Wikipedista:Jahodová/Pískoviště
Benátské sklo[editovat | editovat zdroj]
Benátské sklo má původ v byzantském sklu malovaném emailem a napodobujícím orientální vzory a v technice antického síťovaného skla. Jsou to např. zrcadla zasazená do broušeného rámu, lustry v podobě skleněných kytic, mozaikově pestré dózy Millefiori a především křídlové poháry.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počáteční výroba benátského skla vycházela ze starých korintských a syrských vzorů.Teprve v 15. století benátští skláři prosluli svým uměním výroby křišťálového bezbarvého kla. K jeho výrobě používali písek z mořských lagun, k němuž se přidávala soda vyluhovaná z popela mořských rostlin. Sodu dováželi z Orientu nebo ze Španělska a bránili jejímu dalšímu vývozu.[1]
Od 13. století se v Benátkách a na blízkém ostrově Muranu rozvíjela výroba měkkého sodnatého skla vhodného pro foukání, štípání a řezání, zejména číší, lustrů a zrcadel. Skláři, kterých v dobách nejvyšší produkce (15.-16. století) bylo na ostrově až 8 000, nesměli pod pohrůžkou smrti ostrov opustit. I přes tato přísná opatření byly sklárny postupně zakládány po celé Itálii (Florencie, Neapol, Sicílie, Altau u Janova), ale nedosáhly takového věhlasu jako sklo muranské.[1]
Na konci středověku objevili muranští skláři nové technologie k zabarvení skla. Pro získání fialového odstínu skla používali burel. O několik let později byla vytvořena ve sklářské huti Angela Baroviera v Benátkách nejstarší barevná skla, imitující přírodní acháty pod názvem calcedonio. K barvení sklana modro se užívalo zaffera. Písemné dokumenty z Murana popisují použití zaffera už na počátku 15. století. V italských celních zápisech je nejstarší dovoz zaffera zaznamenán až kroku 1572. Předtím byl německý kobalts největší pravděpodobností dovážen do Itálie tajně. Zaffero vznikalo pražením kobaltovérudy obvykle arseniku kobaltu s přídavkem křemene či potaše. Od poloviny 15. stoletímuranští skláři rovněž znali olovnaté sklo a olovnaté smalty a v 16. století je běžně tavili.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Benátské sklo vyniká mimořádnou čirostí a nepatrným světelným lomem, pro něž je dodnes vyhledáváno k výzdobě reprezentačních interiérů. Symbolem renesančního benátského skla se staly nitkové dekorační předměty a křídlové poháry. Nitkové sklo, reticelli, je dodnes vrcholem sklářského umění. Nádobky z čirého, tenkého skla ovíjejí spirálky mléčně bílých vlásků a pásků, které se někdy i kříží do ozdobných sítěk.[2]
Všechna antická skla byla sodná, stejně tak i sklo benátské a sklo v benátském stylu od 15. až do 18.století. Na sever od Alp se ho používalo jako tavidla od 11.století. Sklo draselné je tvrdé. Nejdříve se z něj vyrábělo zelenavé lesní sklo a po zvládnutí technologie čištění a odbarvování také sklo křišťálové[3].
Benátské sklo v Českých zemích[editovat | editovat zdroj]
Do českých zemí bylo benátské sklo dováženo již na přelomu 15. a 16. století, ale jen na přímé objednávky odběratele (např.šlechty). Na evropských dvorech se pak vzácné benátské sklo montovalo do zlata a stříbra. Na přelomu 17. a 18. století postihla benátské sklářství odbytová krize, neboť se nedokázalo přizpůsobit novému trendu. Spolu s Čechami se Benátky staly v druhé polovině19. století centry výroby bižutérie.[1]
Jsou to předměty křehké a mistrně zpracované, určené víc pro reprezentaci než pro užitek.
Odkazy:[editovat | editovat zdroj]
Literatura:[editovat | editovat zdroj]
TROJAN, Raul a Bohumír MRÁZ. Malý slovník výtvarného umění. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. Učebnice pro vysoké školy (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 8004223389
http://pvh.ff.cuni.cz/exkurze09/referaty/coganova.pdf
VÁVRA, Jaroslav Raimund. Pět tisíc let sklářského díla: čtení z dějin skla : populárně vědecká edice. Praha: Orbis, 1953.
Externí odkazy:DRAHOTOVÁ, Olga. Evropské sklo: sběratelský průvodce dějinami evropského skla. V Praze: Artia, 1985.[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c COGANOVÁ, Daniela. Benátské sklářství jako vývozní odvětví [online]. Dostupné online.
- ↑ Benátské sklo [online]. Dostupné online.
- ↑ Historie Skla. www.hanaglass.cz [online]. [cit. 2017-06-06]. Dostupné online.