Vodní elektrárna Mezzocorona
| Vodní elektrárna Mezzocorona | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Kontinent | Evropa |
| Stát |  Itálie |
| Kraj | Trentino |
| Město | Mezzocorona |
| Souřadnice | 46°13′10″ s. š., 11°6′20″ v. d. |
| Hydrologické údaje | |
| Povodí řeky | Noce |
| Roční průtok | 30 m³/s |
| Vodní elektrárna | |
| Výkon současný | 54 MW |
| Typ turbíny | Francis |
| Ostatní | |
| Stav | špičková |
| Začátek výstavby | 1926 |
| Dokončení | 1929 |
Vodní elektrárna Mezzocorona je vodní dílo na řece Noce v severní Itálii. Je starší součástí kaskády Santa Giustina-Taio-Mollaro-Mezzocorona. Instalovaný výkon 54 MW představuje téměř čtvrtinu celkového výkonu elektráren na řece.
Historie projektu a výstavby[editovat | editovat zdroj]
První projekty na využití řeky Noce k výrobě elektrické energie pocházejí z konce první světové války. Systém Mezzocorona na nejspodnějším úseku řeky byl budován spolu s elektrárnami v nejvyšších vysokohorských částech. Jednalo se o období intenzivní industrializace v Itálii v období Mussoliniho podpory velkolepých technických děl. V roce 1928 byla uvedena do provozu elektrárna Cogolo a v roce 1931 elektrárna Malga Mare,[1] které zpracovávaly na Peltonových kolech malý průtok horské bystřiny Noce na spádech přes 600 m. Vodní dílo Mezzocorona bylo budováno za účelem zpracování vyšších průtoků ze středního a dolního povodí. S hlavním akumulačním členem se počítalo při projektu díla Santa Giustina, který byl však realizován až v roce 1951. Projekt počítal se třemi potrubními přívody. Zpoždění výstavby na vyšší stanici vyvolalo dočasné zapojení dvoucestného systému s předpokladem navýšení po dobudování díla v Santa Giustina. Později praxe nakládání s vodou potřebu třetí cesty nevyvolala. Elektrárna v Mezzocoroně byla uvedena do provozu v roce 1929, kdy bylo možné využít jen zádrže padesátimetrové přehrady Mollaro. Práce probíhaly od roku 1926. Po roce 1951 se do systému zapojila voda přehradní nádrže Santa Giustina a při zachování výkonu vzrostla roční výroba elektrárny.[2]
Popis díla[editovat | editovat zdroj]
Dílo využívá vodu z povodí o ploše 1 228 km², což je 87 % povodí řeky Noce. Vodu pro výkon zadržuje betonová tížní hráz v lokalitě obce Mollaro o výšce 42,5 m a délce koruny 100 m. Přehradní nádrž při maximální kótě 348 m n. m. poskytuje 850 000 m3 užitečného objemu. [3]Toto množství postačuje pro čtyři hodiny špičkového provozu při maximálním výkonu. Nádrž je však zásobována vodou z elektrárny Santa Giustina-Taio, se kterou pracuje většinou v paralelním provozu a délka trvalého provozu je tak výrazně vyšší.
Voda je přiváděna tunelem o průřezu 10 m2 a délce 9 123 m. Vyúsťuje ze skalního bloku nad městem Mezzocorona. Odtud jsou dvě potrubí o délce 120 m svedena po svahu pod betonovými mostky, chránícími potrubí před padajícími kameny. Hltnost systému je 60 m3/s s možností navýšení na 80 m3/s při založení třetího, projektem plánovaného potrubí. Před vstupem do strojovny se obě potrubí spojují í v jediný přívod, ze kterého je voda odebírána do tří soustrojí s Francisovými turbínami. Ty při spádu 124 m poskytují 54 MW. Elektrický výkon je napojen na vysokonapěťovou i místní síť a průměrná roční dodávka činí 210 GWh.
-
Přehrada nádrže Mollaro -
Vstup do elektrárny prochází vinicemi -
Ochrana potrubí vytváří dojem obřího schodiště -
Cesta k elektrárně od Mezzolombarda
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Centrale di Malga Mare - Hydro Dolomiti Energia. www.hydrodolomitienergia.it [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online.
- ↑ La centrale idroelettrica di Taio - Santa Giustina (TN) | Edison. www.edison.it [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ La centrale idroelettrica Mezzocorona (TN) | Edison. web.archive.org [online]. 2017-09-17 [cit. 2023-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-17.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodní elektrárna Mezzocorona na Wikimedia Commons
