikátorem a recipientem, které studuje psychologie médií je obsah a médium.

Komunikátor

Komunikátorem v masové komunikaci je vždy člověk, který pracuje s obsahy masové komunikace, tvoří je, produkuje či prezentuje a poznamenává je tedy svojí osobností. Psychologie médií se zabývá tím, jak tento proces funguje a jaké jsou jeho důsledky. Zkoumá všechny faktory a podmínky, které tento proces ovlivňují - tedy vnitřní i vnější.

Psychologie médií ve vztahu ke komunikátorovi řeší témata:

- komunikátor jako osobnost

- psychologické aspekty vzdělávání a rozvoje osobnosti novinářů a ostatních komunikátorů

- psychologické problémy profesionální socializace novinářů a ostatních komunikátorů

- psychologické problémy skupinových, institucionálních a společenských vztahů novinářů a ostatních komunikátorů

- psychologické aspekty tvorby mediálních obsahů - novinářských, nenovinářských

- psychologické zvláštnosti tvorby a prezentace mediálních obsahů v jednotlivých médiích (tisk, rozhlas, televize, multimédia, online média)

- psychologické problémy kolektivní produkce mediálních obsahů - týmová práce

- psychologické aspekty vztahu komunikátorů k publiku masové komunikace

Recipient

Recipient neboli příjemce informací z médií je člověk, jehož psychické procesy je možno pochopit pouze v případě analýzy jeho osobnosti jako psychické struktury. Problematika psychologie recipienta je složitá, protože k pochopení psychických procesů je nutné zkoumat všechny prvky osobnosti příjemce.

Psychologickou problematiku recipienta je možné rozdělit na tři základní okruhy:

1. Recipient jako osobnost, kam můžeme zařadit všechny prvky struktury osobnosti, jako například pohlaví, věk, vrozené dispozice, emoce, myšlení, schopnosti atd.
2. Recipient jako člen skupiny
3. Vztah recipienta k jednotlivým faktorům masové komunikace, tedy ke komunikátorovi a k médiím

Praktické aspekty psychologie médií

Psychologie médií neobsahuje pouze teoreticko-výzkumné části, ale má také významně praktickou rovinu, s níž se každodenně setkávají novináři a ostatní pracovníci médií, je součástí jejich profese. Každý novinář čerpá ze svých životních a profesních zkušeností. Praktická rovina psychologie médií zahrnuje psychologii tvořivosti, psychologii procesu novinářské činnosti, psychologii sociálního vnímání a psychologii recipienta.

Teorie

Teorie psychologie médií zahrnují uživatelovo vnímání, poznávání a další složky osobnosti spojené s prožíváním vnějšího světa. Psychologové také čerpají z vývojové a narativní psychologie a poznatků z neurovědy. Teorie a výzkumy v psychologii se také využívají jako páteř psychologie médií a vedou samotnou disciplínu. Teorie v psychologii aplikované na média zahrnují mnoho formátů - text, obrázky, symboly, video a zvuk. Mezi oblasti, kterým se věnuje tato část psychologie médií patří smyslová psychologie, sémiotika a sémantika zabývající se vizuální a jazykovou komunikací, sociální kognice a neurověda. V psychologii médií lze sledovat několik teorií, pro příklad jsou to:

Teorie afektivní dispozice (ADT)

Koncept teorie afektivní dispozice je používán k rozlišení pohledů uživatelů na různé formy obsahu médií a rozdíly v zaměření pozornosti. Tato teorie se skládá ze čtyř částí v perspektivě emocí: (1) média jsou založena na individuálních emocích a názorech osob, (2) obsah médií je poháněn potěšením a oceněním jednotlivců, (3) jednotlivci si vytvářejí pocity o osobách, které jsou buď pozitivní nebo negativní a (4) média spoléhají na konflikty mezi osobami a tím, jak jednotlivci reagují na tyto konflikty.

Teorie simulace (ST)

Teorie simulace tvrdí, že mentální simulace plně nevylučují externí informace, které obklopují uživatele. Spíše to, že zprostředkované podněty jsou přetvořeny do obrazů a vzpomínek uživatele, aby bylo možné simulaci spustit. To vysvětluje, proč je uživatel schopen tyto zkušenosti formovat bez použití technologie, protože to ukazuje na význam konstrukce a interního zpracování.

Psychologie teorie hry

Psychologická teorie hry aplikuje obecnější rámec na koncept médií zábavy. Tato myšlenka potenciálně nabízí více konceptuální spojení, které ukazuje na přítomnost. Herní činnost/aktivita vykazuje konzistentní výsledky s používáním zábavných předmětů. Tato teorie uvádí, že hra je druh činnosti se třemi hlavními aspekty:

1. Je vnitřně motivovaná a vysoce atraktivní.
2. Zahrnuje změnu ve vnímání reality, protože hráči si během hry vytvářejí další realitu.
3. Často se opakuje.

Psychologická teorie hry je založena na vysvětleních podaných významnými osobnostmi, jako např. Stephenson, Freud, Piaget, a Vygotsky. Tato teorie je založena na tom, jak jednotlivci využívají média ke svému potěšení a jak se média mění v životě člověka podle svého obsahu. Hra se využívá pro potěšení a je soběstačná. Lidé jsou ovlivňovány médii jak negativně, tak pozitivně, protože jsme schopni se vžít do toho, co vidíme v prostředí. Když se podíváme na různé formy hry více do hloubky, je zřejmé, že rané verze předstírané hry demonstrují dětskou potřebu kontrolu a touhu ovlivňovat své současné prostředí. Tato teorie vysvětluje přitažlivost hry pro lidi v jejích mnoha podobách. Ve videohrách, které kopírují tento pocit, nesou hráči určitý aspekt odpovědnosti za akce, které ve světě hry provádějí. To může hráčům umožnit cítit se úspěšní a silní. Replikuje pocit soběstačnosti a odbornosti ve videohře. Replikuje se i zkušenost porážky. Navíc v případě porážky nejsou hráči schopni svádět své chyby na nikoho jiného než na sebe. To vše vysvětluje některé aspekty potěšení ze hry.