Vodní dílo Santa Giustina
| Vodní dílo Santa Giustina | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Kontinent | Evropa |
| Stát |  Itálie |
| Kraj | Trentino |
| Město | Santa Giustina |
| Souřadnice | 46°22′23″ s. š., 11°2′57″ v. d. |
| Hydrologické údaje | |
| Povodí řeky | Noce |
| Roční průtok | 25 m³/s |
| Vodní elektrárna | |
| Výkon současný | 105 MW |
| Typ turbíny | Francis |
| Ostatní | |
| Stav | pološpičková |
| Začátek výstavby | 1942 |
| Dokončení | 1951 |
Vodní dílo Santa Giustina je soustava vodohospodářských a energetických staveb na řece Noce v severní Itálii. Je stěžejní součástí energetické kaskády Santa Giustina-Taio-Mollaro-Mezzocorona. Instalovaný výkon 105 MW představuje téměř polovinu celkového výkonu elektráren na řece. Přehradní nádrž je nejrozlehlejším umělým jezerem v provincii Trentino. Oblouková přehrada byla ve své době nejvyšší přehradou v Evropě.
Historie projektu a výstavby
[editovat | editovat zdroj]Budování vodních děl na řece Noce spadá do období horečné industrializace, podporované Mussoliniho vládou. Unikátní technická díla Malga Mare a Cogolo ve vysokohorských oblastech a elektrárna Mezzocorona na dolním toku byly dostavěny do roku 1931. Světová hospodářská krize překotnou industrializaci zastavila a další dílo muselo na svou existenci čekat až do dalších poválečných let. Inspirován klenbovou přehradou Santa Chiara na Sicílii, navrhl v roce 1939 Ing. Claudio Marcello vysokou klenbovou hráz v místech hlubokého a úzkého koryta, charakteristického pro celý úsek středního toku. Vodní dílo dostalo název Santa Giustina podle poustevny z 10. století, která se nacházela nad místem plánovaného přehrazení a která byla známa jako poutní místo.
-
1890 -
1948 -
1950 -
1951
-
1951 -
1958
Válka zpomalila tempo prací, přesto byla v letech 1942-1943, asi 300 m nad plánovaným místem hráze, postavena pomocná hráz, odkud byla voda převáděna potrubím nad místo zhruba 250 m pod staveništěm. V suchém korytě tak mohla být vybudována stavební jáma. V průběhu roku 1943 bylo vytěženo 110 000 m3 kamene ze dne i ze stěn kaňonu a pro betonáž tak byla připravena základová jáma spolu s bočními zápustmi. Po válce došlo ke stavbě hráze a elektrárny. Rychlost stavby byla zaplacena 220 smrtelnými úrazy. V roce 1951 bylo dílo uvedeno do provozu.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Přehrada
[editovat | editovat zdroj]Jednoduše klenutá hráz je vysoká 152,5 m. Koruna hráze o délce 124 m se nachází v nadmořské výšce 532,5 m. V základu je široká 16,5 m, ve stometrové výši je zúžena již na 8,6 m a konečná šířka v koruně je pouhých 3,5 m. Podél obou stěn přehrady v intervalech 15 metrů se nachází žebříky, které vedou podél celé zápusti klenby. Horní, mezilehlá a dolní propust jsou schopny do údolí převést povodeň 1 080 m3/s.
Elektrárna Taio - Santa Giustina
[editovat | editovat zdroj]K elektrárně vodu přivádí potrubí o průřezu 21 m2, délce 2 052 m a hltnosti 66 m3/s.[2] Vtokový objekt se nachází na levém břehu 93 m pod maximální hladinou. Tlakové rázy vyrovnává studna o hloubce 105 m a průměru 6 m. Podzemní elektrárna o objemu 25 000 m3 se nachází 16 m pod korytem řeky pod městem Taio . V ní se nachází strojovna i transformovna. Tři vertikální Francisovy turbíny po 35 MW poskytují celkový výkon 105 MW. Průměrný pracovní spád 151 m se nachází v rozmezí 85 m. Z turbín voda odchází tunelem o délce 1 917 m do přehradní nádrže Mollaro,[3] která vytváří spád pro elektrárnu v Mezzocoroně. Roční produkce elektrické energie se pohybuje kolem 290 GWh a spolu s tandemovou elektrárnou Mezzocorona dodávají do sítě ročně kolem 500 GWh.
Přehradní nádrž
[editovat | editovat zdroj]Po napuštění na maximální kótu 530 m n. m. vzniklo jezero o objemu 183 milionů m3 o délce 7,5 km, maximální šířce 1,5 km a obvodu 34 km.[4] Tyto parametry se však v průběhu roku mění s výraznou proměnlivostí stavu napuštění. Užitečný objem nádrže je dán výškovým rozpětím hladin 85 metrů. V okolí nádrže se střídají lesy, pastviny a vinice. Samotné břehy se během roku mění od pláží navazujících na vodní hladinu až po vysoké skalnaté srázy s častými sesuvy.
Vznikem jezera vzniklo atraktivní prostředí pro turistiku. Oblíbené jsou plavby úzkým kaňonem přítoku Novella. Kaňony řeky Noce a jejich přítoků jsou velice úzké (podle pověsti je ve středověku přeskočila mula) a od starověku byly překlenuty mosty. Všechny později zmizely pod hladinou, ale při nižších stavech se některé z vody vynořují a stávají se vyhledávanou atrakcí.
-
Panoráma s přehradou -
Za hrází při průměrné hladině -
V pozadí horský masiv Brenta -
Hrad Cles -
Ponte de Castellaz -
Začátek při vtoku Noce u Mostizzolo -
Nízký stav na konci zimy -
Poustevna Santa Giustina -
Most Ponte della Mula -
Pohled do obnažené štěrbiny kaňonu -
Most Ponte dei Regai obnažený v dubnu -
Vysoký most Ponte Alto zmizel trvale
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Il lago e la diga di Santa Giustina. www.dermulo.it [online]. [cit. 2023-04-20]. Dostupné online.
- ↑ La centrale idroelettrica di Taio - Santa Giustina (TN) | Edison. www.edison.it [online]. [cit. 2023-04-20]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ La centrale idroelettrica Mezzocorona (TN) | Edison. web.archive.org [online]. 2017-09-17 [cit. 2023-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-17.
- ↑ MANELLA, Sara. Tutti i numeri della diga di Santa Giustina. I Love Val di Non e il Trentino Alto Adige [online]. 2016-03-01 [cit. 2023-04-20]. Dostupné online. (italsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní dílo Santa Giustina na Wikimedia Commons
