Wikipedista:Krkasch

Dysfunkce (Merton)

Dysfunkce (dys - z řečtiny = špatné, abnormální, těžké + funkce - z latiny = konkrétní akce či aktivita) je porucha funkční činnosti. Tento pojem poprvé v sociologii použil americký sociolog a funkcionalista Robert King Merton. Dysfunkční znamená v překladu nefunkční, neodpovídající. Může být použito ve třech oblastech:

1. V lékařství - porucha funkce orgánu, jeho části, nebo organismu.
2. Nesprávná funkce nějakého prvku, např. dysfunkce ekonomiky nějaké země, nebo dysfunkce rodiny.
3. V sociologii - důsledek sociální praxe nebo modelu chování, který ohrožuje stabilitu společenského systému.

Počátky

Robert K. Merton jako představitel funkcionalismu, který mezi 30. a 50. lety 20. století patřil k nejvlivnějším sociologickým směrům. V rámci funkcionalismu byly společnosti považovány za systémy, na jejichž jednotlivé části by nemělo být nahlíženo izolovaně, ale měly by být zkoumány ve vzájemných vztazích. Společnost by pak také mělo zajímat, čím tyto jednotlivé části přispívají k fungování systému jako celku. Funkcionalismus navázal na Durkheimova východiska o tom, že jistá míra výskytu sociálních deviací (z lat. deviare = odchýlit se z cesty) je pro společnost funkční. Analýzy funkčnosti deviantních fenoménů však spíše ukazují, že co je pro jednoho funkční, může být pro druhého dysfunkční. Jinak řečeno, podle Mertona může týž jev plnit ve společnosti různé funkce a táž funkce může být plněna různými jevy. Z toho vyplývá, že deviantní chování se překrývá s konvenčním (sjednaným, smluvním).

Strukturální zdroje konfliktu a deviantního chování

Deviantní chování je jakékoliv chování porušující společenské normy. Lidé často porušují sociální normy (např. jezdí v MHD „na černo“). Ve středověku bylo největším zločinem narušení majetku panovníka. Merton nepopírá představu, že konflikty mohou být systematicky produkovány sociálními strukturami. Podle něj existují situace, kdy struktury rolí, referenčních skupin a institucí do určité míry nutně generují konflikt. Na otázku, odkud se tyto konflikty berou a jaký je jejich význam, odpovídá vytvořením pojmu „dysfunkce“, který je od té doby často využíván. Dysfunkce měla především naznačit možnost systematického vysvětlení konfliktu.

Dysfunkce dle Mertona

Robert K. Merton klade velký důraz na existenci dysfunkcí. Podrobně je rozebírá na třech hlavních problémech funkcionalismu, které označuje jako postuláty. Problémy jsou rozdělovány do třech skupin: postulát funkcionální jednoty společnosti, postulát univerzálního funkcionalismu a postulát nezbytnosti funkcionálních rysů.

1. Postulát funkcionální jednoty společnosti Robert K. Merton se oproti Alfredu Radcliffe-Brownovi domnívá, že funkcionální jednoty společnosti mají různou velikost v rozmanitých společnostech a liší se i v časových obdobích jedné společnosti. Každá společnost má úroveň integrace, ale ne vždy tu nejvyšší. Integrace menšího celku (rodina, vesnice) může způsobit dezintegraci celku většího, a proto můžeme tento proces označit za dysfunkční. Společnost není nutně funkční pro všechny lidi.
2. Postulát univerzálního funkcionalismu Robert K. Merton věří, že některé činnosti mohou mít obecně dysfunkční následky, nebo následky, které jsou pro některé funkční a pro ostatní dysfunkční, jako je např. chudoba. Chudoba může být ve prospěch bohatých, ale nikdy neprospívá chudým.
3. Postulát nezbytnosti funkcionálních rysů Rober K. Merton rozlišuje dvojí pojetí tohoto postulátu:
   • První pojetí stanovuje nutné podmínky existence společnosti. Jsou zde funkce, které musí být nezbytně vykonávány, aby společnost mohla existovat.
   • Druhé pojetí předpokládá, že některé sociální a kulturní formy jsou potřeba k naplnění těchto funkcí.

Robert K. Merton vyzdvihl problémy, které drží sociální systém dál od cíle splnit všechny funkční požadavky. Funkce jedné skupiny může sloužit k dysfunkci jiné skupiny, nebo nějaký incident může být funkční i dysfunkční zároveň pro stejnou skupinu. Určitý stupeň sociální soudržnosti usnadňuje produktivitu skupiny - je funkční. Jestliže překročí určitou hranici, stává se skupinou nefunkční, protože všichni členové takové skupiny se nedokážou udržet na tak vysoké úrovni.

Literatura

1. Merton, Robert K. – Studie ze sociologické teorie, Praha: Sociologické nakladatelství 2007, 276 str. ISBN 978-80-86429-70-0

2. Munková, Gabriela – Sociální deviace, Praha: Karolinum 2001, 134 str. ISBN 80-246-0279-2

3. Berger, Peter L. – Pozvání do sociologie (humanistická perspektiva), Brno: Barrister & Principal 2003, 194 str. ISBN 80-85947-90-0

4. Geist, Bohumil – Sociologický slovník, Praha: Victoria Publishing 1994, 647 str. ISBN 80-85605-28-7

5. Maříková, Hana; Petrusek, Miroslav; Vodáková, Anna – Velký sociologický slovník (1. vydání) Praha: Karolinum 1996, 747 str. ISBN 80-7184-164-1

6. Maříková, Hana; Petrusek, Miroslav; Vodáková, Anna – Sociologické školy, směry, paradigmata, Praha: SLON 2000, 258 str. ISBN 80-85850-81-8

7. Šubrt, Jiří – Soudobá sociologie II – Teorie sociálního jednání a sociální struktury, Praha: Karolinum 2008, 392 str. ISBN 978-80-246-1413-7

Související články

Alfred Reginald Radcliffe-Brown

Deviace (sociologie)

Émile Durkheim

Funkcionalismus (teorie mysli)

Manifestní a latentní funkce

Robert K. Merton