Wikipedista:Divišová

Tomáš Kobolka

O svém životě říká: “Mým životním štěstím je, že potkávám skvělé lidi!”

Český malíř a kameraman.

Jeho dílo je označováno za surrealistické, on sám o sobě říká, že tvoří realitou inspirované příběhy a spíše ho sám nazývá “nové angažované umění".

Maluje obrazy výhradně olejem na plátno.

Narozen 24. prosince 1964.

Syn zdravotní sestry Marie Kyllarové. Otce nikdy nepoznal.

Sestra Marta.

Jeho žena Lucie, syn Matyáš (nar 2007)

Dětství prožil převážně v Severních čechách kde kreslil a učil se  malovat svět kolem sebe. Největší část mladí strávil v Lovosicích na severu Čech. V několika obrazech se v dospělosti nechal inspirovat okolní romantickou krajinou.

Ve čtyřech letech byl pokřtěn  kardinálem Františkem Tomáškem v pražské Svatovítské katedrále.

Matka se se synem často stěhovala, takže krátce žil také v Žatci, Bílině a Litoměřicích. Po základní škole se vydal studovat vojenské gymnázium v Opavě. Zde poznal kamaráda Josefa Brože, který jeho pohled na tehdejší svět a to nejen výtvarný, značně ovlivnil. Ve studiu patřil mezi průměrné, zatímco jeho ostatní aktivity- neoficiální školní časopis a výtvarná práce ho nade vše zajímaly a v nich také vynikal.

Po vojenské maturitě odešel, jak se tehdy samozřejmě předpokládalo, na armádní vysokou školu ekonomického zaměření ve Vyškově na Moravě, kterou na vlastní žádost, zklamán vojenským a politickým systémem, opustil ve třetím ročníku (1986), pak musel, podle tehdejších zákonů, několik let odsloužit závazek vůči armádě. Proto je okamžitě převelen do Terezína jako skladník prádla v plukovním skladu výstroje. Tam celou dobu usiluje všemi prostředky o propuštění z armády a nakonec je v září 1989 propuštěn do zálohy.

Celé období dospívání a během studií a práce ve skladu, se věnuje více samostudiu malířství, fotografie a umění, než studijním oborům vojenských škol. V této době vytváří desítky miniatur, jako byly jeho dlaždice malované olejem. Ve Vyškově (1983 - 86) začíná malovat olejovými barvami. Ve vojenském kulturním zařízení má také svou první výstavu, která je však záhy zrušena za tehdy politicky nepřijatelný obsah. Je stále více nadšen nekonečnými možnostmi olejových barev, které už neopouští. Zde potkává vynikajícího výtvarníka Adolfa Šrotíře, kterého vnímá jako svého největšího učitele, který ovlivnil jeho názory, malířský styl a dále pak i celoživotní tvorbu. Šrotíř tehdy označuje, trochu z legrace, jeho tvorbu za "inzitní umění".

Po Sametové revoluci, se rozhoduje pracovat se svou obrazotvorností jinak. Již několik let touží zaznamenávat obrazy a příběhy všedního života fotoaparátem.

Od roku 1990 se živí jako fotoreportér pro české časopisy (Reflex, Květy), agentury (ČTK, ČTI ) a deník (Expres) a nakonec je vyzván aby pracoval pro tehdy ikonický časopis Mladý Svět.

Jeho fotografie byly tištěny i ve světových časopisech a denících. Několik jeho fotografií použil ve své knize "The Grand Chessboard: American Primacy and Its Geostrategic Imperatives"  Zbigniew Brzezinski,  poradce amerických prezidentů Jimmyho Cartera a Baracka Obamy.

Stále více však směřuje ke své romantické představě z dětství - stát se kameramanem. V roce 1995 začíná být unaven napjatou atmosférou v časopise Mladý svět a tak tedy hledá jinou práci a sám se nabídne, že by mohl začít jako televizní reportér nejznámějšího publicistického pořadu TV Nova “Na vlastní oči”. Po krátkém pohovoru je přijat i díky svému zaměstnavateli- prestižnímu časopisu-  a začne točit svou první reportáž. Kameramanem je mu tehdy Luděk Müller, šéfkameraman televize Nova, který okamžitě pozná, že by Tomáš byl lepší kameraman než reportér. Už jen kvůli  jeho fotografiím. Nabídne mu logicky spolupráci jako kameramanovi. Tomáš se začíná řemeslo učit a opět má štěstí- může se intenzivně učit za pochodu od svých služebně starších kolegů- většinou úspěšných absolventů Famu. Toho také maximálně využívá a má to velké štěstí, že je nasazován na nejlepší pořady té doby.

Brzy je stále více ceněn svými kolegy režiséry a začíná pracovat jako kameraman na volné noze na nejlepších projektech. Pro TV Nova natočil více než 250 reportáží pořadů "Na vlastní oči", kde propojil výtvarné pojetí kamery s reportážním, žánrem, desítky pořadů a dokumentů pro veřejnoprávní Českou televizi. Několik let točil dokumenty pro společnost Febio, F. Feniče.

V roce 2001 poznává svou současnou ženu Lucii a rozhodne se pro ni jako dárek namalovat obraz. Vezme několik starých barviček a začne opět po dlouhých letech intenzivně malovat.

Vystavovat obrazy, olejomalby na plátně, začal v roce 2004 v malých soukromých galeriích.

Zlomem v jeho malířské tvorbě byla autorská, návštěvností velmi úspěšná, výstava pod názvem "Sloní touhy" v Galerii kritiků (2005), pod vedením kurátorky Dr. Čihakové - Noshiro.

Ještě ve stejném roce se představil v Itálii na International Florence Biennale 2005 a získal druhé místo od italských akademiků, stříbrnou medaili International Award "il Magnifico" Lorenzo Medici.

V roce 2007 získal páté nejlepší hodnocení na EMMA - Drapela foundation (European Master of Modern Art) v Burgau (Austria).

Po těchto oceněních byl v roce 2007 nominován na cenu Sovereign Prize v Londýně.

V té době vystavuje ve Švýcarsku, Rakousku, Finsku a po celé ČR. Účastní se také několika skupinových výstav v zahraničí. Je také autorem několika desítek perokreseb, plákátů a ilustrací, například do knihy “Kafe do skla” Petra Lásky.

Jako kameraman natočil několik celovečerních hraných filmů. V roce 2006 film Kvaska, rodinný TV film Alma (2010),akční film Tacho (2010), komedie Roznese tě na kopytech (2012).

Úspěšný  krátkometrážní, třicetiminutový hraný film USA  "The beggar's story", za který získal mimo jiné na filmovém festivalu Michigan, USA cenu "Best picture" (2008).

Celovečerní kinodokument Pět pravidel (2013).

Natočil desítky videoklipů, reklam, dokumentů, reportáží (také pro zahraniční TV- Německé ARD, RTL, ZDF, japonskou NHK...).

Podílel se jako DoP -second unit na německých filmech Der Ritter nebo Ascend of money.

V roce 2017 je hlavním kameramanem světového televizního survival projektu "Robinsonův ostrov" druhé série. V roce  2018 je hlavní kameraman life- stylové série "O deset let mladší".

Velká část jeho práce spočívala ve vytváření tzv TV DESIGNu. V roce 1999 začal pracovat na znělkách pro TV Nova (pracovní název Klonovaní moderátoři). Byl totiž první, spolu se Slovinským režisérem Urošem Trefaltem , koho napadlo v obraze "klonovat" herce, takže výsledný efekt spočíval v tom, že se v obraze objeví dav lidí, tvořený jediným hercem.  Později byl tento efekt používán ve videoklipech například George Michaela... Při této práci byl první kameraman, který v Čechách použil některé technologie jako například Camera Motion Systém (použitý předtím jen na filmu Titanic) přichází na to, že s tím samozřejmě souvisí nutnost poprvé v ČR použít nové objektivy Zeiss Ultra Prime které během přeostřování zachovávají stejný formát obrazu, které byly právě vyvinuty.

Později, v roce 2003 získává s celým týmem tvůrců ocenění Promax BDA Global Excellence Awards za znělky pro Nova Sport .

Byl kameramanem několika mezinárodně oceněných snímků vyráběných například pro společnost Febio.

Poslední TV design vyrobil v roce 2017 pro ČT SPORT.

Jako kameraman spolupracoval s významnými Českými režiséry jako například Věra Chytilová, Karel Smyczek...

odkazy:

https://www.mediaguru.cz/clanky/2017/06/z-promaxu-ma-nova-bronz-za-znelky-pro-nova-sport/

https://vimeo.com/289060089

https://vimeo.com/289059981

https://www.ceskatelevize.cz/lide/tomas-kobolka/

https://www.csfd.cz/tvurce/108293-tomas-kobolka/

https://www.tomaskobolka.com

https://cesky.radio.cz/vytvarnik-tomas-kobolka-dostal-cenu-na-bienale-ve-florencii-8500322

https://vltava.rozhlas.cz/vystava-ktera-potesi-krasnejsi-svet-v-galerii-kritiku-5086287

Ocenění:

https://www.florencebiennale.org/en/awarded-2005/