Wikipedista:Matysek72/Pískoviště
Převzetím dluhu (tzv. privativní intercese) rozumíme změnu původního závazku na straně dlužníka, tedy na místo původního dlužníka nastupuje dlužník nový se souhlasem věřitele.
Soukromé právo[editovat | editovat zdroj]
Institut převzetí dluhu upravuje občanský zákoník prostřednictvím §§1888 až 1891. Nahradil stejnojmenný §531 původního Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.
Z nejrůznějších důvodů může dojít ke změně právního vztahu i ke změně jeho subjektů. Původní dlužník ať už v podobě fyzické nebo právnické osoby nemusí v okamžiku splatnosti závazku plnit původnímu věřiteli. Nezbytnou podmínkou účinnosti tohoto právního jednání je souhlas věřitele. Bez věřitelova souhlasu, vzniká právní vztah, avšak nedochází ke změně osoby dlužníka. Věřitel se nemůže na novém dlužníkovi domáhat dluhu. Pro souhlas věřitele není předepsána žádná závazná forma, takže může být udělen písemně, ústně nebo i konkludentně, např. kývnutím, podáním ruky.[1] Účelem této úpravy je zamezit libovolným změnám v osobě dlužníka bez souhlasu věřitele. Tomu by mohla např. v důsledku platební neschopnosti nového dlužníka vzniknout škoda.[2]
Převzetí dluhu může být úplatné (zejména v obchodněprávních vztazích v podobě závazku dlužníka uhradit přejimateli dluhu úplatu za převzetí dluhu) či bezúplatné. Pokud se jedná o jednostranné právní jednání, může být souhlas věřitele určen současnému dlužníkovi i přejímateli dluhu. Předpokladem smlouvy o převzetí dluhu je projevená vůle obou stran. Přejímatel splní věřiteli to co měl plnit dlužník. Převzetí dluhu však není možné řadit mezi zajišťovací prostředky.[3]
Tím, že vznikla dohoda původně mezi původním věřitelem a třetí osobou přebírající dluh původního dlužníka, dlužník je od dluhu osvobozen a třetí osoba se stává dlužníkem místo toho původního. Záměnu dlužníka je možné uskutečnit výhradně na základě písemné smlouvy uzavřené mezi původním dlužníkem a osobou, která se rozhodla závazek převzít.[1] Smlouva by měla obsahovat jasné prohlášení osoby přistupující k dluhu, že bude plnit za dlužníka.[4]
Co se týče institutu převzetí plnění, povinnost přejímatele dluhu může být splněna odlišným plněním k němuž se v minulosti dlužník zavázal. Peněžní dluh tak může být po dohodě věřitele a nového účastníka právního vztahu splacen např. naturální formou plnění. Přejímatel má povinnost dlužníka vyvázat ze závazku vůči věřiteli a je v jeho moci jakým způsobem to provede. V případě nesouhlasu věřitele s převzetím plnění dlužníkova povinnost teoreticky trvá, fakticky ji za dlužníka splní někdo jiný.[3]
V souladu s ustanovením §1890, ale i s jinými změnami subjektů závazků dochází ke změně subjektů závazkového vztahu, obsah závazku však zůstává stejný. Převzetí dluhu se nedotýká vedlejších práv spojených s pohledávkou. S dluhem však na přejímatele přechází povinnost platit případné úroky z prodlení či jiné náklady týkající se uplatnění. Pokud by zajištění dluhu poskytovala třetí osoba, je potřebné mít její souhlas se změnou dlužníka. Kromě existujících závazků je možné převzít i budoucí závazky. Tehdy je nutné sjednat odkládací podmínku, neboť k účinkům převzetí dluhu může dojít až v okamžiku jeho vzniku, nikoliv v okamžiku, kdy věřitel předběžně udělí svůj souhlas[1]
Z dalších kategorií dluhu lze převzít např. dluh peněžitý/nepeněžitý, sporný/pochybný nebo s jednorázovým či splátkovým plněním.
Situaci, kdy původní závazek mezi stranami je nahrazen vztahem novým, nebo pokud dlužník vstupuje do závazku plnit jiný předmět, upravenou prostřednictvím §1891, nelze de facto považovat za převzetí dluhu, neboť se jedná se o tzv. novaci viz §1902 NOZ.
Občanský zákoník[editovat | editovat zdroj]
Občanský zákoník rozlišuje změny závazků v následujících ustanovení :[5]
Změna v osobě věřitele §1879-1887
- Postoupení pohledávky
- Postoupení souboru pohledávek
Změna v osobě dlužníka §1888-1894
- Převzetí dluhu
- Přistoupení k dluhu
- Převzetí majetku
Postoupení smlouvy §1895-1900
Změny v obsahu závazků §1901-1907
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef, a kol. Občanský zákoník. Komentář. V. Relativní majetková práva 1. část. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 1700 s. ISBN 978-80-7478-638-9.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c KINDL, Tomáš. §1888 (Dohoda o převzetí dluhu). In: ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1724-3014) [Systém ASPI]. Wolters Kluver [cit. 2010-4-19]. Dostupné v systému ASPI. ISSN: 2336-517X
- ↑ NOVOTNÝ PETR, BUDÍKOVÁ PETRA, IVIČIČOVÁ JITKA, KEDROŇOVÁ KRISTINA, ŠTROSOVÁ ILONA, ŠTÝSOVÁ MONIKA. Nový občanský zákoník – smluvní právo [online]. Grada Publishing, 2014 [cit. 2019-05-19]. Kapitola Převzetí dluhu, s. 75. Dostupné online. ISBN 978-80-247-9141-8.
- ↑ a b CALLAGHAN, Ida. Převzetí dluhu [online]. EPRAVO.CZ, 11.12:2104 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online.
- ↑ F-Financial Consulting - Pojmy [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.
- ↑ č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1888-91. [cit. 3.5.2019]. Dostupné online.