Wendigo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Název Wendigo pochází z algonkinské folklórní tradice a označuje kanibalistického netvora či zlého ducha, požírající lidské maso. Je to mytické stvoření, které údajně žilo v oblasti Velkých jezer a v lesích podél severovýchodního pobřeží Kanady a USA. Wendigo se může objevit jako monstrum s některými vlastnostmi člověka, nebo jako duch, který posedl člověka. Lidé ho řadí do světové rodiny upírů. Podle zobrazení však připomíná spíše vlkodlaka. Je spojován nejčastěji s kanibalismem. Legenda o mýtickém stvoření Wendigo propůjčuje i jméno lékařskému termínu, tzv. Wendigo psychóze, která je považována za vážnou formu syndromu se symptomy, jako je například nesnesitelná touha po lidském těle a obavy, že se člověk stane kanibalem.

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Popis Wendiga[editovat | editovat zdroj]

S mýtem jménem Wendigo je možno se setkat v oblasti severských lesů USA a Kanady. Jeho popis je ve většině legend dosti podobný - neuvěřitelně vyhublé tělo, kosti tlačící se na slabou kůži, zářící oči hluboko uvnitř důlku, dlouhé zažloutlé tesáky, rty potrhané a krvavé, přes patnáct stop vysoký a jeho pokožka je zbarvena dožluta nebo šeda. Byl cítit podivným a děsivým pachem hniloby a rozkladu. Wendigo je součástí folklórní víry algonkinských indiánů a přesto, že se může v legendách nepatrně lišit jeho popis, základ je stejný - zlomyslná a kanibalistická nadpřirozená bytost. Toto mýtické stvoření bylo silně spojeno s obdobím silné zimy a hladověním.

Legenda o Wendigovi[editovat | editovat zdroj]

V legendách je Wendigo zobrazován jako člověk, který pojídal lidské maso, pročež byl proklet a změnil se ve výše popsané stvoření, na druhou stranu takovýto "proměněnec" získal speciální schopnosti, jako nadlidskou sílu, rychlost nebo - podle některých verzí - i nesmrtelnost. Jeden z těchto příběhů vypráví o skupině mladých lidí, která uvízla v hlubokých lesích bez dostatečných zásob. Jeden člen této skupiny se rozhodl, že za každou cenu přežije - a proto musí využít všechny dostupné zdroje, tedy i těla svých druhů, které zabil a pozřel. V souladu s příběhem se poté změnil ve Wendigo. Tento netvor může v některých příbězích sloužit i jako posel osudu, pokud ho spatříte, traduje se, že je to zlé znamení, které značí, že někdo vám blízký zemřel. Motiv trestu za kanibalismus se objevuje v mnoha kulturách.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Hláskování: Wiindigoo (Odžibvejština) Wendigo, Weendigo, Windego, Wiindgoo, Windgo, Weendigo, Wiindigoo, Windago, Windiga, Wendego, Windagoo, Widjigo, Wiijigoo, Wijigo, Weejigo , Wìdjigò (Algonkinština), Wintigo, Wentigo, Wehndigo, Wentiko, Windgoe, Windgo, Wintsigo a wīhtikōw (Kríjština).

Wendigo psychóza[editovat | editovat zdroj]

Termín "Wendigo psychóza" odkazuje na podmínky, v nichž má člověk neukojitelnou chuť na lidské maso, i když jsou k dispozici jiné zdroje potravy. Wendigo psychóza byla označena západními psychology jako syndrom, ačkoli se stále debatuje o možnosti existující psychické nemoci. Teorie byla populární především mezi psychology na začátku 20. století.

Jeden ze známých případů Wendigo psychózy je lovec z Alberty Swift Runner. Během zimy v roce 1878 Swift Runner zmasakroval svou ženu a dalších pět dětí, které následně snědl. Fakt, že se uchýlil ke kanibalismu, i když měl blízko k zásobám potravy, dokazuje, že v případě Swift Runnera se nejednalo o kanibalismus jako poslední možnost, aby si zachránil život, ale o muže, který trpěl psychózou Wendigo. Nakonec se přiznal a rozsudek smrti nad ním byl vykonán v Saskatchewanu.

Četnost případů se snížila, když se severní etnika Algonkinů začala stěhovat do měst a uchýlili se k evropskému životnímu stylu.