Wikipedista:Leitgebová 363975/Čtyřsložkový model veřejněpolitického cyklu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Čtyřsložkový model veřejněpolitického cyklu je jedním z modelů politického cyklu, které jsou výsledkem snah o zjednodušení procesu přijímání veřejné politiky. Existuje více modelů, jednotlivé modely se různě doplňují. Většina analytiků se shodne na čtyřech základních fázích (složkách), těmi jsou identifikace a uznání sociálního problému, rozhodnutí ve veřejné politice, implementace veřejné politiky a hodnocení veřejné politiky.[1]

Identifikace a uznání sociálního problému (1. fáze)[editovat | editovat zdroj]

Sociální problém je možné definovat jako společenský stav nebo společenskou situaci, která vyrůstá z rozporů mezi existencí jedince ve společnosti a společenskými podmínkami lidské existence. Záleží přitom na interpretaci vzniklé situace jednotlivými sociálními aktéry, na jejich hodnotách, politických ideologiích a programech.[2]

Teprve v okamžiku, kdy je sociální problém uznán jako veřejný zájem, dochází ke koncipování vhodné veřejné politiky.[3]

Rozhodování ve veřejné politice (2. fáze)[editovat | editovat zdroj]

Ve veřejné politice se na rozhodování podílejí především tři hlavní subjekty, jsou to občané, úředníci a odborníci. Občané se na rozhodování podílejí nepřímo, prostřednictvím delegace své odpovědnosti na volené zástupce. Dále mají možnost se podílet na rozhodování díky účasti v různých občanských organizacích. Role úředníků spočívá v přijímání rozhodnutí a především v samotné implementaci rozhodnutí. Experti ty mají za úkol navrhnout vhodná řešení problémů, jelikož oni jsou ti, kteří se vyznají nejlépe v sociálních problémech.[4]

Při rozhodování o veřejně politických problémech je nutné brát v úvahu nejen zájmy přímo zainteresovaných aktérů, ale i zájmy těch, kteří se rozhodování nemohou zúčastnit. Jedná se zejména o dosud nenarozené generace, které by mohly být rozhodnutím postiženy.[5]

Implementace (3. fáze)[editovat | editovat zdroj]

Implementace je proces realizace politického programu, uvádění daného programu do běžného života. Implementace je vše, co nějakým způsobem souvisí s realizací cílů, které byly zformulovány ve fázi koncipování dané politiky, a to včetně výběru způsobů, prostředků, resp. Nástrojů jejich realizace.[6]

Od fáze rozhodnutí do skutečné realizace daného řešení vede většinou dlouhá cesta, vyvstávají různé nečekané komplikace, a dochází někdy i ke změně představ o cíli. Na toto je důležité v průběhu implementace reagovat a ne pouze slepě realizovat určitý sociální program. Zájmy a postoje implementátorů jsou často rozhodující pro úspěch či neúspěch realizace dané politiky.[7]

V této fázi je také nutné zmínit implementační deficit. Je to nepoměr mezi energií, která byla skutečně vydána na realizaci dané politiky, a energií, kterou by bylo potřeba investovat, aby se podařilo realizovat cíle. I samotný proces implementace mění původní obsah a očekávané dopady veřejné politiky. K tomu přispívá především nejasné vyjádření cílů a obsahu veřejných politik, konfliktní realizační kritéria, protiřečící si instrukce, omezená kapacita řízení.[8]

Hodnocení veřejné politiky (4. fáze)[editovat | editovat zdroj]

Proces hodnocení se zabývá otázkou, jak se podařilo dosáhnout vytyčených cílů, kolik zdrojů bylo na danou politiku vynaloženo (zvláště ve srovnání s dosaženými cíli), jaké byly nedostatky implementace a pak především, zda byl daný problém pomocí nových řešení vyřešen.[9]

Fáze hodnocení je poslední fází modelu veřejně politického cyklu. V této fázi buď nastává situace, že problém je vyřešen a daná politika splnila cíle, které si vytyčila. Nebo nastává druhá varianta (většinou častější), kdy se dojde k závěru, že problém zcela vyřešen nebyl, že je třeba jej redefinovat a pokusit se znova navrhnout jeho řešení. Nebo dochází k tomu, že se v průběhu vyskytly nové problémy, které je třeba řešit. Většinou tedy fáze hodnocení plynule navazuje opět na první fázi a tak dochází opět k definování sociálního problému a celý proces se opakuje.[10]

Model politického cyklu naznačuje, jak by měla optimální veřejná politika pracovat, nicméně je to pouze model. Ve veřejné politice se ale často naráží na různá omezení a problémy, a tudíž se politika někdy vyvíjí nepředvídatelným způsobem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ POTŮČEK, Martin, a kol. Veřejná politika. Upr., dopl. a aktualiz. vyd. v českém jazyce. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 399 s. Dostupné online. ISBN 80-86429-50-4, ISBN 978-80-86429-50-2. OCLC 85165937 S. 37. 
  2. ↑ Potůček (2005), s. 37.
  3. ↑ Potůček (2005), s. 38.
  4. ↑ Potůček (2005), s. 39.
  5. ↑ Potůček (2005), s. 41.
  6. ↑ Potůček (2005), s. 41.
  7. ↑ Potůček (2005), s. 42.
  8. ↑ Potůček (2005), s. 44.
  9. ↑ Potůček (2005), s. 44.
  10. ↑ Potůček (2005), s. 45.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WINKLER, Jiří. Implementace: institucionální hledisko analýzy veřejných programů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 160 s. ISBN 80-210-2932-3. 
  • POTŮČEK, Martin. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické́ nakladatelství́, 1995. 142 s. ISBN 80-85850-01-X. 


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Leitgebová_363975/Čtyřsložkový_model_veřejněpolitického_cyklu&oldid=21806588“