Wikipedista:Hanus c/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Goebbelsovy děti[editovat | editovat zdroj]

Rodinná fotografie z r. 1942, do níž byl Harald (v uniformě) zpětně editován pro absenční důvody


Pět dcer a syn nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse a jeho ženy, Magdy Goebbelsové, byli 1. května 1945 v tkz. Führerbunkru hromadně zavražděni; ve stejný den spáchali sebevraždu i jejich rodiče.

Ačkoliv měla Magda již z předchozího manželství s Güntherem Quandtem syna Haralda, ten se v té době nacházel mimo Německo v pozici válečného zajatce.

O přesném průběhu vraždy existuje mnoho teorií, žádná z nich však dosud nebyla plně potvrzena. Za nejpravděpodobnější příčinu smrti je v současné době považována otrava kyanidem.[1]


Dětí bylo celkem šest, každé po narození obdrželo dvě jména:

  • Helga Susanne (*1932)
  • Hildegard Traudel (*1934)
  • Helmut Christian (*1935)
  • Holdine Kathrin (*1937)
  • Hedwig Johanna (*1938)
  • Heidrun Elisabeth (*1940)

Jména[editovat | editovat zdroj]

Někteří historici se domnívají, že jména začínající písmenem H byla zvolena úmyslně, za účelem projevu úcty rodičů vůči nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi. Toto tvrzení je však nepravděpodobné, vzhledem ke skutečnosti, že už Magdin první manžel takto pojmenoval své dvě děti z prvního manželství.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Harald Quandt[editovat | editovat zdroj]

Harald Quandt počas války

Magda a Günther Quandt byli oddáni 4. ledna 1921, jejich syn Harald se narodil 1. listopadu téhož roku. Manželství v roce 1929 skončilo rozvodem.

Harald se 19. prosince 1931 účastnil svatby Josepha a Magdy Goebbelsových. Se svým nevlastním otcem vycházel dobře, občas osobně sledoval jeho veřejné projevy. Byl členem Hitlerjugend.

Po svém prohlášení ministrem zařídil Goebbels úřední zrušení podmínky rozvodu, podle které měl Quandt převzít péči o syna, pokud by se Magda znovu provdala. V roce 1934 se Harald přestěhoval do domácnosti Goebbelsových, ponechal si ale příjmení Quandt.

Počas války sloužil u Luftwaffe s hodností poručíka (kvůli své absenci byl v tomto období do propagandistického pohledu vyobrazujícího rodinu uměle editován). Po válce se stal jedním z popředních západoněmeckých průmyslníků. V roce 1967 zahynul při havárii svého osobního letadla při přeletu nad Itálií; přežit manželkou a pěti potomky.[2]

Helga Susanne[editovat | editovat zdroj]

Helga na fotografii s otcem a Adolfem Hitlerem

Narozena 1. září 1932. Helga měla z dětí vůbec nejpřátelštější vztah k Hitlerovi, ten jí často dovoloval sedět s ním a Goebbelsem až do noci, zatímco diskutovali o politice. V roce 1936 byla se sestrou Hildegard fotografována u gratulace k jeho narozeninám.[3][4]

Hildegard Traudel[editovat | editovat zdroj]

Narozena 13. dubna 1934, Hildegard byla rodinou přezdívána 'Hilde'. Podle některých zdrojů se chtěla v dospělosti stát veterinářkou.[5]

Helmut Christian[editovat | editovat zdroj]

Narozen 2. října 1935. Helmut byl popisován jako citlivý 'snílek', Goebbels ho ve svém deníku označil za 'klauna'. Nosil rovnátka.

Když jej v roce 1945 po přednesu řeči k Hitlerovým narozeninám Helga obvinila z kopírování projevu jejich otce, Helmut odpověděl, že Goebbels kopíroval jeho.

30. dubna 1945 si v bunkru utahoval z mladé zdravotní sestry, která, nevěda, že se jedná o syna samotného Josepha Goebbelse, reagovala pohlavkem.

Zvuk výstřelu pistole u Hitlerovy sebevraždy v tentýž den si zaměnil za moždíř venku, komentujíc jeho hlasitost.[6]

Holdine Kathrin[editovat | editovat zdroj]

Helga, Hildegard a Helmut s rodiči a Hitlerem, 1938.

Narozena 19. února 1937. Přezdívku 'Holde' získala od lékaře (Dr. Stoeckela), který po jejím narození prohlásil "das ist eine Holde!". Byla popisována jako nejtišší z dětí, někdy se cítila odstrčená od sourozenců; měla však nejbližší vztah k otci, jenž ji v deníku nazval "malým andělem".[7]

Hedwig Johanna[editovat | editovat zdroj]

Narozena 5. května 1938. Rodinou a přáteli přezdívána 'Hedda'.

V roce 1944 trvala na tom, že si jednoho dne vezme SS Adjutanta Günthera Schwägermanna, pro své dětské sympatie vůči jeho umělému oku.

Zemřela ve věku šesti let, pouze čtyři dni před svými sedmými narozeninami.[8]

Heidrun Elisabeth[editovat | editovat zdroj]

Narozena 29. října 1940 (narozeniny sdílela se svým otcem). Heidrun, zkráceně Heide, byla nejmladší z Goebbelsových dětí. Narodila se krátce na rekonciliaci manželství Josepha a Magdy po dlouhodobém sporu.

Rochus Misch ji popsal jako "živou a šarmantní", vzpomínal na jejich společné žertování ve Führerbunkru.

Zemřela ve věku čtyř let.[9]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1934 pořídil Goebbels, hledajíc soukromí pro sebe i rodinu, prostornou vilu na Schwanenwerderu, ostrově na řece Havel. K řece koupil i motorovou jachtu Baldur. Harald měl v domě vlastní pokoj, zatím co Helga a Hildegard se o svůj dělily. Děti měly k dispozici poníky a malý kočár pro projížďky po okolních zahradách. O dva roky později zakoupil i sousední pozemek.[10][11]

Později mu město Berlín přidělilo druhý dům u jezera Bogensee jako oficiální rezidenci, rodina jej však kvůli jeho nedostačující rozloze využívala pouze o víkendech s účelem rekreace.[12][13]

V porovnání se standardy v německých rodinách pracující třídy té doby se dětem dostalo moderní a liberální výchovy. V rodině se zásadně nepoužívaly fyzické tresty.[14]

Jako ministr Goebbels své děti často komponoval do propagandistických filmů a vydával vánoční pohlednice s jejich fotografiemi, veřejně reprezentujíc sebe, Magdu i je jako příklad vzorné árijské rodiny. Tento dojem téměř spadl v létě 1938 jeho aférou s českou herečkou Lídou Baarovou; kvůli níž dokonce žádal Hitlera o povolení k rozvodu a akceptaci rezignace z postu ministra. Hitler tyto požadavky rázně odmítl a trval na ukončení Goebbelsova vztahu s Baarovou právě kvůli pokračování této propagandistické činnosti, ačkoliv Magda na něj také apelovala s žádostí o rozvod. Nakonec si manželé určili podmínky, podle nichž se měli stále ukazovat na veřejných podujetích jako pár, Goebbels se ale odstěhoval od rodiny a svoje děti směl navštívit pouze s Magdiným explicitním souhlasem. Není známo, nakolik si děti uvědomovaly krizi v manželství rodičů.[15][16][17]

V médiích[editovat | editovat zdroj]

Děti se v propagandistických médiích i na veřejných akcích vyskytovaly poměrně často - např. Helga a Hildegard se osobně účastnily asi nejslavnějšího Goebbelsova projevu o "Totální válce" v roce 1943. Počas r. 1942 se děti v krátkých propagandistických filmech objevily celkem 34-krát.[18][19][20]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

22. dubna 1945 přestěhoval Goebbels děti do Vorbunkru, bunkru propojeného s Hitlerovým Führerbunkrem.[21][22]

Vyděšeni zvěstmi o brutalitě sovětských vojáků dobývajících Berlín, Joseph a Magda se utvrdili v rozhodnutí děti otrávit. Podle nejpravděpodobnější verze průběhu vraždy pověřili 1. května zubaře Helmuta Kunze úkolem poskytnout dětem úplnou anestezii injekcí morfia, po čemž jim byl ve spánku podán kyanid.[23][24][25][26]

Jiná verze, vyprávěna Rochusem Mischem a Walterem Naumannem tvrdí, že morfium se nacházelo ve sladkém nápoji, který dětem nabídla sama Magda.[27]

Před přestěhováním do bunkru Magda kategoricky odmítla několik návrhů pomoci dostat děti z Německa.[28]

  1. ↑ DREAM IN WHICH MY DAUGHTER FORGIVES. [s.l.]: Michigan State University Press Dostupné online. S. 26–26. 
  2. ↑ Harald Quandt. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1062249568. 
  3. ↑ WAGENER, Siegfried; RIESS, Curt. Joseph Goebbels, eine Biographie. Books Abroad. 1950, roč. 24, čís. 4, s. 398. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40089572. 
  4. ↑ Goebbels children. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1070001247. 
  5. ↑ WAGENER, Siegfried; RIESS, Curt. Joseph Goebbels, eine Biographie. Books Abroad. 1950, roč. 24, čís. 4, s. 398. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40089572. 
  6. ↑ WAGENER, Siegfried; RIESS, Curt. Joseph Goebbels, eine Biographie. Books Abroad. 1950, roč. 24, čís. 4, s. 398. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40089572. 
  7. ↑ WAGENER, Siegfried; RIESS, Curt. Joseph Goebbels, eine Biographie. Books Abroad. 1950, roč. 24, čís. 4, s. 398. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40089572. 
  8. ↑ WAGENER, Siegfried; RIESS, Curt. Joseph Goebbels, eine Biographie. Books Abroad. 1950, roč. 24, čís. 4, s. 398. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40089572. 
  9. ↑ WAGENER, Siegfried; RIESS, Curt. Joseph Goebbels, eine Biographie. Books Abroad. 1950, roč. 24, čís. 4, s. 398. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40089572. 
  10. ↑ BEEVOR, Antony. The fall of Berlin, 1945. New York: [s.n.] xxxvii, 489 pages, 24 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-670-03041-4, ISBN 978-0-670-03041-5. OCLC 49704311 
  11. ↑ MANVELL, Roger. Doctor Goebbels : his life and death. New York: Skyhorse Pub xiii, 329 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-61608-029-7, ISBN 1-61608-029-9. OCLC 464580178 
  12. ↑ Joseph Goebbels. [s.l.]: Brill | Schöningh Dostupné online. S. 29–52. 
  13. ↑ MANVELL, Roger. Doctor Goebbels : his life and death. New York: Skyhorse Pub xiii, 329 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-61608-029-7, ISBN 1-61608-029-9. OCLC 464580178 
  14. ↑ WAGENER, Siegfried; RIESS, Curt. Joseph Goebbels, eine Biographie. Books Abroad. 1950, roč. 24, čís. 4, s. 398. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40089572. 
  15. ↑ WAGENER, Siegfried; RIESS, Curt. Joseph Goebbels, eine Biographie. Books Abroad. 1950, roč. 24, čís. 4, s. 398. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40089572. 
  16. ↑ MEISSNER, Hans Otto. Magda Goebbels : the First Lady of the Third Reich. New York: Dial Press 288 pages, 8 unnumbered leaves of plates s. Dostupné online. ISBN 0-8037-6212-7, ISBN 978-0-8037-6212-1. OCLC 6788521 
  17. ↑ DREAM IN WHICH MY DAUGHTER FORGIVES. [s.l.]: Michigan State University Press Dostupné online. S. 26–26. 
  18. ↑ MEISSNER, Hans Otto. Magda Goebbels : the First Lady of the Third Reich. New York: Dial Press 288 pages, 8 unnumbered leaves of plates s. Dostupné online. ISBN 0-8037-6212-7, ISBN 978-0-8037-6212-1. OCLC 6788521 
  19. ↑ Original Title. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-315-69193-0. S. 9–9. 
  20. ↑ Original Title. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-315-69193-0. S. 9–9. 
  21. ↑ FEST, Joachim C. Inside Hitler's bunker : the last days of the Third Reich. 1st American ed. vyd. New York: Farrar, Strauss and Giroux xiii, 190 pages s. Dostupné online. ISBN 0-374-13577-0, ISBN 978-0-374-13577-5. OCLC 52720633 
  22. ↑ Goebbels children. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1070001247. 
  23. ↑ MANVELL, Roger. Doctor Goebbels : his life and death. New York: Skyhorse Pub xiii, 329 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-61608-029-7, ISBN 1-61608-029-9. OCLC 464580178 
  24. ↑ THACKER, Toby. Joseph Goebbels : life and death. New York: Palgrave Macmillan xiii, 407 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-230-22889-4, ISBN 0-230-22889-5. OCLC 461895813 
  25. ↑ JOACHIMSTHALER, Anton. The last days of Hitler : the legends, the evidence, the truth. London: Brockhampton Press 320, [32] pages of plates s. Dostupné online. ISBN 1-86019-902-X, ISBN 978-1-86019-902-8. OCLC 42962834 
  26. ↑ FEST, Joachim C. Inside Hitler's bunker : the last days of the Third Reich. 1st American ed. vyd. New York: Farrar, Strauss and Giroux xiii, 190 pages s. Dostupné online. ISBN 0-374-13577-0, ISBN 978-0-374-13577-5. OCLC 52720633 
  27. ↑ Hitler's last witness : the memoir of Hitler's bodyguard. South Yorkshire, England: [s.n.] 1 online resource (305 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-4738-3608-2, ISBN 1-4738-3608-5. OCLC 893677891 
  28. ↑ DREAM IN WHICH MY DAUGHTER FORGIVES. [s.l.]: Michigan State University Press Dostupné online. S. 26–26. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Hanus_c/Pískoviště&oldid=20911538“