Wikipedista:Irena Val/Pískoviště
Clunyjská reforma
Situace ve francké říši před reformou[editovat | editovat zdroj]
Vláda Karla Velikého[editovat | editovat zdroj]
Během vlády Karla Velikého došlo na území francké říše k nebývalému rozvoji kulturního i duchovního života. Karel se považoval za nejvyššího pána církve, disponoval veškerými světskými i církevními statky a obsazoval biskupské i klášterní funkce bez ohledu na to, zdali dosazená osoba byla laik či mnich. [1] Věnoval pozornost církevním záležitostem, kdy s pomocí učenců uvedl do praxe pravidla pro fungování biskupské organizace, stanovil základy výchovy a působení klérů i normy klášterního života v souladu s benediktinskou řeholí, kterou musela přijmout a respektovat celá říše. V Karlově díle pokračoval jeho syn Ludvík, který stejně jako otec zasahoval do církevních otázek. S pomocí Benedikta Aniánského prosadil reformu kléru i kanovnického života. Během jeho vlády bylo prostřednictvím tzv. cášských synod (816 – 819) zavedeno povinné využívání benediktinské řehole všemi kláštery v říši (Capitulare monasticum). [2]