Wikipedista:Kesuzrout/Řady E5 a H5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

 

  • PS208 pantograph
    Pantograf PS208

Série E5 a H5 jsou japonské vysokorychlostní jednotky zkonstruované společnostmi Hitachi Rail a Kawasaki Heavy Industries.

Řada E5 je provozována Východojaponskou železniční společností (JR East) a to konkrétně na Tóhoku a Hokkaidó šinkansenech. Do služby byla uvedena 5. března 2011. JR East si celkem objednala 59 10vozových souprav.[1][2]

Řada H5 je navenek prakticky totožná s řadou E5. Je provozována Hokkaidskou železniční společnosti (JR Hokkaidó). Jednotky této řady jsou lépe vybaveny pro provoz za zimního počasí než ty řady E5. Do provozu byla uvedena 26. března 2016. Dosud byly vyrobeny čtyři 10vozové soupravy. [3] [4]

Technologie[editovat | editovat zdroj]

Technologie, které byly použita na řadách E5 a H5, pocházejí z experimentální soupravy s označením Fastech 360S.

Původně jezdili soupravy řady E5 a H5 po tratích pouze rychlostí do 300 km/h. To se změnilo až po modernizaci tratě mezi Ucunomijou a Moriokou, kdy se rychlost zvýšila na 320 km/h.[5]

Obě řady jsou vybaveny aktivním elektrickým odpružením.[6]

Řada H5 je ještě navíc vybavena naklápěcími podvozky umožňujícími naklopení až 1,5°. Vlak je tak schopný udržet si vyšší rychlost i v menších obloucích.[7] Vlaky řady H5 jsou dále vybaveny dokonalejšími sněhovými pluhy, odolnějšími gumovými spoji mezi jednotlivými članky jednotky a zvýšenou ochranou elektroniky před sněhem.[8][9]

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Jednotka řady E5 U6 na službě Hayate, listopad 2011

Vlaky řad E5 a H5 jsou aktuálně použivány na dále uvedených kategoriích spojů

  • Hayabusa
  • Hayate
  • Yamabiko
  • Nasuno

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Vnější design vlaků je založen na experimentální jednotce Fastech 360S. Všechny jednotky dostaly zelený nátěr s bílím pruhem na spodní části vozů. Vlaky řady E5 jsou doplněny o růžový pruh, vlaky řady H5 jsou doplněny o fialový pruh.[10] [11] [12]

  • Bodyside "Hayabusa" logo (E5)
    postraní logo ‚‚Hayabusa" (E5)
  • Bodyside logo (H5)
    postraní logo (H5)
  • "Gran Class" logo on car 10, December 2010
    logo ,,Gran Class"
  • LED destination indicators
    LED informační tabule

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Vlaky jsou vybaveny vozy s třemi různými třídami: Gran Class, Green Class a Ordinary.

E5[editovat | editovat zdroj]

  • Interior of Gran Class car E514-21 in November 2014
    vůz Gran Class
  • Interior of a Green car in March 2016
    vůz Green Class
  • Interior of an ordinary-class car (car 3) in December 2015
    vůz Ordinary

H5[editovat | editovat zdroj]

  • The interior of Gran Class car H514-3 in March 2016
    vůz Gran Class
  • The interior of Green car H515-3 in April 2016
    vůz Green Class
  • The interior of ordinary-class car No. 7 in April 2016
    vůz Ordinary

Řazení vozů[editovat | editovat zdroj]

E5[editovat | editovat zdroj]

Soupravy E5 jsou řazeny tak, že vůz č.1 je orientován směrem na Tokio a vůz č. 10 směrem na Aomori.

Vůz č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Označení T1c M2 M1 M2 M1k M2 M1 M2 M1s Tsc
Číslování E523 E526-100 E525 E526-200 E525-400 E526-300 E525-100 E526-400 E515 E514
Hmotnost (t) 41.9 45.9 46,0 46,3 46.1 46,8 46,8 46,0 45,8 42.7
Kapacita 29 100 85 100 59 100 85 100 55 18
Vybavení Toaleta WC, telefon na kartu WC, AED, telefon, prostor pro vozíčkáře Toaleta WC, prostor pro vozíčkáře, oddíl vlakvedoucího

Pantografy se nachází na vozech číslo 3 a 7. Většinou však jednotka používá jen jeden z nich.[13]

H5[editovat | editovat zdroj]

U souprav řady H5 je to prakticky identické. Jednotlivé soupravy obsahují 10 vozů, z nichž 8 je motorových a 2 bezmotorové.[14]

Auto č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Označení T1c M2 M1 M2 M1k M2 M1 M2 M1s Tsc
Číslování H523 H526-100 H525 H526-200 H525-400 H526-300 H525-100 H526-400 H515 H514
Kapacita 29 98 85 98 59 98 85 98 55 18
Vybavení Toaleta WC, telefon na kartu WC, AED, telefon, prostor pro vozíčkáře Toaleta WC, prostor pro vozíčkáře, oddíl vlakvedoucího
  • H523-1 (car No. 1) in March 2016
    H523-1 (vůz č. 1) v březnu 2016
  • H526-101 (car No. 2) in March 2016
    H526-101 (vůz č. 2) v březnu 2016
  • H525-2 (car No. 3) in April 2016
    H525-2 (vůz č. 3) v dubnu 2016
  • H526-202 (car No. 4) in April 2016
    H526-202 (vůz č. 4) v dubnu 2016
  • H525-402 (car No. 5) in April 2016
    H525-402 (vůz č. 5) v dubnu 2016
  • H526-301 (car No. 6) in March 2016
    H526-301 (vůz č. 6) v březnu 2016
  • H525-101 (car No. 7) in March 2016
    H525-101 (vůz č. 7) v březnu 2016
  • H526-401 (car No. 8) in March 2016
    H526-401 (vůz č. 8) v březnu 2016
  • H515-1 (car No. 9) in March 2016
    H515-1 (vůz č. 9) v březnu 2016
  • H514-1 (car No. 10) in March 2016
    H514-1 (vůz č. 10) v březnu 2016

Historie[editovat | editovat zdroj]

prototyp S11 v sendaiském depu, červenec 2009

Prototyp S11 se objevil na japonských kolejích již v květnu roku 2009 a ihned začal být testován na Tóhoku šinkasenu.[15]

První seriově vyrobená jednotka se objevila na kolejích v prosinci roku 2010.[16]

V roce 2012 byla řada E5 oceněna japonskými železničními fanoušky cenou ‚‚Blue Ribbon Award" (ブルーリボン賞, burů ribon šó) pro svůj design.[17]

První jednotka řady H5 byla dodána v říjnu roku 2014, testována byla na Hokkaidó šinkansenu.[18][19]



Nehody[editovat | editovat zdroj]

Jako snad všechny japonské vysokorychlostní vlaky, ani řady E5 a H5 nepotkala žádná vážná nehoda. V roce 2022 vykolejila při zemětřesení jednotka řady H5. Tato nehoda se však naštěstí obešla bez zranění. [20] [21]

Vývoz jednotek do Indie[editovat | editovat zdroj]

Soupravy řady E5 byly vybrány na zatím rozestavěnou vysokorychlostní trať mezi Bombají a Ahmedábádem.[22] Otevření tratě je naplánováno na rok 2026, smlouva na nákup 24 jednotek by měla být podepsána v roce 2024.[23] [24]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dostupné online. (japonsky) 
  2. ↑ Sankei News, 3 February 2009 [cit. 2009-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 February 2009. (japonsky) 
  3. ↑ Dostupné online. (japonsky) 
  4. ↑ Dostupné online. (japonsky) 
  5. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-4-330-62315-3. (japonsky) 
  6. ↑ Dostupné online. 
  7. ↑ Japan Railfan Magazine. Japan: Koyusha Co., Ltd., July 2015, s. 101–108. (japonsky) 
  8. ↑ Special Preview: Hokkaido Shinkansen – Hopes and Challenges. Hakodate: NHK, 25 February 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 February 2016. S. 5:20. 
  9. ↑ Japan: The Yomiuri Shimbun, 16 April 2014 [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 April 2014. (japonsky) 
  10. ↑ Dostupné online. (japonsky) 
  11. ↑ Dostupné online. (japonsky) 
  12. ↑ Dostupné online. (japonsky) 
  13. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-4-330-25611-5. 
  14. ↑ Japan Railfan Magazine. Japan: Koyusha Co., Ltd., July 2015, s. 101–108. (japonsky) 
  15. ↑ Dostupné online. (japonsky) 
  16. ↑ Japan: JRR, October 2011. ISBN 978-4-330-25611-5. S. 10. 
  17. ↑ Japan: Japan Railfan Club, 29 May 2012 [cit. 2012-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 January 2016. (japonsky) 
  18. ↑ H5系が川崎重工から出場 [online]. Japan: Koyusha Co., Ltd., 12 October 2014 [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 August 2017. (japonsky) 
  19. ↑ Japan: The Hokkaido Shimbun Press, 1 November 2014 [cit. 2015-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 November 2014. (japonsky) 
  20. ↑ Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ www3.nhk.or.jp. Dostupné online. (japonsky) 
  22. ↑ Dostupné online. 
  23. ↑ Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ timesofindia.indiatimes.com. Dostupné online. ISSN 0971-8257. 

 

[[Kategorie:Vlaky]] [[Kategorie:Japonské vlaky]] [[Kategorie:Železnice]]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Kesuzrout/Řady_E5_a_H5&oldid=23929602“