Wikipedista:Anicka Jiraskova/Pískoviště
Metonymie
Kromě metafory je významným tématem výzkumů v rámci kognitivní lingvistiky také metonymie. V rámci oboru existuje několik pohledů na vymezení a podstatu metonymie – podle většiny badatelů se od metafory liší tím, že nejde o významový přenos mezi dvěma oblastmi, nýbrž o přenos v rámci oblasti jediné. V kognitivní lingvistice se vyskytují tři základní pozice, které jsou slučitelné v teorii metonymie.
Prvním pohledem je podobnost metafory a metonymie jako pojmového mapování, ale s tím rozdílem, že metonymie se odehrává v rámci pouze jedné pojmové oblasti. Dále také zahrnuje vztah mezi příbuznými částmi pojmové oblasti, mezi celou oblastí a jednou z jejich částí nebo mezi částí oblasti a jejím celkem. Naproti tomu metafora je založena na vztahu, kde pojmová doména nám umožňuje uvažovat o jiné. Toto je původní postoj, který zaujali Lakoff and Johnson (1980) a Lakoff a Turner (1989). [1]
Druhá perspektiva vychází z úvah o percepčně založeném mentálním skenování. Ve vztazích referenčních bodů nám entita, kterou vnímáme jako první, umožňuje navázat „mentální kontakt“ s jinou (prostorově či jinak) příbuznou entitou. Totéž platí pro metonymii, měníme pozornost mezi entitami. Tato figura často vzniká v důsledku našeho každodenního jazykového používání a způsobu, jakým si vytváříme významy. Tímto tématem se zabývali např. Kövecses and Radden (1998) and Langacker (2000). [1]
Třetí způsob chápání metonymie lze považovat za zpřesnění původní Lakoffovy pozice. Podle něj je metonymie oblastně interní konceptuální mapování, při němž je cílová oblast buď výsledkem expanze nebo redukce pojmového materiálu. [1]
Pro metonymii je charakteristické uchování primárního významu pojmenování, které pak přenáší na základě různých souvislostí na pojmenování nové. Také některá obrazná pojmenování emocí mají metonymický charakter např. sklopit hlavu, vykulila oči, ztuhla atd. [2]
V kognitivní lingvistice je metonymie považována za důležitý nástroj pro pochopení způsobu, jakým naše mysl organizuje informace a jakým způsobem jsou pojmy vzájemně propojeny. Tato figura je také studována jako prostředek, jakým jazyk odráží naše mentální mechanismy a konceptuální struktury. Klíčovou roli v teorii metonymie hrál mimo jiné Roman Jakobson. Tvrdil, že metafora a metonymie jsou základními způsoby, jak mysl vytváří a organizuje význam. [3]
- ↑ a b c LITTLEMORE, Jeannette; TAYLOR, John R. The Bloomsbury Companion to Cognitive Linguistics. 1. vyd. London: Bloomsbury Publishing, 2014. ISBN 978-1-4411-5291-6. S. 143-166.
- ↑ periodikum NOVOTNÝ, František. Co je to metonymie?. S. 1-7. Listy filologické [online]. Praha: AV ČR, 1956 [cit. 2024-01-25]. Roč. 79, čís. 1, s. 1-7. Dostupné online. ISSN 2570-9410.
- ↑ JAKOBSON, Roman. Poetická funkce. Překlad Miroslav Červenka. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1995. ISBN 80-85787-83-0. Kapitola Dva aspekty jazyka a dva typy afatických poruch, s. 55-74.