Vodní elektrárna Imst
| Vodní elektrárna Imst | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Rakousko |
| Umístění | Inn, Pitze |
| Stav | V provozu |
| Začátek výstavby | 1953 |
| Dokončení | 1956 |
| Vlastník | TIWAG |
| Vodní elektrárna | |
| Turbína | 3 × Francisova |
| Hltnost | 85 m³/s |
| Spád | 143,5 m |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 89 |
| Výkon po dokončení | 89 MW |
| Roční výroba | 550 GWh |
| Souřadnice | 47°12′41,4″ s. š., 10°43′13,1″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vodní průtoková elektrárna Imst se nachází v obci Imsterberg v okrese Landeck ve spolkové zemi Tyrolsko v Rakousku. Elektrárna je zásobována vodou z vodního přivaděče (tlakový tunel) 12,3 km dlouhého se spádovým rozdílem 143,5 m z řeky Inn. Výstavba elektrárny byla provedena v letech 1953–1956.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Řeka Inn v okrese Landeck obtéká na západě velikým obloukem masív Venet. Elektrárna využívá přirozený gradient řeky Inn mezi obcemi Prutz a Imst. Nedaleko mostu Pontlatzer v obci Prutz byl na řece Inn v km 357 postaven jez a vtok do tlakového tunelu. Ten byl ražen v délce 12,3 km pod horským masívem Venet až do vesnice Imsterau v obci Imsterberg. Řeka Inn mezitím obtéká horský masív v délce 26 km mezi vtokem v Prutzu a výtokem elektrárny v Imstu. Mimo vody z řeky Inn se využívá i voda řeky Pitze, která je v obci Wenns přehrazena, a její voda je vedlejším tunelem přiváděna do hlavního tlakového tunelu. Rozloha povodí, z níž je sbírána voda, činí 2 694 km² u řeky Inn a 298 km² u řeky Pitze.[1]
Elektrárna s Francisovými turbínami je umístěna v kaverně v nadmořské výšce 715,4 m.[2] Přivedená voda odtéká zpět do řeky Inn vodním tunelem a krátkým vodním kanálem, který protíná železniční trať Arlbergbahn. Elektrárna má výkon 89 megawattů a svou průměrnou roční produkcí 550 GWh pokrývá 10 % spotřeby elektrické energie v Tyrolsku.[1]
Vodní elektrárna Haiming-Imst
[editovat | editovat zdroj]Do budoucna se plánuje propojení elektrárny Imst s elektrárnou Haiming–Imst 14 km dlouhým tlakovým tunelem se spádovým rozdílem 63 m. Použitá voda z elektrárny Imst by nevytékala hned do řeky Inn, ale pokračovala do elektrárny Haiming-Imst, to znamená, že by nebylo potřeba stavět další jez na řece Inn. Plánovaný výkon turbín by byl 43,5 MW a roční produkce 270 GWh.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kraftwerk Imst na německé Wikipedii.
- ↑ a b Kraftwerkspark. www.tiwag.at [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-22. (německy)
- ↑ Auszug aus Wasserbuch Tirol. portal.tirol.gv.at [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-24.
- ↑ Innstufe Imst-Haiming. www.tiwag.at [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-08. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Oficiální stránky TIWAG Archivováno 22. 12. 2016 na Wayback Machine.