Wikipedista:Natálie Sekyrová/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Morální panika[editovat | editovat zdroj]

Morální paniku definoval Stanley Cohen[1] jako přehnané, rozšířené veřejné obavy a obavy, které vznikají, když jsou určitá skupina nebo problém označeny za hrozbu společenským hodnotám a normám.

Malleus maleficarum (česky kladivo na čarodějnice) je latinsky psaná rukověť, vydána poprvé ve Štrasburku roku 1486, obsahuje teologický výklad temných nadpřirozených sil, zejména čarodějnic,který obsahuje soudobé lidové představy, tradované nebo dokumentované případy a návody k pronásledování čarodějnic.[2]

Teorie morální paniky[editovat | editovat zdroj]

Stanley Cohen[editovat | editovat zdroj]

Stanley Cohen publikoval teorii morální paniky v knize Folk Devils and Moral Panics v roce 1972 (další edice 1987 a 2002). Cohen zkoumal deviantní chování a následné vytváření morálních panik, a to na příkladu subkultur mods a rockers v Anglii 60. let, kdy mediální pokrytí konfliktů mezi těmito skupinami vedlo k morální panice o mládeži jako ohrožení sociálního řádu a eskalovalo veřejné obavy.

Koncept "lidových ďáblů" odkazuje na jednotlivce nebo skupiny vnímané jako hrozbu existujícímu sociálnímu řádu kvůli jejich považovanému deviantnímu chování. Média, orgány a další vlivní jednotlivci hrají významnou roli při posilování obav veřejnosti, vytváření pocitu naléhavosti a morální spravedlnosti při řešení vnímaného problému. Cohen zdůrazňoval to, jak společenské reakce na deviantní chování nejsou pouze přirozenými odpověďmi, ale často jsou zesíleny a konstruovány společenskými institucemi, médii a orgány.[1]

Vývoj morální paniky[editovat | editovat zdroj]

Cohen identifikuje 4 skupiny aktérů zodpovědných za vývoj morální paniky:

  1. Masmédia - jsou důležitá v rané fázi, tzv. inventář, kdy produkují zpracované obrazy deviace a deviantů. Přitom používají přehánění a zkreslování toho, kdo co udělal/řekl, předpověď, předpovídání a zdůrazňování katastrofických následků nečinnosti a symbolizaci (např. slova Mod nebo Rocker, znamenající hrozbu)
  2. „Morální podnikatelé“ - jednotlivci a skupiny, kteří usilují o vymýcení nemorálního nebo hrozivého chování.
  3. „Sociální kontrolní kulturu“ - tvoří ti s institucionální mocí: policie a soudy, místní a národní politici. Ti díky "důkazům" deviance prosazují přísná kontrolní opatření.
  4. Veřejné mínění

Důsledek morální paniky jsou obvykle změny v zákonech, které Cohen označuje za stejně rituální jako účinné. Panika v případě mods a rockers opětovně potvrdila morální hodnoty společnosti o mladých lidech, kteří odmítají ideály dospělých.[3]

Hall a kol.[editovat | editovat zdroj]

V období 1972–1973 zažila Velká Británie novou kategorizaci staršího jevu "přepadení". Mediální pokrytídosáhlo vrcholu v březnu 1973, kdy byly třem mladíkům z Birminghamu uděleny neobvykle vysoké tresty za brutální útok, který se stal přibližně pět měsíců předtím. První morální panika ohledně přepadení trvala pouhých 13 měsíců, ale měla okamžitý a dlouhodobý vliv.[3]

Hall a kol. (1978) kontroverzně tvrdili, že nedošlo ke statistickému nárůstu pouličních loupeží. „Přepadení“ nepopisovalo problém; evokovalo hrozbu ze strany mladých černých mužů, kteří pravděpodobně kdykoli zaútočí bezdůvodným násilím.

Hall a kol. rozpracoval čtyři aspekty role médií při vytváření paniky z přepadení

  1. Média jsou závislá na oficiálních zdrojích zpráv, takže vystupují jako sekundární definující primárních definujících.
  2. Média převádějí prohlášení mocných do „veřejného idiomu“, který je jejich čtenářům známý.
  3. Média poskytují primárním definitorům jejich vlastní reakce, jako by to bylo veřejné mínění.
  4. Média příliš zdůrazňují násilí, aby ospravedlnila rozsah reakce.[4]

Atribuční model E. Gooda a N. Ben-Yehudy[editovat | editovat zdroj]

Goode and Ben-Yehuda určili 5 kritérií morální paniky.[5]

  1. Obavy - morální panika zahrnuje „zvýšenou úroveň znepokojení nad chováním určité skupiny nebo kategorie“[5]. Obavy se dají určit například pomocí průzkumů veřejného mínění, mediální pozornosti, navrženou legislativou, akčními skupinami nebo činností sociálních hnutí.
  2. Nepřátelství - musí existovat zvýšená úroveň nepřátelství vůči kategorii lidí viděných jako hrozba zákony dodržující společnosti. Dochází k rozdělení na „oni“ a „my“, a to zahrnuje generování stereotypů (lidoví čerti)
  3. Souhlas - musí existovat minimální míra shody společnosti (jako celek nebo vymezené části), že hrozbaje reálná, vážná a způsobená jednáním členů skupiny.
  4. Disproporcionalita - předpoklad v použití termínu morální panika je, že obavy jsou nepřiměřené povaze hrozby, že je ve skutečnosti podstatně větší než to, co by empirické hodnocení mohlo podpořit.
  5. Pomíjivost - morální panika je nestálá, propuká náhle a stejně náhle i odezní.

Goode and Ben-Yehuda identifikují dva důsledky morální paniky - institucionální dědictví (zavádění zákonů, agentur, profesí) a normativní transformaci (změny v představách o přijatelnosti chování, mění se morální hranice společnosti).[3]

Příklady morální paniky[editovat | editovat zdroj]

Výzkumníci postupně identifikovali několik hlavních témat, kolem kterých nejčastěji vzniká morální panika. Podařilo se objasnit, jak tento stav vzniká a jaké má dopady. Mezi nejčastější témata patří například: migrace, technologie, drogy, pouliční kriminalita a zneužívání dětí. [1], [2]

Hon na čarodějnice[editovat | editovat zdroj]

Klasickým příkladem morální paniky z historie jsou čarodějnické procesy, ty trvaly od 15. do 18. století. Ve středověké Evropě se hony na čarodějnice konaly v souvislosti s obviněním z kacířství. Pro morální paniku se jednalo o velmi dlouhé období.[3]

Rudá panika[editovat | editovat zdroj]

Termín Rudá panika se nejčastěji používá v souvislosti paniky spojené s nástupem komunistického režimu a útokuem ze strany Sovětského svazu, konkrétně mezi roky 1917 až 1920 a poté v období let 1947–1957 ve Spojených státech amerických. Období let 1947-1957 se také nazývá "mccarthismus" pojmenováno po Josephu McCarthym, který v roli senátora v těchto letech inicioval a podporoval hon na komunisty, ty stíhal přestože mu chyběly prokazatelné důkazy.[4]

Mods a rockeři[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech 20. století ve Velké Británii existovaly dvě hlavní mládežnické subkultury - Mods a rockeři. Stanley Cohen ve své knize Folk Devils and Moral Panic uvádí jako příklad morální paniky mediální pokrytí konfliktů, které v této době vznikaly. Cohen poukazuje na to, že i přestože se nedalo vyloučit, že Mods a rockeři jsou s pouličními rvačkami spojeni, nebyli v nich nijak zvlášť více zapojeni než lidé, kteří do této subkultury nepatřili.[1]

Migrační krize[editovat | editovat zdroj]

Morální panika je pravděpodobná vždy, když lidé migrují do cizí lokality a žijí vedle původních obyvatel. Tito migranti můžou být obviňování z přinášení cizích kultur a odmítání integrovat se do většinové kultury, ze zatěžování sociálních, vzdělávacích a bytových systémů a nadměrného páchání kriminality. [3][5]


Zdroje[editovat | editovat zdroj]

[1] COHEN, Stanley. Folk devils and moral panics: the creation of the mods and rockers. 3. ed. vyd. London: Routledge 201 s. ISBN 978-0-415-26712-0

[2] CRITCHER, Chas. Moral panics. In: Oxford Research Encyclopedia of Criminology and Criminal Justice. 2017.

[3] KREUZ, Petr. Kouzelnické a čarodějnické procesy v českých zemích a ve střední Evropě. Dolní Břežany: Scriptorium, 2022. ISBN 978-80-7649-033-8.

[4] TOINET, Marie-France. Hon na čarodějnice 1947-1957: mccarthismus. Praha: Themis, 1999. ISBN 80-85821-75-3.

[5] KROTKÝ, Jan. Morální paniky a neregulérní migrace. Encyklopedie migrace [online]. 2018 [cit. 2024-02-10]. Dostupné z: https://www.encyclopediaofmigration.org/moralni-paniky/

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c COHEN, Stanley. Folk devils and moral panics: the creation of the mods and rockers. 3. ed. vyd. London: Routledge 201 s. ISBN 978-0-415-26712-0, ISBN 978-0-415-26711-3. 
  2. Malleus maleficarum. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 23568214. 
  3. a b c d CRITCHER, Chas. Moral Panics. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. 
  4. HALL, Stuart. Policing the crisis: mugging, the state, and law and order. Transferred to digital print. vyd. London: Macmillan 425 s. (Critical social studies). ISBN 978-0-333-22061-0, ISBN 978-0-333-22060-3. 
  5. a b GOODE, Erich; BEN-YEHUDA, Nachman. Moral Panics: Culture, Politics, and Social Construction. Annual Review of Sociology. 1994-08, roč. 20, čís. 1, s. 149–171. Dostupné online [cit. 2024-02-10]. ISSN 0360-0572. DOI 10.1146/annurev.so.20.080194.001053.