Přeskočit na obsah

Višvakarman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Višvakarman

Višvakarman „všetvůrce, všedovršitel, všeuměl“ je védské a hinduistické stvořitelské božstvo a architekt bohů. Samotné jméno Višvakarman je v Rgvédu užíváno jako titul Indry (8.87.2) a Súrji (10.170.4), zároveň jsou mu však věnovány dva hymny, kde vystupuje jako samostatné božstvo. Jedná se o hymny 10.81 a 10.82 kde je popisován jako vševidoucí jediný bůh, otec a stvořitel veškerého lidstva a vesmíru, Váčaspati „Pán řeči“, hótar - recitátor hymnů, rši – mudrc, jež předchází existenci dévů a asurů. Nakonec splynul s Tvaštrem, řemeslníkem bohů, který byl také označován za tvůrce lidstva a vesmíru.[1]

Podle jednoho z mýtů provedl Višvakarman oběť sarvamédha, při které obětoval veškeré bytí a nakonec i sám sebe aby zahájil nové stvoření. Je také nebeským architektem a řemeslníkem, který vytvořil vimány – létající vozy bohů, paláce bohů a zázračný ostrov Lanka.[2]

Náš otec, ploditel, udržovatel,
zná všechna místa a všechny tvory,
On sám dal jména bohům,
jej přicházejí ptát se ostatní tvorové.

Část rgvédského hymnu 10.82, překlad Oldřich Friš.[3]

Byl také ztotožňován s Prádžápatím „Pánem tvorstva“, případně s dalšími podobnými neurčitými nejvyššími a nezrozenými stvořitelskými božstvy jako je Paraméšthí „Nejvýše stojící“, Dhátá „Tvořitel“, Brhaspatí a Brahmánaspatí – pozdějším Brahmou.[3] Lze s ním srovnat i Purušu jakožto bytost skrze niž vzniká veškeré stvoření, které je s ní totožné, a stvořitelský pár Aditi a Dakša.[4]

Religionista Michael York se domnívá že představa Višvakarmana je výsledkem tendencí k neosobnímu pojetí božství ve védském myšlení.[1]

  1. a b YORK, Michael. Visvakarman. In: Encyclopedia of Hinduism. [s.l.]: Routledge, 2008. ISBN 978-0-7007-1267-0. S. 970. (anglicky)
  2. FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-348-0. S. 208–209. 
  3. a b Rgvédské hymny. Překlad Oldřich Friš. Praha: DharmaGaia, 2000. ISBN 80-85905-62-0. S. 18. 
  4. ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 32. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]